Nemůžu s nadšením říct, že se mi něco líbí, když vlastně vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Ani v nejmenším se nechci dotknout autorů, i když se to asi právě děje. Vím, že si dali práci, aby ty příběhy vymysleli, stálo je to spoustu času a energie, ale já si prostě nemůžu pomoct. Už jen samotný název – Prdlé pohádky – ve mně vyvolal řadu smíšených pocitů.
Věděla jsem, že to nebudou tradiční pohádky, ale čekala jsem, že budou prdlé jinak. Tak nějak třeba rozpustile, laškovně a legračně. Vzala jsem tu obrovskou knihu do rukou a začetla se. Jaká škoda, řekla jsem si záhy, kvalitní papír, pěkná vazba, jednoduché, sympatické a dostatečně velké písmo, ale přesto jsem uvnitř nenašla zhola nic, co by mě přimělo vzít ji do ruky podruhé. Snad jedině ilustrace, ty se ilustrátorce Gunille Jähnichen celkem dobře povedly. Jsou typicky dětské, žádná abstrakce a ničím neurazí ani nepohorší. Musím konstatovat, že se Gunilla opravdu snažila. Ale nad obsahem si lámu hlavu. Proč takové pohádky vůbec vznikly?
Jediná, která se mi celkem líbila, byla pohádka s názvem Nejlepší koření. Příběh je logický a má spád. I když mluvící knedlík, který chodí po lese a hledá svého pána … Ale budiž, pohádky jsou o fantazii, o neuvěřitelných a nereálných příbězích, tak proč ne? Děti mají rády takové vymyšlené příběhy, které se v životě nikdy nestanou. Vždyť liška a medvěd taky nikdy nepromluví a jak jsou bajky oblíbené. V těch je ale moudrost. Ale prdlé pohádky postrádají i tento prvek.
Třeba ta O princezně, která ukradla zuby, už mi moc nevoněla. A dorazila mě veršovaná pohádka O princezně, která měla vousy. Dlouhá je dost, jak se na pohádku sluší a patří, ale ten příběh, ty verše, ten rytmus… Snad mi autor – Lukáš Pavlásek – promine, ale tohle bych svému synovi tedy rozhodně nečetla. Z dalších příběhů jmenuji třeba O princezně a vysavači, Dobrodružství malé Špagetky nebo Tři sestry. Jedna je "lepší" než druhá.
Nechci vám nijak kazit dojem a podsouvat vám svůj názor a tím vám ji ošklivit ještě před tím, než si ji zakoupíte. Věřím, že si z deseti pohádek od deseti autorů alespoň nějakou vyberete. Já jsem si nevybrala ani jednu.
Osobně bych autorům poradila, ať se raději drží toho, co dělali předtím, než měli tenhle nápad. Třeba Tomáš Matonoha se mi na jevišti docela líbí, tak proč si mám o něm kazit mínění po přečtení jeho pohádky? Je to věc názoru, samozřejmě, ale vím o spoustě jiných pohádkových knížek, které stojí opakovaně za přečtení, protože jsou svojí podstatou přínosné a užitečné. V tomto případě už ale samotný název napovídá o tom, co najdete uvnitř.
Prdlé pohádky (od devíti komediálních herců a jednoho scénografa)
Autoři: Ester Kočičková, Jakub Žáček, Lukáš Pavlásek, Lumír Tuček, Marek Cpin, Marie Ludvíková, Miloš Knor, Petr Vydra, Tomáš Matonoha, Václav Neužil
Žánr: Beletrie pro děti
Vydalo: Nakladatelství Hodná holka, s.r.o., Praha 6
Rok vydání: 2013, 2. publikace, vázaná
Ilustrátorka: Gunilla Jähnichen
Počet stran: 125
ISBN: 978-80-905568-1-2
Hodnocení: 35%
http://www.hodnaholka.com/nakladatelstvi.html
| < Předchozí | Další > |
|---|
S Markem Hubáčkem jsem se sešla v útulné zlínské kavárničce, abychom si popovídali o jejich velkém projektu s názvem From Czech to Chicago, který má na svědomí on s jeho kamarádem Martinem Vítkem. Rozhovor je o kampani, ale především o umě...
Nakladatelství Albatros Media nedávno vydalo nové aktualizované vydání Řeznické kuchařky od Jaroslava Dušátka z roku 1991 a přidalo knize přízvisko Domácí. Milovníkům masa se jistě budou sbíhat sliny už při pohledu na obálku a co teprve po nahlédnutí do je...
Většina katolíků a především nekatolíků má ve svém povědomí pevně zafixováno, že jeptišky jsou vzorem serióznosti a kvůli dodržování přísné řehole ani nemají šanci zažít nějakou legraci. Dramatik Dan Goggin stejně jako staré...
Historické velkofilmy prožívaly svůj zenit v 50. letech, avšak v půli 60. let jsou již diváci těmito kolosálními produkcemi přesyceni. Smrtelnou ránu žánru zasahují především dva filmy, Kleopatra J. L. Mankiewicze, které utržila v ...