Vládci smrti od Olivie Blake vám buď sednou, nebo se vám vůbec nebudou líbit. Fantasy, které se ze začátku odehrává v našem světě, využívající netradiční výklad mytologických postav od andělů a upírů po sirény a démony, se po první třetině přesouvají do jakéhosi zásvětí, kde začnou hrát nesmrtelní hry se sebou navzájem.
Vládci smrti mají bravurní nástřel příběhové linie a postav
Vládci smrti mají silný potenciál, který za mě bohužel nebyl vůbec naplněn. Pokud do toho jdete s tím, že vás nalákal motiv urban fantasy, míchající různé nadpřirozené bytosti, kteří se pohybují v našem světě a musí jako každý i oni platit složenky, nakupovat jídlo a něčím se živit, tak budete nejspíš zklamání. V první třetině knihy tohle všechno dostáváme naprosto parádně. Nastává tu podobná teze jako v případě Atlasovy šestky – množství postav se bude muset naučit, jak spolu fungovat a spolupracovat, aby vyhrály hru nad nesmrtelnými, které chtějí narušit fungování Smrti.
Je tu kmotřenec Smrti Lišák D’Mora, šejdíř a rádoby věštec; realitní makléřka Viola Marek, jež je zároveň upírka, ta se snaží prodat dům, v němž straší a pokud se daného ducha nezbaví (Thomas Edward Parker IV), ani ten dům neprodá; Isis jako démonka pořádající tajná přátelská sezení pro různé bytosti, hinduistka Mayra, která se po nabídce archandělů Rafaela a Gabriela stane strážným andělem, Cal jakožto žnec, který je pomocníkem Lišáka D’Mory a zamilovaný do Mayry. Brandt jako zlodějíček skrývající nejedno tajemství a s Lišákem má jisté nevyřízené záležitosti (nebo spíš Lišák s ním), do scény se samozřejmě dostane i Smrt a král démonů Veles, který Smrti něco důležitého ukradne.
Že to zní jako skvělý nápad na zajímavý příběh? Ano! Jenže jak příběh pokračuje, čím dál víc se rozmělňuje do nesmyslné slátaniny. Z urban fantasy se stává cosi užvaněného, s nekonečnými vsuvkami, poznámkami a dějovými koncepty od vedle. Vládci smrti mohly být originálním a zábavným příběhem, ale čím dál víc se z něj stávala chaotická věc, se spoustou zajímavých nápadů, které ale vyznívají značně překombinovaně.
Je to jako sledovat ADHD na tripu
Příběh by potřeboval mnohem více autorské péče, přepisování a velkého škrtání. Na začátku se totiž ukazuje, že Olivia Blake příběh drží pod kontrolou, ale postupně bobtná do nepřehledné motanice. Je tu spoustu nápadů, které ale zabíjí jejich množství a navíc pak zabírají místo, kde by mělo nastat rozvinutí příběhu a jeho prohloubení. Je tu takové množství vsuvek, odboček a vtípků do ztracena, které odvádí pozornost a příběh se tříští. Celý příběh se tímto začínal rozpadat na epizody rozhovorů archandělů o ničem a všem, milostná linka se připojila k prvkům, které nebyly dotažené a stala se další příběhovou výplní. Ze začátku tam bylo množství zajímavých a sympatických postav, od nichž čtenář čeká, že budou mít nějakou úlohu, ale stávají se z nich jen další figurky, které tam postávají a občas něco prohodí, aby posléze zase zmizely.
Jak Vládci smrti pokračují, stávají se z nich jakési epizodické hry nadpřirozených bytostí s jinými nadpřirozenými bytostmi a celý urban příběh se zvrhne v cosi velmi zmateného a rádoby chytrého, ale ve výsledku plochého. Občas čtenář ani neví, k čemu se postavy vyjadřují, což je mnohdy frustrující. Kniha sice používá velká existenciální témata jako smrt, smysl života, nesmrtelnost nebo vina, ale zůstává na povrchu. Často to zní „moudře“, ale když se to rozebere, nejde do hloubky ani systematicky nerozvíjí myšlenky jako opravdová polemika. Ve Vládcích smrti naprosto vyhrává určitá estetika přemýšlení nad obsahem myšlení. Jsou to sice krásné formulace, které líbivě znějí, ale pouze do té doby, než nad nimi začnete přemýšlet, co vlastně sdělují. Spíš to působí jako životní moudra, která mají čtenáře dojmout nebo ohromit.
Komu by se příběh mohl líbit
Vládci smrti by se mohly líbit těm, kterým sedne překřikující, trochu hašteřivý humor a absence smysluplnějšího děje, který se někam rozvine. Také nejspíš pro někoho, kdo nevyžaduje propracovaný fantasy svět a hledá něco velmi oddechového, v čem se mohou ztratit a nebude jim vadit, že jim spoustu věcí třeba i uniká. Možná nakonec také věrným čtenářům, kteří Olivii Blake mnohé odpustí.
Toto konkrétní české vydání v pevných deskách má krásný vizuál, jehož předsádky obsahují znamenité ilustrace od argentinské umělkyně Polarts (https://polartsportfolio.carrd.co/). A za to nějaké body navíc.
Vládci smrti
Originál: Masters of Death
Autorka: Olivia Blake
Překlad: Jiří Jaňák
Nakladatelství: Laser
Počet stran: 368
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 40-70% podle toho, jak vám příběh sedne
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/vladci-smrti-754323231
< Předchozí | Další > |
---|