Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V těchto skutečně vydařených zimních dnech do našich kin přichází nová animovaná filmová pohádka O myšce a medvědovi, tentokrát konečně z evropského kontinentu, ze sladké Francie. Příběh neobyčejného přátelství mezi medvědem Arnoštem a myškou Celestýnou byl s úspěchem uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 2012, kde v sekci Directors‘ Fortnight získal cenu SACD pro nejlepší francouzsky mluvený film.

Snímek byl natočen podle knižní série „Ernest a Celestine“ od Gabrielle Vincent z roku 1982. Medvědi a myši nejsou nepřátelé, spíš se vzájemně ignorují. Přesto medvědí i myší rodinky dětičkám vtloukají nedůvěru k těm druhým, protože hladový medvěd je všežravec a mohl by sežrat i je - malé myšičky, zatímco myš je vlezlá, všude se dostane a všechny zásoby medvědům sežere. Po zhlédnutí filmu bychom měli přestat odsuzovat druhé a uznat právo každého z nás zvolit si vlastní životní cestu, protože každá myš nemusí být zubařkou a každý medvěd právníkem.

Jdeme na to!

Když jsem jako Koníčková-Medvídková spatřila všude po Praze rozmístěné filmové plakáty s kouzelnou kresbičkou medvěda a myšičky, věděla jsem, že pro mne jako chovatelku drobného zvířectva (od křečků a jedné myši až po v současnosti vícero morčat) je ten film jako stvořený. A pádila jsem na projekci…

Dohodneme se přece, ne?

Medvědy známe jako velmi nebezpečné zvíře, kterému je radno se vyhnout. Ve snímku jich pár podmračených a důležitých, kromě medvěda Arnošta (Ernest), zhlédneme. Arnoštík je však zcela jiný. Je hudebník, je rád veselý. Bydlí ve své chaloupce, kam mu však zatéká, a nemůže doma najít nic ke snědku, protože je chudý, a tak pořád hladový. Vydá se do ulic města vydělat si na živobytí hraním na své četné nástroje. Jenže se mu nedaří, nikdo si žebráka nevšímá. Dokonce mu policajti všechny jeho hudební nástroje odeberou. „A tak máme holé ruce“, myslí si Arnošt a hledá, co by kde snědl. Mezitím sledujeme příběh v každé situaci po „francouzsku“ šaramantní myšky Celestýnky, nadané malířky, která ze svého podzemního myšího světa utekla, protože mimo jiné nesouhlasí s názorem, že všichni medvědi jsou zlí. Objeví sklad plný cukroví, je vyhoštěna na ulici a skončí v popelnici. A když se probudí, vidí jen rozevřenou Arnoštovu hladovou medvědí mordu, která se ji chystá s chutí spolknout. Upovídaná Celestýnka se nedá a s Arnoštem uzavře dohodu, aby ji nesnědl, že ho zavede na místo plné čokolády, bonbónů a těch nejlepších sladkostí.

Přátelství to ještě není?

Ani jeden z nich ještě tehdy netušil, že se tak dostanou na stopu chamtivých medvědích manželů, kteří prodávají cukrovinky, i když vědí, že medvědím dětem záměrně kazí zuby, aby medvědice – zubařka měla jistou práci. Zatímco jejich synek má zakázáno vůbec sladkosti jíst.

A myška Celestýnka má za úkol, jako všechny myši, přinášet do zubní ordinace „nalezené“ medvědí zuby, které se u myší-hlodavců používají jako zubní náhrady, protože by bez nich jinak hlady zemřeli. Arnošt jí protentokrát pomůže. Má to však katastrofální následky a od té doby jsou jim oběma v patách policajti. Ti mi svým směšným chováním trochu připomínali „četníky ze Saint Tropéz“.

Přátelství – nepřátelství

Když Arnošt s kořistí cukrovinek a Celestýnka uniknou policii, dojde Arnoštovi trpělivost s ukecanou myškou a odmítá ji mít ve svém domě. Zcela nepokrytě nepřátelsky se k ní chová tak, že chytrá Celestýnka vezme osud konečně do svých rukou a nakonec, to už uvidíme sami, Arnošta dostane tam, kam potřebuje. A povšimněme si scény, kdy malířka Celestýnka maluje zimní krajinu a houslista Arnošt k tomu hraje na housličky. Je to jedna báseň! Mě zaujala Celestýnka s ve sklepě nalezeným kloboukem na „své - hlavičce“! Škoda, že u nás už se moc klobouky nenosí s takovou elegancí, s jakou je nosila myší Celestýnka!

Přátelství na život a smrt

Na závěr sledujeme oba u soudu, spoutané, nakonec jako hrdiny a přátele na život a na smrt, kteří soudce před požárem zachrání. Ti dva, co byli při zatčení rozděleni, jsou konečně zase spolu. A vězme, že rádi!

Barvy, barvičky… barvy!

Film je přes svůj jednoduchý děj přesto napínavý a samozřejmě se mi líbil, mnohem víc než americké animované filmy roku 2012. A důvody? Jak prosté! Nekonvenční, jednoduché kresby postaviček myšky Celestýny a medvěda Arnošta, vůbec celého filmu, jako by to oba Vladimírové, výtvarníci a karikaturisté - Renčín a Jiránek (+17. 11. 2012), namalovali. Nakonec mě mile překvapily pastelové barvy, které výtvarníci filmu upřednostnili, takže béžová, šedá a růžová převládá.

"Nemám příslušné výtvarné vzdělání, a tak jsem se celý umělecký život, jestli to tak můžu říct, zaobíral tím, že jsem se stále hledal, hledal jsem jak kreslit, jak namalovat postavu. A do dneška se hledám. Pravda, už jsem se za ta léta mohl najít, ale jak říkával Mistr Adolf Hoffmeister: Hledání předchází pád," říká Vladimír Renčín (* 6. prosince 1941)

Maxipes Fík a Ája

I když mi myška Celestýnka a medvěd Arnošt připomněli sice vzdáleně, ale přece, další rovněž nerozlučnou dvojici, a to maxipsa Fíka a holčičku Áju, byla volba hlavních hrdinů, myšky (coby jednoho z nejmenších zvířátek) a medvěda (coby jednoho z největších zvířat), zdařilá, protože skutečné přátelství prožíváme bez ohledu na to, jak ten druhý je či není velký svým vzrůstem i významem.

Dětičky raději až od sedmi let!

Z tiskové projekce jsem si přesto odnesla neobytnou myšlenku, že i když je film přístupný všem věkovým skupinám, doporučila bych jej zhlédnout dětem až po dovršení jejich sedmi let, kdy už tolik nevyžadují barvy větších kontrastů. Menší děti tu trpělivost už moc neměly. Jak jsem pozorovala, příběh jim moc neříkal a barvy byly pro ně příliš něžně zamlžené… Tak se ty menší na sedadlech kina vrtěly.

Jak jsme dabovali?

Medvěda Arnošta nadaboval jako vždy a ve všem vynikající pan Ladislav Županič a myšku Celestýnku neméně skvělá Anna Nemčoková. A hudba? Chybu neměla, byla totiž použita hudba z alba Gabriela Vincenta „Ernest et Celestine“ z nakladatelství Casterman.

Nuže znovu?!

Gratuluji! Pokud jste dočetli až do těchto řádek, musím se, bohužel, vyjádřit k politováníhodným událostem na mé straně, kdy jsem hodlala se psaním prásknout, protože v poslední době došlo k nepříjemným reakcím ze strany některých sveřepých čtenářů na moje filmové „recenze“. Když mě však „Facebook tým“ vyzval, abych psát nepřestala, že mohu psát třeba „na zeď“, tak mě tu zase máte. Uvidíme, kdo v tomhle absurdním divadle „dýl“ vydržíme?!

Jinak upozorňuji touto cestou, že si sama vybírám záměrně animáky, protože, i když píši prý jako „sedmiletá holčička“, nikdy jsem neztratila svůj dětský pohled „myšky Celestýnky“ na svět, oproti nabručeným „medvědům Arnoštům“. Takže pozor, škarohlídní medvědi, neberte mě vážně. A pokud náhodou s dětmi film zhlédnete, udělejte si raději sami svůj vlastní úsudek. (Ono totiž nelze sloužit dvěma pánům najednou.)

A ještě pro informaci o jménech hlavních hrdinů:
- jméno Celestýna znamená nebeská
- jméno Arnošt – z němčiny – vážný, horlivý

O myšce a medvědovi
Originální název: Ernest et Celestine
Produkce: Francie 2012
Režie: Benjamin Renner, Vincent Patar a Stéphane Aubier
Scénář: Daniel Pennac
Hudba: Vincent Courtois  (hudba z alba Gabriela Vincenta „Ernest et Celestine“ z nakladatelství Casterman)
Střih: Fabienne Alvarez-Giro
Formát: 2D digital, 2.35, Dolby Digital, dabing
Žánr: rodinný animovaný
Stopáž: 80 minut
Přístupnost: přístupný
Dabing: Ladislav Županič, Anna Nemčoková, Radan Herrmannová, Jiří Plachý, Daniela Bartáková, Zdeněk Mahdal, Bohdan Tůma a další ….
Internet: www.bioscop.cz
Distributor: Bioscop
Premiéra: 17. ledna 2013
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: Internet