Podpora, pochopení, pomoc. To zoufale potřebovala. Nelze ji upřít snahu to zvládnout. Překonat veškeré překážky, které jsou kladeny a vyžadovány. Dělat očekávané. Nepřekážet, nežádat, nechtít. Nejlépe nebýt vidět. Být viděna jen na společenských, obvyklých místech. Touží se schovat, ale zároveň touží být nalezená. Chybí přijetí i objetí. Neuvěřitelně moc. Stačilo by pár vlídných slov a nabídka. Jen nikdo s nabídkou nepřichází. Zůstává často sama a osamělá. To vede k nepřijatelným činům. Stačí málo a může litovat. Musí zůstat bdělá. V pozoru a čekat.
Vede monolog. Zpovídá se sama sobě i svému synovi. V tom pro ženu nejzranitelnějším období. Od jeho narození až do jeho tří let. Svěřuje se svými pocity, emocemi, pro ni důležitými událostmi. Nebojí se ukázat temnou stránku. Popisuje svůj každodenní „boj“ se zdánlivě obyčejnými starostmi běžného chodu domácnosti. Vše se odehrává okolo její nukleární rodiny a blízkého okolí. Jen ona, její malý syn, vzdálený otec, dětské hřiště, kamarád z mládí a jeho děti, obchod s potravinami a nábytkem, skupina maminek se svými dětmi. Nic víc a přece je v tom mnoho.
Musela jsem si dát pár dní oddych a získat odstup. Moc dobře vím a chápu, o čem tato irská spisovatelka píše. Až příliš se mě to dotklo na to, abych byla objektivní. To nelze. První dramatickou část příběhu jsem probrečela. Popisovaná událost mě příliš zasáhla a přitáhla. Dále jsem se už jen vezla. K hlavní postavě jsem cítila střídavě sympatie i nelibost. Často jsem se při čtení cítila, jako bych se velmi hluboko bořila do bahna smutku a beznaděje, abych se po chvíli procházela bezcílně nehostinnou pouští a v dohledné vzdálenosti nebyla žádná oáza, která by přinášela kapku naděje. Bylo to smutné a temné. Samý zmar. Světlých chvilek jen nepatrně. Věřím, že román „Pozor! Pohov!“ může při jeho čtení vyvolat ve spoustě žen, hlavně matek mnoho hlubokých pocitů různého charakteru. A u mužů? Podle mého by se málokterý dokázal vcítit do niterného prožívání raného mateřství hlavní hrdinky. Ovšem může se stát a já nic nevylučuji. Nebudu zabíhat do detailů. Vcelku pěkně to funguje jako celek. Sice přibližně za polovinou lehce ztrácí dech a místy jede jen na setrvačnost, ale to je život. Často jen opakující se rutina, když si nedáme pozor nebo spíše pohov.
Jen dodatek. Obálka je jako obrázek. Ta mě přitáhla.
Doporučuji.
Název: Pozor! Pohov!
Autor: Claire Kilroyová
Nakladatelství: Prostor
Počet stran: 265
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 85 %
https://www.eprostor.com/kniha/soldier-sailor
| < Předchozí | Další > |
|---|
Mají v nebi skleničky? Je název knihy, kterou napsala Martina Preissová a vydalo ji nakladatelství CPress. Pojďte do ní nahlédnout prostřednictvím této recenze.
Aktuální témata, jako moc technologií, síla přítomného okamžiku či přírody, tentokrát zalitá slunečním svitem, to jsou náměty děl od současných českých a polských umělců a umělkyň. Pořídit si je můžete v dostupné podobě limitovaných, podepsaných a oč...
Na počest spisovatele Vladislava Vančury, kterého před sedmdesáti lety popravili nacisti, byly uskutečněny Vančurovské dny 2012 konané v pražské Zbraslavi.
Pri sledovaní filmu som sa stále vracala k novšiemu Sorrentinovmu filmu Mladosť, ktorý som videla ešte pred Veľkou nádherou. Nedalo mi to, navzájom ich neporovnávať a nehľadať medzi nimi paralely. Zatiaľ čo Mladosť na mňa pôsobila viac európsky (niel...