Ve dnech 13.-15.9.2013 se v Kutné Hoře koná Kutnohorský varhanní festival na konci léta. Festival zahájí v pátek 13. září brilantní německý varhaník, muzikolog a pedagog profesor Ludger Lohmann, který připravil geniální program s názvem „…ze starých časů“. Tento koncert se bude konat v chrámu Sv. Barbory a právě o této památce přinášíme následující informace.
Chrám Sv. Barbory stojí trochu na vzdor. Nebyl totiž vystavěn na popud některé církevní instituce, například kapituly, či pro bohoslužebné potřeby farnosti, nýbrž byl od počátku zamýšlen jako veliká reprezentativní stavba iniciovaná bohatými kutnohorskými měšťany. Podle kanonického práva měl původně status pouhé kaple. Stavba započala roku 1388 a jejím prvním architektem byl pravděpodobně Jan Parléř. Chrám rostl v prvních letech jako z vody nebo lépe z pískovce, který se těžil v nedalekých lomech. Ten obsahuje velké množství fosílií. Už čtyři roky po započetí stavby bylo vysvěceno 15 oltářů a ke každému ustanoven zvláštní kněz. Do husitských válek se stavba vyšplhala skoro do poloviny dnešní výšky, ale na té zůstala až do roku 1547, kdy bylo zaklenuto střední trojlodí. Nutno říct, že do té doby dovnitř pršelo, což lidem ani chrámu nesvědčí. Kutné Hoře také docházelo stříbro a milí Horníci se proto rozhodli, že stavbu předčasně ukončí. V původním projektu měl být chrám minimálně dvakrát delší a tahle asymetrie působí uvnitř legračně. Zvlášť, když člověk ví, jak jsou Horníci na Barboru pyšní.
Od roku 1489 až do své smrti roku 1506 pracoval na dostavbě kostela Matěj Rejsek. Ten dostavěl chór , v němž provedl triforium, zónu bazilikálních oken, bohatě utvářenou síťovou žebrovou klenbu (dokončena 1499) a také příslušnou část vnějšího opěrného systému. Stavební zásahy Matyáše Rejska jsou charakteristické uplatněním množství velmi bohatého pozdněgotického dekoru.
Aby bylo možné kostel používat, bylo potřeba především dokončit bazilikálně převýšenou hlavní loď. Příchod respektovaného architekta Benedikta Ried roku 1512 však znamenal radikální změnu. Rejt kromě vrchní části hlavní lodi vybudoval ještě dvě shodně vysoké boční lodě, které se nad zónou mezilodních arkád otevírají do hlavní lodi ve formě empor. Ve své podstatě tak vznikl nad původní částí kostela nový, pozdněgotický halový kostel, zaklenutý krouženou žebrovou klenbou a silně prosvětlený množstvím rozměrných oken. Iluzi „kostela nad kostelem“ ještě zdůraznilo zcela nezvyklé umístění oltářů i ve druhé etáži kostela.
Ve výzdobě nad levým vchodem objevíte plastiku horníka, který je otočený zády k městu a přidržuje si kutnu, takže trochu odkrývá své pozadí. Byl sem umístěn v době, kdy se kutnohorští podnikatelé semkli proti zástupcům krále, ale dá se chápat jako univerzální symbol. Barbora měla konkurovat jak nedalekému Sedleckému chrámu, tak i Praze.
Další úpravy chrámu pokračovaly až do roku 1905, což znamená, že Barbora čekala na své dokončení víc než 500 let. Po celou dobu se v ní ale k bohoslužbám scházeli obyvatelé města a modlili se ke své patronce. Modlili se k ní i dole pod zemí, zvlášť při závalech. Uměla horníky vysekat z dokonale beznadějných situací. Zkazek o její pomoci se v Hoře tradovalo stovky. Otevírala jim tvrdou skálu, svítila ve tmě nebo ukazovala cestu. Mít nahoře chrám bylo jako zajistit si dole ochranu nebo v ní aspoň doufat.
Neúchvatnější výjevy Svatobarborského chrámu zůstávají návštěvníkům skryty, pokud nezvednou své pohledy vzhůru. Chrámy nebyly stavěny jen pro lidské oči, ale byly zasvěceny Bohu a ty nejroztodivnější objekty jsou umístěny nahoře. Pokud si s sebou vezmete dalekohled, můžete nad ochozy na pilířích obdivovat fantastickou faunu, tvořenou chimérami, netopýry, démony, harpyjemi, žábami nebo okřídlenými berany. Na jednom z jižních pilířů najdete i opici s pomerančem. Jedná se o první plastické zobrazení tohoto ovoce u nás. Uvnitř chrámu vás čeká atmosféra přitlumená barevným světlem vitráží a dokonalá akustika. Pořádají se tu varhanní koncerty a samozřejmě se tu konají pravidelné mše.
Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Pokud tedy nestihnete navštívit Kutnou Horu a Chrám svaté Barbory v průběhu festivalu, jistě stojí za to, udělat si sem výlet i v jiném období roku. Třeba se vám podaří objevit i některá z doposud ukrytých tajemství tohoto místa.
Informace k festivalu: http://www.kultura21.cz/hudba/7104-kuthohorsky-varhanni-festival
Zdroj info: www.guide.kh.cz a internet
Zdroj foto: internet, autor fotografie s detailem exteriéru je Libor Teplý
| < Předchozí | Další > |
|---|
Herečka Iva Janžurová a režisérka Alice Nellis se opět scházejí nad novou inscenací. V ní se naše herecká legenda opět promění ve významnou světovou osobnost, tentokrát v divadelní ikonu přelomu 19. a 20. století Sarah Bernhardt.
Louise L. Hay každý rok inspiruje kalendář Miluj svůj život. Lucie Ernestová mu jako výtvarnice dává podobu, sílu, vůni a obrovské charisma. Nezaměnitelnou hravost, jež probouzí niternou dětskou duši v každém z nás. V kombinaci s moudrými slovy, které provází každý měsíc, vzniká průvodce rokem, který...
České sklo je celosvětově považováno a uznáváno za kulturní fenomén. Harrachovské sklárně v Novém Světě v Krkonoších patří přední místo mezi podniky, které se v minulosti o proslulost českého sklářství zasloužily. Sklárna, zmiňovaná v písemných pra...
Pražské Dejvice konce 50. let žijí poklidně svým „maloměstským“ způsobem života ve stínu rudé hvězdy na špici právě dostavěného hotelu International. Okrskář Jindřich Prokop to ovšem nemá lehké: po smrti ženy nezvládá ani syna Kšandu, tráv...
Nový dokumentární film Heleny Třeštíkové Život s Kašparem je časosběrným snímkem, který mapuje život zakladatele Divadla v Celetné Jakuba Špalka na ploše 23 let.
