Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Kurátor výstavy Ladislav Kesner připravil v pražské galerii Rudolfinu výstavu Tváře.  Prostřednictvím sedmnácti experimentálních filmů a děl videoartu z posledních čtyřiceti let zkoumá tvář jako obrazové médium, kdy sama tvář se stává obrazem. Návštěvníci získají představu mnohočetných způsobů, jimiž se tvář konstruuje a komunikuje osobní identitu, duševní stavy i to, jak vzniká příběh a jak vznikají mezilidské vztahy. Vzdor tomu, že denně vidíme stovky živých tváří, např. v tisku, televizi a médiích, bude pro nás lidská tvář stále fascinující a tajemná. Podle tváře člověka a jeho celkového vzhledu, chování i jednání totiž usuzujeme na jeho vlastnosti, ať už pozitivní, nebo negativní.

Fenomén tváře ve videoartu Lidská tvář byl tradičně jedním z hlavních témat výtvarného umění, v němž utvářel základní prvek žánru portrétu a autoportrétu. Příchod pohyblivého obrazu – nejprve filmu, později videoartu – ve 20. století otevřel zcela nové možnosti a dimenze jejího znázorňování.  A skutečně můžeme jako návštěvníci pozorovat stále více se vyskytující odklon od klasického zobrazování pomocí fotografie směrem ke svítícímu videoartu.

Výstava Tváře, představující osmnáct děl převážně klíčových uměleckých osobností videoartu, od jeho počátku v 60. letech do 21. století, dokládá sílu oné aliance, která se v posledních padesáti letech vytvořila mezi tváří a videem. Nabízí pohled na to, jak specifický charakter a možnosti videa a videoinstalace přinesly nejen nové způsoby zachycení tváře v obraze, ale také různé polohy jejího fungování coby obrazu.

První skupina, generace videoumělců ze 60. a 70. let minulého století, zahrnuje díla založená na přímém experimentování s manipulací elektronického obrazu, videoperformanci nebo kombinaci obojího.

Druhá velká skupina děl je časově umístěna do období od poloviny 90. let do přítomnosti a návštěvníkům se představuje v podobě instalací, či alespoň velkoformátové projekce.

Video a videoinstalace totiž umožňují zobrazit lidskou tvář a aspekty jejího významu a vnímání, které starší vizuální média nezachytila – především dovolují postihnout pohyb tváře a dynamiku jejího výrazu, a tak zkoumat její roli svébytného obrazového média. Tím se znovu dostala do popředí některá z tradičních velkých témat výtvarného umění - vztah podoby a Já, zkoumání identity, emocí a jejich výrazu, či zobrazení stavů mysli. Vystavená díla dokládají nezastupitelnou roli, která v současnosti videoartu náleží, v reflexi nad těmito základními kategoriemi lidství. Současně ukazují, jak se tvář – jako námět, obrazový „materiál“ a fenomén – stala primárním prostředkem, skrze nějž může video obrazově reflektovat svoji vlastní piktorialitu a povahu audiovizuálního média.

Vystavující umělci:
Marina Abramovic, Vito Acconci , Peter Campus, Juan Manuel Echavarría, Douglas Gordon,  Franz Gratwohl, Freya Hattenberger, Nan Hoover, Bruce Nauman, Nam June Paik,  Ulrike Rosenbach, Steina, Miloš Šejn, Fiona Tan, Bill Viola, Peter Weibel.

Doprovodné programy:
čtvrtek 6. 9. 1912 od 18:00 hod. - přednáška kurátora výstavy „Tváře“

Otevírací doba:
Úterý – středa, pátek – neděle: 10:00 – 18:00 hod.
čtvrtek: 10:00 – 20:00 hod.

Vstupné:
plné 130 Kč a snížené 80 Kč

Kontakt:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12
110 01 Praha 1
T +420 227 059 288
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www.galerierudolfinum.cz
http://www.facebook.com/pages/Galerie-Rudolfinum/369713713078186

http://www.youtube.com/user/GalerieRudolfinum

Několik ukázek videí:

Peter Campus
East Ended Tape
1976
06:46 min
Courtesy of the artist
Autor uvádí: „Žena halí svoji tvář do stínu své ruky, jakoby patřila někomu jinému. Muž se mumifikuje fólií. Žena ukazuje své dvě tváře a vztah mezi nimi. Muž, který se snaží zmizet, nakonec mizí v plastické mlze. Soap opera v mytologické rovině.“

Peter Campus
Four Sided Tape
Courtesy of the artist
Campusovy jedinečné vizuální meditace na téma tváře jako obrazu sebe sama a vztahu mezi tváří a identitou nacházejí překvapivý protějšek v některých filozofických myšlenkách, ale zejména v kontextu moderní medicíny. Témata, k nimž odkazují Campusova experimentální videa, se vztahují k situaci lidí, kteří žijí s nějakou formou znetvoření či dokonce ztráty tváře nebo kupř. trpí nehybností tváře v Möbiově syndromu. Dotýkají se i jedné z posledních hranic moderní medicíny – úplné transplantace obličeje.

 Freya Hattenberger
ve svých video performancích a fotografiích často zpodobňuje své tělo jako způsob reflexe identity ženy-umělkyně a kritiky genderových konstrukcí a stereotypů znázorňování ženského těla; zamýšlí se také nad vztahem umělce a mediálních technologií. Sirene odkazuje k mytologickým sirénám, které lákaly pomocí svého hlasu námořníky vstříc jisté smrti. Instalace si pohrává s tělesnou imaginací diváka tím, jak vyvolává a současně maří iluzi sexuálního aktu. Sama autorka naznačuje i její další významy: „Zvuk a hlas jsou hlavní charakteristiky ‚sirény‘.

Nam June Paik a Jud Yalkut
Video Tape 1 min Courtesy Electronic Arts Intermix (EAI), New York
Nam June Paik, tradičně považovaný za zakladatelskou osobnost videoartu, se už v polovině 60. let věnoval symbolické dekonstrukci a boření televize formou manipulace televizního obrazu pomocí magnetu nebo vymazávače magnetické pásky. Ve Video Tape Study No. 3 manipuluje s obrazy, zachycujícími tiskovou konferenci amerického prezidenta Lyndona Johnsona a newyorského starosty Johna Lindsaye. Paikovo „masírování“ televizního obrazu prostřednictvím magnetu lze vnímat jako raný projev kritiky mediální „masáže“ veřejnosti pomocí proudu banálních obrazů.

Rosenbach Mutterliebe (1977)
Courtesy of imai - inter media art institute, Dusseldorf

Ulrike Rosenbach (1943)
Jedna z vůdčích osobností rané fáze videoartu, se ve svých video performancích a instalacích zabývala především feministickým pojetím identity a kriticky se vyjadřuje k zavedeným způsobům zobrazování ženského těla – mnohdy formou tajemných mikro příběhů či vizuálních hříček. V Mutterliebe prezentuje zčásti ironickou etudu o mateřské roli. Pod jejím objektivem se tvář rozkládá jako povrch, na němž (a skrze nějž) lze rozehrát různé akty: připomíná divákovi, že je to území, na němž se odehrávají ty nejintimnější, nejvíce láskyplné a něžné, ale také ty nejnásilnější a nejbrutálnější interakce, které lidé mohou mezi sebou mít. V názvu díla je ironie, poukazující na temnou stránku – nebo alespoň na mnohoznačnost rodičovské lásky, která se i v té nejryzejší podobě nikdy úplně nezbaví elementů kontroly a dominance.

Fotogalerie

Popisky:

1.    
Accounci Recording Studio From Air Time
36:49 min
černobílé video, zvuk / b&w, sound

2.   
Bill Viola
Memoria
2000
30:00 min
černobílá videoprojekce na hedvábné látce zavěšené ze stropu /
Performer: John Malpede
Photo: Kira Perov

3.    
Bruce Nauman
Lip Sync
1969
57:00 min
Courtesy Electronic Arts Intermix (EAI), New York

4.  
Douglas Gordon
Confessions of a justified sinner
1996
25:50 min
videoinstalace, dva díly, každý 300 x 400 cm /
video installation, two parts, each 300 x 400cm
Collection Fondation Cartier pour l’art contemporain, Paris

5.
Fiona Tan
Saint Sebastian
2001
09:00 min
dvoukanálová videoinstalace se závěsným plátnem (barva, zvuk) /

6.
Franz Gratwohl
Swallow Value 1999 03:00 min PAL
černobílé němé video / PAL, b&w, silent
Copyright: Franz Gratwohl, 2012
Courtesy of NBK Videoforum Berlin

7.  
Freya Hattenberger
Sirene
2006
03:30 min
video performance Courtesy of imai - inter media art institute, Dusseldorf

8.
Juan Manuel Echavarría
Bocas de Ceniza
2003-04
Courtesy Sammlung Goetz, Munich

9.   
Marina Abramović Video Portrait Gallery
1975-2003 Netherlands
Media Art Institute Amsterdam Spirit House

10.    
Nam June Paik a / and Jud Yalkut
Video Tape Study No. 3
1967-69, 1992
04:01 min
Courtesy Electronic Arts Intermix (EAI), New York

11.
Nan Hoover
Halfsleep 1984
16:42 min video
Courtesy of imai - inter media art institute, Dusseldorf

12, 13  
Peter Weibel
On the Theorem of Identity: Tritität. "Video-poem"
1974
05:35 min
černobílé video, zvuk / b&w video, sound
© Generali Foundation Collection

14.  
Miloš Šejn
Mlaka / Javořím potokem
1999-2012
11:05 min Courtesy of the artist

15.
Ulrike Rosenbach
Mutterliebe
1977
04:59 min
video
Courtesy of imai - inter media art institute, Düsseldorf

Tváře
Datum a místo konání: 21. 6. – 16. 9. 2012, Galerie Rudolfinum, Praha

Zdroj foto: Galerie Rudolfinum