Knihovna je chrám ducha a měla by vzbuzovat respekt

engler200 Není od věci zajít si jednou za čas dopřát něco dobrého. Byla prosluněná zářijová sobota, když jsem se v jedné báječné cukrárně sešla s paní Květoslavou Englerovou. Nad výbornou kávou jsme si povídaly nejen o tom, co všechno musí zvládnout knihovník. Zajímalo mě to hlavně proto, že tahle milá, šarmantní a moudrá dáma převzala pomyslné žezlo po panu Blechovi a je novou statenickou knihovnicí. Povídání to bylo velmi zajímavé, veselé i k zamyšlení. Posuďte sami …

Paní Englerová, jak vás napadlo, že budete dělat knihovnici?
Mě to vlastně vůbec nenapadlo, ačkoli sama chodím do knihoven už snad od pěti let. Ale když mě jednou oslovil pan Kopinec s tím, že pan Blecha ve funkci knihovníka končí a jestli bych se toho nechtěla ujmout, po krátkém přemýšlení jsem souhlasila. Jsem v důchodu a času mám relativně dost, i když mám tisícero zájmů, věřím, že tu práci zvládnu dělat zodpovědně.

Když už jste to zmínila, jaké jsou vaše záliby?
Dřív jsem hodně fotila, jezdili jsme po Šumavě a ráda jsem fotila třeba staré branky, křivolaká zákoutí, hřbitůvky, to mě hodně bavilo. Dnes mě baví hlavně zahrada, bydlíme ve Statenicích v domku a na zahradě je stále co dělat. Hodně čtu a čtu cokoli, co mě něčím osloví, mám několik knih, které znám skoro nazpaměť, vím, že když je otevřu kdekoli, mohu se začíst a je mi s nimi dobře. Trochu si výtvarničím, i když teď jsem měla asi dvouletou pauzu, vím, že se k tomu zase brzy vrátím. Přihlásila jsem se na kurzy patchworku, které povede od října v podkroví obecního úřadu paní Věra Vyšínová. Moc se těším, že se něco nového naučím.

Co to znamená, že výtvarničíte? Malujete?
Ano, maluji akrylem a neptejte se mě na směr. Já maluji to, co mě napadne. Někdy abstrakce, někdy kočky, prostě někdy cítím, že ty moje emoce a představy musí ven. A tak to namaluju. Někdy mám období, že nevytvořím nic, jindy přijde období, že do noci sedím, dokud to nedodělám. Je to takový ventil, který mi v životě hodně pomáhá.

Pojďme ke knihovně. Je funkce knihovníka náročná? Co máte všechno v náplni práce?
Zpočátku jsem měla představu, že přijdu do knihovny, sednu za stůl, vydám knížky, přijmu knížky, orazítkuju průkazky a bude to. Ale tak to samozřejmě není. Prošla jsem školením ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně, abych získala alespoň knihovnické minimum a mohla posoudit, co všechno ještě budu potřebovat k tomu, abych dělala všechno dobře a abych měla veškerou agendu v naprostém pořádku. Jsou tu i zákony, které musím znát, na konci roku se dělá statistika, vesměs toho není moc, naše knihovna je malá. Ale přesto tohle všechno musím znát.

Takže jste převzala knihovnu a pokračujete v práci po minulém knihovníkovi, je to tak?
Dá se to tak říct. Předně si velmi si vážím a touto cestou bych chtěla poděkovat za pomoc paní Kupilíkové, která spolupracovala už s panem Blechou a pomáhá i mně. Přiznám se, že ten začátek byl pro mě hodně náročný. Všechny knihy, které v knihovně jsou, mi prošly rukama. Všechny jsem roztřídila a zapsala, co bylo poškozené, to jsem vyřadila, něco jsme nechali do knihovny na zastávce. Doplnila jsem evidenci, aby byla kompletní a dala všechno do pořádku. Byla tam spousta vlhkých a plesnivých knih, špína a nánosy prachu. Ono není co se divit, knihovna je vlhká a nevětraná a dá se i pochopit, že obec má jistě víc důležitějších věcí k řešení než je knihovna. Ale mám za to, že tady se šlo celé roky cestou, že co se komu doma nehodilo, odnesl do knihovny. Je to záslužné, že lidé nechtějí vyhazovat knihy, stále přijímám pro knihovnu dary v podobě nepotřebných knih, ale takhle to nejde, musí to mít řád a systém. Knihovna by měla být pod uzavřením, ale tady to dost dobře nejde. V naší knihovně mají navíc svoje zázemí techničtí pracovníci, kteří se starají o pořádek v obci. Chápu, že asi nejsou prostory, které by posloužily jako šatna a podobně, ale na druhou stranu je to pro tu knihovnu trochu nedůstojné. Taky mě trápí, že do knihovny nechodí moc lidí. Za čtrnáct dní třeba přijdou dva čtenáři. Přes zimu je to víc lidí, ale stejně je to málo.

Čím myslíte, že je to způsobeno, že sem moc čtenářů nechodí?
Probírala jsem průkazky všech zaregistrovaných, a jestli je tady aktivních dvanáct lidí? A to je opravdu žalostné číslo. Myslím si, že dnes lidé ke knihám nemají výrazně pevný vztah. Děti obzvlášť, pokud je rodiče od mala k četbě nevedou, sami si tu cestu ke knize nenajdou. Dnes je doba internetu, všechno si najdou v pohodlí doma, je to těžké, přimět lidi, aby vzali knížku do ruky. Do naší knihovny se nekupovaly nové knihy řadu let, možná i to čtenáře odradilo sem chodit, když tady potkávali stále stejné tituly. Letos mi zástupci obce slíbili peníze na nové knížky. Nechala jsem si poradit, co bude vhodné. Mezi knihovnami funguje takzvaný výměnný fond, kdy dostaneme na určitou dobu zapůjčené knihy, které u nás nemáme, takže se chci zaměřit především na vzdělávací literaturu a romány a další se uvidí. Na jednu stranu se bojím, aby si jich někdo vůbec všiml, když sem nikdo nechodí, na druhou stranu vím, že změna kupředu je nutná. V tuto chvíli zatím ještě nevím, kolik bude knih, mám k dispozici asi deset tisíc korun, ale část musím použít také na předplatné časopisů, musím to tedy dobře propočítat. Odhadem si myslím, že to bude třicet nových knih. Momentálně jsem ve stádiu, kdy jsem nějaké knížky vybrala a po odsouhlasení obcí je objednám. Snažím se, aby knihovna byla čistá a hygienická, aby byla příjemná a lidé sem rádi chodili. Zatím mám pocit, jakoby se knihovně vyhýbali. Možná to chvilku potrvá, ale věřím tomu, že se mi podaří můj záměr zrealizovat.

A jak by se to mohlo, podle vašeho názoru, zlepšit?
Napadají mě nějaké literární akce, například autorská čtení, ta by se mohla líbit. Ale nemám zkušenost s tím, jak se to dělá. Ráda bych sem zvala zajímavé hosty na besedy, možná kdyby se lidé vyjádřili, co by je zajímalo, bylo by to pro mě jednodušší. Mám nějaké nápady, ale ty jsou zatím opravdu v plenkách. Kdyby však někdo přišel s nápadem či námětem, rozhodně budu ráda a ničemu se nebráním. Život ve Statenicích je tak nějak zvláštní, jako by byly rozděleny na několik částí a připadá mi, že lidé se o obecní kulturní život moc nezajímají. A to je škoda, vždyť třeba i ta knihovna by se mohla stát jakýmsi kulturním centrem, pravidelně bychom se scházeli, třeba nad sklenkou vína, každý by mohl doma něco upéct a přinést ochutnat, prožili bychom pěkný večer, i kdybychom jej jen proklábosili, bylo by to fajn. Bylo by hezké třeba setkání pro seniory, dát jim kafíčko, malé občerstvení. Nebo bychom mohli dělat vánoční sousedské ochutnávky cukroví. Žijeme na vesnici a lidé tady mají k sobě strašně daleko. Paní Kupilíková přinesla gramofon, tak nás napadlo, že bychom mohli dělat třeba večírky v retro stylu. Těch možností by bylo jistě mnoho. Jen by bylo dobré, aby knihovně přibylo víc čtenářů, to si moc přeju a věřím, že se to brzy změní. Úplně čerstvě je knihovna zařazena do hlavního menu na obecních webových stránkách, což je první pozitivum, uvidíme, jakým směrem se budeme ubírat dál, ale hrozně moc bych si přála, aby knihovna byla pro lidi pojem. Tady to funguje jinak než v jiných obcích, místní knihovna nemá tu důležitost, kterou by měla mít. Knihovna je přece chrám ducha a měla by vzbuzovat respekt, mělo by to být čisté a útulné prostředí, kam budou lidé chodit s úctou a rádi.