V těchto lednových dnech jde do českých kin film „Babycall“, který v norsko-německo-švédské koprodukci natočil režisér Pål Sletaune. Získal za něj řadu ocenění a nominací – ceny Amanda Award, Gérardmer Award, Rome Film Award.
V hlavní roli matky Anny osmiletého syna Anderse se představila mezinárodně známá, talentovaná a momentálně velmi žádaná herečka Noomi Rapace, která zazářila jako Lisbeth Salander v trojdílné televizní adaptaci sbírky novel švédského novináře Stiega Larssona (v roce 2009 nominace na cenu BAFTA za snímek „Muži, kteří nenávidí ženy“). V další hlavní roli se objeví Kristoffer Joner, který hraje Helgeho (prodavače Babycallu).
Když se hned nedozvíme, kde Anders je?
Přijali jsme pozvánku na novinářskou projekci filmu „Babycall“, s tím, kdo že se chce bát. Film je totiž uváděn jako horor/thriller. Film začíná scénou, kterou také nakonec končí, kdy před domem k ležící umírající ženě se zakrváceným obličejem neustále promlouvá naléhavý mužský hlas, jenž se ptá po Andersovi, kde že je? Odpovědi se už ale bohužel nedočkáme.
Když před násilím prcháme
Jakmile se Anna se svým milovaným synem nastěhuje do nového bytu v obrovském bytovém domě, protože prchá před násilnickým manželem, tudíž otcem malého Anderse, hledá, co by ještě k větší jejich bezpečnosti udělala, až nakonec zatahuje i okenní závěsy. Andersova tvář vyjadřuje smutek a Anna, se svou neupravenou tváří a zplihlými vlasy působí velmi divně, zřejmě trpí obsedantní představou, že jsou dále pronásledováni. Chce mít proto Anderse pod kontrolou.
Když se matka na své dítě nezdravě upne
Ale Anna i tak před lidmi neunikne. Anders musí do školy chodit, zatímco ona se tomu brání, že ho hodlá doma doučovat sama. A tak Anna syna do školy denně odvádí a na něj čeká až do konce vyučování, mezitím bezcílně bloudí městem. Koupí si elektronickou chůvu – Babycall, jenž jí prodá sympatický jí muž, prodavač Helge. A tak se pomalu rodí přátelství mezi postarším mužem, kterému umírá jeho velmi stará matka.
Když konečně Babycall máme!
Anna seznámí Anderse s novým přístrojem, který má sloužit k tomu, že bude všechno slyšet y v pokoji, kde Anders spí. V noci to ale začne! Z babycallu se začnou ozývat hlasy dítěte, které se neustále brání… Zděšená Anna vbíhá do dětského pokoje, ale tam spatří jen Andersovu klidně spící tvář. Anna zkoumá záhadné hlasy a reklamuje přístroj v obchodě. Je Helgem poučena, že přístroj určitém případě může zachytit úplně jiné zvuky, až do okruhu 50 metrů. A když Anna je svědkem, jak z garáže domu vynášejí prapodivný spací pytel, a když je svědkem vraždy malého chlapce v jezírku, už ničemu nerozumí. Jenže ji všichni považují za pomatenou a vyhrožují jí odejmutím syna. Anna se tak zmítá v nekonečně bludném kruhu strachu a hrůzy… a my jen nechápavě přihlížíme. Zcela již chápeme, že je v situaci, kterou ona sama vlastními silami nezvládne.
Když se přehnanou mateřskou láskou dusíme
Sledujeme osamocenou a představami trýzněnou hrdinku, Annu, její neustálý pobyt v uzavřeném bytě a její neschopnost rozumného myšlení a vnímání vede k tomu, že stejně jako my, neví, co vlastně je a co není realitou. Anna zakazuje synovi, abych chodil sám ven, aby měl kamaráda, který je však týrané dítě, a Anders si jeho modřiny přendavá na své tělo. Anna je tak zcela nevinně obviněna z jeho týrání.
Když to Anna konečně sama vyřeší
Anna už svůj pocit beznaděje řeší radikálně. Přichází ale rychlé rozuzlení. I když nám moc se moc jasné zdát nemusí, neboť nevíme, čemu věřit a čemu ne. Prozrazovat už nic víc nebudu. Zdá se, že ono zmatení byl záměr tvůrců. Po skončení filmu totiž začneme zřejmě chtě nechtě přemýšlet nad všemi záhadnými a nevysvětlenými událostmi, které jsme zhlédli. Proč Helge v kavárně viděl Andersova kamaráda, jaké dítě vlastně Anna v jezeře zachraňovala, kdo "byl vyhozen" z okna, dělo se tedy něco v sousedství, co Anna slyšela v chůvičce za dětské zoufalé hlásky? Ne, ani mysteriózního vysvětlení se nám však autoři neposkytnou…
Když o hororu tu mluvit nelze
Podle ohlasů z festivalů, představitelky hlavní postavy i samotného námětu jsme čekali víc. O hororu tu, bohužel, nemůže být ani řeč. Film můžeme považovat opravdu za psychothriler, za sociální drama matky a jejího syna, kteří nemohou najít nikde zastání. Herečka Noomi Rapace mi připadala navíc nevýrazná, po celou dobu trvání filmu měla v obličeji stále stejný výraz a emotivní mi už vůbec nepřipadala. Herec Kristoffer Joner tento nedostatek aspoň trochu vyvažoval, ale spíše mě zaujaly dětské role obou chlapců, kteří představu týraných dětí ztvárnili věrohodně. Film Babycall se nebude líbit všem. Není to krvák, ani se nemáme vlastně čeho bát. Jen sledujeme psychické drama osamělé a zrazené ženy… A dumáme proč tomu tak je? Ale to si musíme zjistit každý sám...!
Babycall (Chůvička)
Norsko - v norsko-německo-švédské koprodukci 2011
Režie: Pål Sletaune
Hudba: Fernando Velázquez
Hrají: Noomi Rapace (Anna), Kristoffer Joner, Vetle Qvenild Werring, Henrik Rafaelsen
Žánr: horor/ thriller
Stopáž: 96 minut
Distribuce: Film Europe CZ
Premiéra: 10. ledna 2013
Žánr: horor/ psychothriller
Hodnocení: 50 %
Zdroj foto: Film Europe
< Předchozí | Další > |
---|