V čem spočívalo tajemství vztahu Hitlera s Evou Braunovou?

Co vlastně Evu Braunovou s Hitlerem spojovalo? Co mělo společného mladé, na začátku vztahu ještě dosti naivní děvče, děvče, které milovalo módu, film a hudbu, rádo sportovalo a o politické dění se pramálo zajímalo, s postarším mužem, který pro politiku žil, vším ostatním opovrhoval a na piedestal stavěl typickou „německou ženu“, která byla Braunové pravým opakem? Autorka knihy Život s Hitlerem Heike B. Görtemakerová k tomu dodává: „Právě „normálnost“ Braunové působí v atmosféře „zla“, které ji obklopovalo, jako anachronismus, jehož prostřednictvím se i toto zlo jeví v novém světle.“

Eva Braunová se s Hitlerem setkala poprvé již v roce 1929 v ateliéru jeho budoucího dvorního fotografa Heinricha Hoffmanna, kde v té době působila jako pomocná síla. Hitlera mladá dívka ihned okouzlila a poté, co si prověřil její bezchybný árijský původ, nestálo jejich sblížení již nic v cestě. Vztah v následujících letech pokračoval, ale vyvíjel se jen velmi pomalu. Eva byla stále v pozici pouhé milenky, navíc milenky v utajení. Mít oficiální partnerku či přiznat nějaký soukromý život bylo pro Hitlera nemyslitelné. V té době neustále prohlašoval, že žije jen pro politiku a na nic jiného nemá čas: „Já mám jinou nevěstu: Německo! Jsem ženatý s německým lidem a jeho osudem! […] Ne, já se nemůžu oženit, nesmím.“ Zřejmě z těchto důvodů se Eva v roce 1932 pokusila o demonstrativní sebevraždu, jejíž cílem bylo na sebe a své city rázněji upozornit. Plán vyšel – Eva si svou pozici opravdu posílila, i když asi ne tak, jak si představovala. Heinrich Hoffmann na toto téma uvedl následující: „Při té události poznal (Hitler), že ho to děvče opravdu miluje a že má „morální povinnost se o ně postarat.“ O svých citech evidentně pomlčel. Autorka se v návaznosti na to zamýšlí, jestli důvodem Hitlerova chování nebyl strach, aby se v případě přiznání svého vztahu v očích veřejnosti příliš nezlidštil. Přímo se ptá: „Nebylo zakázáno, aby se jejich idol, vlastní propagandou prezentovaný v nadživotní velikosti, projevil jako nedokonalý a měl také lidské potřeby?“

Autorka se dále zabývá postavením a postojem žen tehdejších vysokých říšských činitelů. Byly samy v politice a názorech národního socialismu aktivní? Nebo se svým manželům jen pasivně přizpůsobovaly? Lze jim věřit to, že se o jejich aktivity vlastně příliš nezajímaly nebo že s nimi dokonce nesouhlasily? S tím se autorka příliš neztotožňuje. Naopak dává příklady žen, které se do politiky aktivně zapojovaly - Magda Goebbelsová, Emmy Göringová či Ilse Heβová. Šlo však pouze o výjimky, které navíc Hitler neviděl moc rád. Podle něj měly ženy stát ve stínu muže, zajišťovat mu domov a být mu v tomto ohledu pouhou „pomocnicí“. Tuto roli však Eva Braunová z výše jmenovaných důvodu zastávat nemohla, a tak se oficiální role první dámy Říše ochotně ujala právě zmiňovaná Magda Goebbelsová. Také se pro ni výborně hodila, neboť prý byla „atraktivní, elegantní a světa znalá“ a k tomu Hitlera bezmezně obdivovala.

O tři roky později se Braunová pokusila o sebevraždu znovu. Tímto nezvyklým způsobem si překvapivě vysloužila zase o stupínek vyšší postavení. Od roku 1935 se již mohla účastnit veřejných shromáždění a její postavení na Berghofu, Hitlerově „venkovském sídle“, se radikálně změnilo. Stala se zde domácí paní a hostitelkou. Nadále však zůstalo u toho, že tato pozice byla známa jen úzkému okruhu vyvolených a veřejnost nesměla nic tušit: „Propaganda a kult osobnosti, který z něj udělal „otce všech“ podobného bohu, nedovolovaly takový vztah, jaký měl s Evou Braunovou, a tak byl navenek držen v přísné tajnosti.“

Názory na Braunovou a její povahu se rozcházejí, existují na ni i dosti rozporuplné vzpomínky. Například Rosch Misch, příslušník SS a jeden ze členů Hitlerova doprovodného komanda, ji viděl jako plachou dívku, která v nepřítomnosti Hitlera okamžitě ožila: „Ještě před chvílí usedlá jako guvernantka, obrátila teď všechno vzhůru nohama. A byla veselá, rozpustilá a veselá, skoro dětinská.“ Někteří ji naopak považovali za arogantní, panovačnou ženu, která si svou mocí nad Hitlerem byla více než jistá... Autorka dále popisuje život na Berghofu i vztahy lidí, kteří patřili do Hitlerova úzkého kruhu. (Podle mne dokonalejší, i když jistě i subjektivně zkreslený popis tohoto prostředí, poskytuje například biografie bývalé Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové.)

I přes zřejmě značně komplikovaný vztah, který s Hitlerem mnoho let vedla, si byla Braunová jista svou láskou k němu. Sama několikrát prohlásila, že by bez něj zemřela. Z jejího chování v posledním roce války a doložených rozhovorů, které vedla s Hitlerem, vyplývá, že dokonce tušila, že se tak brzy stane. Se svými myšlenkami, které přesně vystihují její oddanost Vůdci, se svěřila Henriettě von Schirachové: „Zůstanu s ním až do poslední chvíle, dobře jsem si to rozmyslela. Nikdo mě od toho neodradí.“

Autorka knihy, berlínská historička Heike B. Görtemakerová, se tématem nacionálního socialismu zabývala i ve své předchozí knize, biografii německé novinářky Margret Boveriové s názvem Ein deutsches Leben. Při práci na knize o Hitlerově družce vycházela jak ze vzpomínek pamětníků, tak z Goebbelsových zápisků či dalších biografií, například té od Martina Bormanna, Alberta Speera, Heinricha Hoffmanna nebo Traudl Jungeové. K dispozici měla i deník, který si Braunová údajně vedla v první polovině roku 1935, či dochované dopisy, adresované jejím známým. Kromě toho prošla i německé archivy a knihovny, kde získala další zajímavé materiály. Cituje i některé části biografie Braunové, které sepsal E. Nerin Gun, která však, jak sama zmiňuje, není příliš věrohodná, neboť není znatelně rozpoznatelné, kdy jde o skutečná fakta a kdy autor pro nedostatek informací fabuluje.

Trochu zkreslující je samotný název knihy. Přestože vztah Hitlera a Evy Braunové je její kostrou, nezabývá se text pouze jimi, ale z velké části i tehdejší politikou, názory na nacionální socialismus a samotnou válkou. Tyto aspekty jsou jistě potřebné pro dokreslení dobových reálií a jejich pochopení, neměly by však nad daným tématem převažovat. Což se zde, alespoň podle mého názoru, stalo. To ale nemění nic na tom, že jde o velice kvalitní knihu, která čerpá z mnoha zajímavých zdrojů, dává je do vzájemných souvislostí, porovnává je a dává nám tak ucelený náhled na jistou část Hitlerova života.
V závěru se autorka vrací ke své nezodpovězené otázce v úvodu. Byla Eva Braunová jen poddajná oběť nebo měla prostor i pro vlastní činy a myšlenky? Görtemakerová ji zde vykresluje jako ženu, která šla za svým a která dobře věděla, co chce. Rozhodla se zemřít spolu se svým Vůdcem, čímž navždy vystoupila ze stínu postavení pouhé milenky. A s tím také počítala.

Název: Eva Braunová. Život s Hitlerem
Autor: Heike B. Görtemakerová
Vydavatel: Nakladatelství Paseka
Počet stran: 352
Vydáno: Praha 2011

Foto: Nakladatelství Paseka, Walter Frentz