Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Proč čtyřicet sedm róninů (samurajů, kteří přišli o svého pána a jsou vlastně bezdomovci) se rozhodlo pomstít svého pána Asana, který byl šógunem odsouzen k rituální vraždě za napadení šógunova mistra obřadů Kiry Jošinaky? Proč porušili vůli mocného vládce, který zakázal po aktu jakékoliv pomsty, a přesto vykonali akt, jenž jim nařizuje samurajský kodex cti bušidó? Tuto historickou skutečnost se snaží rozšifrovat vědci i záhadologové, je nosným zdrojem románů, divadelních představení i filmů. Po svém ji zpracovala v románu Róninova milenka i Laura Joh Rowlandová.

Fascinuje mě skutečný příběh o sedmačtyřiceti róninech, který patří v Japonsku k nejslavnějším a nejoblíbenějším. Potíž s jeho pochopením spočívá v tom, že existuje v mnoha verzích, takže jen málo historických faktů je nesporných. Mnohé informace o pomstě oněch čtyřiceti sedmi róninů jsou založeny na spekulacích historiků v průběhu více než tří století. A mnohá ze smyšlených líčení pravdu zatemňují ještě víc… (z Historické poznámky na straně 7)

Hned v úvodu takto autorka objasňuje zdroje své nové historické detektivky a zároveň i ujasňuje, kde končí historická fakta a začíná její fabulace. Román Róninova milenka se odehrává v únorovém Tokiu roku 1703. Tehdy čtyřicet sedm mužů zabilo toho, koho považovali za příčinu smrti svého pána, a tím zároveň člověka, který z nich udělal róniny. Akt pomsty rozdělil tehdejší japonskou společnost. Část lidí považovala ony muže za důsledné zastánce samurajské cti a oddané služebníky svého pána. Druzí v nich viděli zločince, kteří se protivili proti rozsudku šóguna, který jejich pána odsoudil k rituální vraždě s tím, že tato nesmí být pomstěna.

„Tak co, Sano-sane? Rozhodneme na základě samurajského kodexu cti, že je těch sedmačtyřicet róninů nevinných, a omilostníme je? Nebo se provinili, ahh, zradou a vraždou, takže jim nařídíme, aby spáchali seppuku?“
„Je třeba to rozřešit rychle,“ ozval se znovu Janagisawa.
Sano si uvědomoval, že rázná akce by byla hroznou chybou. Byla to natolik citlivá záležitost, že jakékoliv rozhodnutí vyvolá neshody. Mohlo by dokonce vést k občanské válce. Janagisawa však chtěl Sana přinutit k okamžitému rozhodnutí. Později by pak obratným manévrováním prokázal, že to byla chybná volba a že by za ni měl Sano pykat.
Toto však byla hra pro dva hráče.
„Vaším nejvyšším rádcem je komoří Janagisawa,“ namítl tedy Sano. „Proto by měl Vaší Excelenci poradit on.“
„Ahh, to máte pravdu.“ Šógun se obrátil na Janagisawu. „Co navrhujete?“
Jaganisawa nedokázal skrýt svou zlost, že Sano tak lehce přenesl odpovědnost na něho. Případ sedmačtyřiceti róninů byl jako žhavý uhlík, který popálí každého, kdo ho drží v ruce, a tak jej rychle hodil někomu jinému. „Navrhuji, aby o tom rozhodla rada starších.“ (strany 75/76)

Ošemetná situace! Vraždu má objasnit vyšetřovatel Sano, který je právě v tu chvíli u dvora neoblíben díky intrikám komořího Janagisawy. Je tedy v nezáviděníhodném postavení: pokud nebude šógun s výsledkem Sanova pátrání spokojen, bude potrestán. Hrozí mu, že skončí na dalekém ostrově a jeho rodina zůstane v hlavním městě jako rukojmí šóguna. Vyšetřovatelovu pozici u šóguna podkopává jeho letitý zákeřný protivník, komoří Janagisawa, který je schopen udělat vše, jen aby dosáhl na trůn nejvyšší. S vyšetřováním Sanovi pomáhá i jeho nebojácná žena Reiko, dcera policejního soudce Uedy.
V románu se před námi otvírá Japonsko osmnáctého století, vidíme společnost svázanou přísnými tradicemi, zvyky a nelítostnými rituály. Vše zdá se být okouzlující a vznešené. Jenže za nablýskaným povrchem se ukrývají temné síly intrik a záludností. Mocní té doby jsou zákeřní a krutí, protože mohou, protože jim věří každý. Svého postavení jaksepatří zneužívají. Jejich protivníci nemají šanci se obhájit. Spousta událostí je ovlivněna tradicí a tehdejší etiketou, selský rozum není připouštěn. A tak ze stránek čtivého, řemeslně velmi dobře odvedeného románu na nás útočí jak hrůza a děs, tak krása Japonska té doby. Protože vedle zákeřných mocipánů jsou zde samurajové – muži, kteří přísahali věrnost svému pánovi a svou přísahu ctí nad vlastní život…
Laura Joh Rowlandová napsala velmi poutavý historický román. Skvěle vykresluje způsob života japonské šlechty, líčí mechanismy ochrany vládce země, objasňuje některé tradiční způsoby chování a jednání těch, kteří díky výchově v samuraje se nemohou chovat jinak, než jim nařizuje bušidó, cesta válečníka, samurajský kodex cti. Bylo nelehké v té době žít, bylo nesnadné především být ženou, i této otázky se autorka dotýká. Vše toto zasadila do rámce historické události, kterou lze objasnit mnoha způsoby. Ten její je velmi příjemný a uvěřitelný.

Laura Joh Rowlandová vyrostla v USA, ve státě Michigan, kde také vystudovala vysokou školu a získala titul bakalářky v oborech mikrobiologie a hygiena. Její exotické kořeny – je vnučkou čínských a korejských přistěhovalců – ji ale zřejmě předurčily k jiným věcem, takže se stala vynikající a nesmírně populární autorku napínavých románů z dávného Orientu. V současné době žije se svým manželem Martym v New Orleansu a společnost jim dělá trio kočičích krasavic.
Všechny podstatné informace prozradí autorčina oficiální stránka: www.laurajohrowland.com 

Název: Róninova milenka
Autor: Laura Joh Rowlandová
Překlad: Viktor Faktor
Nakladatelství: Metafora, 2013
Počet stran: 376
Hodnocení: 80 %
Zdroj: www.metafora.cz