O herectví z pohledu profesora Hyvnara
Banner

O herectví z pohledu profesora Hyvnara

herec  vmodernim divadleProfesor Jan Hyvnar patří mezi přední znalce moderního divadla našeho i zahraničního, svou pozornost upíná především k herectví jako divácky nejviditelnějšímu a také nejvděčnějšímu prvku divadelního představení. Herectví má pradávné kořeny, avšak Hyvnara zajímají zdroje, které napájí jeho současnou podobu, ať již v tuzemsku nebo v zahraničí, navíc s vědomím, že obě oblasti spolu úzce souvisejí, protože čeští divadelníci hojně čerpali ze zahraničních podnětů. Domácí tvorbě zasvětil knihu O českém dramatickém herectví 20. století, proměnám herectví v (převážně) evropském měřítku věnoval publikaci Herec v moderním divadle.

Začněme druhým jmenovaným titulem: herectví v něm autor nahlíží prizmatem různých režisérských koncepcí, které měly sice společný cíl (tedy oslovení diváka), avšak lišily se v používaných způsobech herecké práce i v zamýšleném dramatickém účinu. Hyvnar příznačně začíná Stanislavským, dnes obviňovaným snad ze všech smrtelných hříchů, aby poukázal na klikatý vývoj jeho teorie prožívání (herec má tedy svou postavu obdařit vnitřním životem), posléze zvulgarizované a strašlivě zneužité stalinistickým režimem jako jedině závazného postupu. Ostatně o životnosti Stanislavského koncepce svědčí, že v Americe ji tamním podmínkám přizpůsobili Richard Boleslavsky, Lee Strasberg a Elia Kazan, v časovém rozestupu několika desetiletí postupně čerpající z jeho odkazu.

Ovšem divadelní dění v předrevolučním i porevolučním Rusku bylo daleko členitější, vynořila se tam řada osobností, které i herectví posouvaly vpřed k dosud netušeným polohám - Jevgenij Vachtangov, Michail Čechov a zvláště Vsevolod Mejerchold, posléze zavražděný jako nepřítel lidu. Mejerchold v opozici vůči Stanislavskému rozpracoval tzv. biomechaniku, která odvrhla jakýkoli psychologismus a jejímž ideálem se stal sportovně vytrénovaný "tělocvičný" herec. Připojené foto pochází z obnovené premiéry Crommelynckova Velkolepého paroháče (1928).

mejerechold velkolepy parohac

Hyvnar obhlíží další důležité podněty, které se vynořovaly od sklonku 19. století a zejména pak v meziválečné i poválečné Evropě - ve Francii to byla plejáda hledavých umělců bořících stará klišé (Copeau, Dullin, Artaud, Jouvet...), v Německu se v souvislosti se "zcizujícími" efekty vynořuje Bertold Brecht, nacházející inspiraci v náznakovém čínském divadle, v Polsku se prosazují Grotowski a Kantor, v Anglii se Peter Brook zabývá "prázdným prostorem". A nechybějí ani průniky na samý okraj herectví, když Adolphe Appia v kontextu osvobozující hudby sonduje od prázdných klišé osvobozené herectví, když Gordon Craig promýšlí ideu masky a nadloutky, do nichž by se měl herec prolnout.

o ceskem dramatickem herectvi hyvner

Druhá z knih, O českém dramatickém herectví 20. století, příznačně začíná studií o Eduardu Vojanovi, jakýmsi svorníkem mezi klasickým 19. stoletím a moderními výrazovými směry, najmě expresionismem. Avšak stejně jako v průzkumech zahraničí ani zdejší proměny herectví nenazírá skrze herce samotného, nýbrž skrze režijní koncepce, jimž se herec podřizuje.

 Proto Vojan zůstává vlastně osamocený, po něm se již vynořují velcí režisérští diktátoři: Hilar, Frejka, Honzl (jehož máme spojeného hlavně s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha, ačkoliv jeho předešlé i následné aktivity sahaly i jinam), E.F.Burian se svým syntetickým divadlem, Radok, Krejča, jenž se prosadil i jako herec (viz foto), Grossman. Hyvnar však neopomene ani herecká specifika spojená s malými scénami studiového typu, najmě s odkazem Činoherního klubu.

krejca ziva mrtvola

Neméně cenné jsou ovšem také postřehy, jak zneživotnělý Stanislavského systém v 50. letech, ztotožněn se socialistickým realismem, nuceně ovládl česká jeviště. Vyvstává z toho ponaučení: promění-li se jakýkoli způsob herecké tvorby v nedotknutelné dogma, herectví i divadlo vůbec selhává. Filmové záznamy takovýchto "vzorových" inscenací (zejména ze Sovětského svazu) to jen dokládají. Avšak ukazuje se, že ani představení ve své době vnímaná jako úžasná či přímo převratná neuchrání jejich filmový či televizní záznam před dodatečným znehodnocením. Zhusta připomínají vysušený, sdělnosti zbavený exponát. Skutečně platí, že divadlo umírá hned v okamžiku svého zrodu, že je nelze uměle zakonzervovat.

Lze jen litovat, že Jan Hyvnar se soustředil toliko na "dramatické herectví" a ponechal stranou neméně důležitou stránku novodobého herectví, spojeného s kabarety, s klauniádou, s improvizací, případně všestranného herectví muzikálového. Omlouvavě o tom píše hned v úvodu knihy s trochu nejasným příslibem, že i o tom by měla vzniknout samostatná monografie. Snad se tedy dočkáme...

herec v modernim divadle

O českém dramatickém herectví 20. století
Autor: Jan Hyvnar
Vydala nakladatelství Kant a AMU, Praha 2008, 322 stran

Herec v moderním divadle
Autor: Jan Hyvnar
Vydala nakladatelství Kant a AMU, Praha 2011, 276 stran
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: knihy, archiv.narodni-divadlo.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Rozhovor

Fotograf Karel Fiala: „Z flašky nedýchám, z flašky chlastám“

200rDalším zpovídaným fotografem je Karel Fiala, který se věnuje fotografování pod vodou. Co vše ke vzniku  těch kouzelných rozevlátých fotek potřebuje? A jak to vlastně celé probíhá? Začtěte se o fotografování ve stavu bez tíže…

...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Z archivu...

Čtěte také...

Pan Mercedes aneb psychologická krimi podle Stephena Kinga

mercedes 200Stephen King patří k nejuznávanějším a nejslavnějším spisovatelům světa a každý jeho nový román (ale i reedice nějakého dřívějšího) se stává celosvětovou událostí. Své bohaté čtenářské základně už nemusí nic dokazovat, přesto neusíná na vavřínech...


Literatura

Muž jménem Ove dojme, potěší a pobaví

ove perexNakladatelství Host Brno si dává záležet. Vydává jednu knihu lepší než druhou. Po Achilleově písni přichází další lahůdka – Muž jménem Ove, prvotina švédského autora Fredrika Backmana. ...

Divadlo

Kdo natropí nejvíce hloupostí?

Eva perexDivadlo Na Fidlovačce frčí letošní sezonu na „prvorepublikové“ vlně, a tak není divu, že přidalo na svůj repertoár vedle britské konverzačky z 20. let i oblíbenou českou retro komedii Fan Vavřincové Eva tropí hlouposti

Film

Rekapitulace Febiofestu: punková anarchie, film bez Lucíi a digitální amputace

febiofest200Jubilejní 20. ročník Mezinárodního filmového festivalu Febiofest skončil v hlavním městě vyhlášením vítězného snímku sekce Nová Evropa. Stalo se jím britské nezávislé drama Rozbitý svět (Broken...