Živoucí kruh Jana Bílého přináší ohromně zpracované téma

zivoucikruh perex Těžko hledat slova pro dílo, které Jan Bílý napsal při svém krátkém pobytu na Krétě. Věnoval se tentokrát tématu cyklického času a nejrůznějším dávno zapomenutým i notoricky známým rituálním svátkům (Vánoce a Velikonoce nevyjímaje) a z toho všeho vytvořil nesmírně napínavé čtení.

Hodnotím ho jedině superlativy, protože jsem se o podobná témata našich předků často zajímala, ale veškeré čtivo ztroskotávalo na tom, že prostě nebylo čtivé. Buď stará čeština nebo jakýsi kostrbatý přepis něčeho nebo čtení, které hraničilo s duchovním vymýváním mozků. Prostě se nic z toho nedalo dlouhodobě číst a rozhodně jsem neměla chuť si nic z oněch informací nějak dlouhodobě uchovat v hlavě.

Ke knížce Živoucí kruh se již pár týdnů čas od času vracím, protože mě prostě zajímá a chci si občas něco připomenout. V podstatě cokoliv si z této knihy vezmete, to se vám v životě neztratí. Ať už samotnou teorii cyklického času nebo drobnosti týkající se jednotlivých svátků nebo prostá fakta typu, že červená barva je nerozlučným symbolem jara z toho důvodu, že má stejnou barvu jako menstruační krev.

Autor si ale někdy nebere servítky
A musím říci, že v průběhu čtení jsem začala sdílet jeho mírné rozladění nad tím, jak civilizace, čas a křesťanské tradice poněkud pokroutily ty nejkrásnější a nejdůležitější svátky. Velikonoce a Vánoce slavíme s lehkým zpožděním než naši předkové, a to má za následek ubývající energii celého procesu a tedy možná i sklon ke konzumnímu prožívání. Nádherný svátek lásky Beltaine (Beltane), se svého času začal slavit jako „svátek práce“.

A přitom: „Děti, počaté na Beltane, patřívaly celému kmenu a prý to byly šťastné děti Velké Bohyně. Na tento svátek se také uzavírala zkušební manželství na rok a den. Pokud se svazek osvědčil, mohli se oba partneři vzít, pokud ne, rozešli se, aniž by si něco vyčítali. Z pohledu konsteláře, který často řeší hádky, nedorozumění a traumatické rozchody v partnerství, se to zdá být velice prospěšná tradice…“

Jan Bílý je totiž lektorem seminářů osobního rozvoje, systemických konstelací a mužských kruhů. Autor pěti knih (Úžasná síla celku, Láska, vztahy, konstelace, Růže pro Plúta, Co se stalo s Popelkou po svatbě a Kruh mužů) a mnoha článků v médiích a na svém blogu (janbily.blogspot.com). Znám některé jeho publikace z předchozí doby a musím říci, že každou jsem přečetla nejen já, ale i ty, kteří se mnou podělili o svou zkušenost, s chutí a na jeden zátah. Případně po kousíčcích, po jakých si dávkujete tu nejjemnější čokoládu, protože je přece věčná škoda ji sníst naráz.

Autor má nadání vystihnout v krátkých a srozumitelných větách podstatu problému a velmi naléhavě upozornit na základní problémy, které právě řeší. A které, světe div se, někdy nevidíme, ačkoliv třeba uprostřed nich žijeme.

Autor zde vkládá mnoho cenných poznatků
A to nejen ze své vlastní praxe, ale také z poznatků svých známých, jistě i z toho, co vyzví na účastnících svých seminářů a mužských kruhů, systemických konstelací, ale také mnoho listoval v dobové literatuře. Co tu prezentuje, má v poznámkách podpořeno zdroji a prameny. Zvídavým a podloženým způsobem se snaží nacházet své vlastní teorie, což se mu velice daří a mne jako čtenářku, to fascinovalo. Jak nás (de)formuje život v betonových krabicích, nás, tvory, kteří byli kdysi zrozeni pro život ve volné přírodě?

Jsou to drobnosti, kterými opět Jan Bílý ukazuje, v jakém úpadku se naše civilizace nachází. A že ten úpadek je vlastně normální, protože je „cyklický“… a čas je bohužel cyklický, donekonečna být lepší, větší a krásnější, prostě nejde.

Pro mne je toto ohromná kniha a velmi cenným a čtivým způsobem zpracované obtížné téma. Pravá kniha pro ty, kdož hledají.

„Celý život jsem se stále a stále setkával s tím, že informace si vždy naleznou ty, kteří jsou pro ně již zralí. Bude úžasné, když k mé pravdě, k mým prožitkům, vjemům a vhledům připojíte ty vaše, osobní, jedinečné a zrovna tak pravdivé. Jedině tak se tato knížka může stát smysluplným střípkem veliké mozaiky skládající ohromující, nekonečně rozmanitý a nepojmutelný, ale stále více chápaný a milovaný svět.“

Živoucí kruh