Kristýna Trpková: „Já se pořád víc než za spisovatele považuju za čtenářku, takže svoje knihy píšu hodně intuitivně.“
Banner

Kristýna Trpková: „Já se pořád víc než za spisovatele považuju za čtenářku, takže svoje knihy píšu hodně intuitivně.“

Tisk

kristyna trpkova 200Kristýna Trpková žije v Holicích. Pracovala jako disponentka zákaznického servisu, nyní se věnuje péči o tři malé děti. Od sedmi let hraje na klavír, kromě toho ve volném čase ráda zpívá, jezdí na kolečkových bruslích nebo peče. Psaní detektivních románů se začala věnovat před narozením třetího dítěte. V dubnu jí vyšlo pokračování knihy Stvůra s názvem Vesnice.


Jak se vám daří, paní Trpková? A co vaše děti, nezlobí? :-)

Přiznám se, že už je to teď trochu náročnější, než když jsem s psaním začínala – tehdy byly děti jen dvě a chodily spát odpoledne klidně i na tři hodiny. Dnes už spí odpoledne jenom to třetí, maximálně hodinu a půl, a zbytek dne se náležitě „prosazuje“. Ale to je to nejmenší, když kolikrát vidím, jak to funguje jinde, nemám si na co stěžovat. Roli určitě sehrály i nízké věkové rozdíly, které mezi sebou mají, a díky kterým si spolu vyhrají. Mám hodné, klidné děti – i teď se psaní stíhám věnovat, jen už nedržím to vražedné tempo jako ze začátku.

S detektivkami jste začala před narozením třetího dítěte a zvládla jste za dva roky napsat hned tři knihy. Jak se to podařilo? A co vás takzvaně nakoplo?

Já jsem popravdě za první rok a půl svého psaní stihla napsat těch knih celkem šest, ale nestíhají tak rychle vycházet. Rok předtím, než jsem s psaním začala, jsem intenzivně četla. Po nějakém čase mi všechno přestávalo být dost dobré, a tak jsem se rozhodla, že zkusím napsat něco sama, něco, co by bylo přesně podle „mých čtenářských představ“. To tempo, které jsem nasadila, bylo hodně dané mým psychickým rozpoložením v té době – měla jsem pocit, že mě s rostoucím břichem tlačí taky čas, a že až se miminko narodí, ani zdaleka už nebudu mít tolik času. Ale byl to záhul, ničemu jinému než dětem a psaní jsem se nevěnovala, nikam jsem nechodila, byla jsem pořád zavřená doma. Sice jsem udělala spoustu práce, ale k takovému modelu už bych se vrátit nechtěla.

Kde berete čas na psaní, když se staráte hned o tři děti? Máte nějakou radu pro naše čtenářky, nebo tajný rituál?

Aby bylo jasno, nejsem žádná super matka – jenom jsem měla super děti. A taky chlapa, který se po návratu z práce nesvalil na gauč, ale o děti se staral, chodil s nimi ven, pomohl uvařit… Jak už jsem zmínila, teď, když jsou děti tři a první dvě už nespí, už ani zdaleka tolik času nemám. A když už si ho udělám, je to na úkor mého osobního času, který bych mohla trávit někde venku, s kamarádkami na kafi nebo s partnerem na výletě.

kristyna trpkova1

Je pro vás psaní únikem z reality, respektive relaxem? Nebo jej vnímáte jinak?

Zpočátku jsem u psaní odpočívala od dětí, a u dětí od psaní. Teď už se z toho stal spíš jistý druh obsese, posedlosti, jelikož já, když se do něčeho pustím, tak nedokážu přestat, dokud to nedotáhnu do konce. Takže to nelze takhle jednoznačně říct, baví mě to a zároveň do jisté míry stresuje, odpočinu si u toho, ale kolikrát od počítače odcházím s hlavou nafouklou jak pátrací balon. Ale ten výsledek za to stojí.

Vaše poslední kniha Vesnice vyšla v dubnu. Máte na ni už nějaké ohlasy?

Ano, a musím zaťukat, že vesměs pozitivní. Doufám, že se jí bude dařit i nadále.

Přečtěte si naši recenzi knihy: Parádní detektivka z českých luhů: Vesnice

A čím se z vašeho pohledu liší Vesnice od Stvůry? Je možné Vesnici číst i samostatně, nebo to nedoporučujete?

Stvůra je hodně o případu jako takovém, kdežto ve Vesnici už se případ prolíná i s osobními životy vyšetřovatelů. Samozřejmě je lepší číst jednotlivé díly tak, jak jdou za sebou, ale v tomhle případě už to zas tak nevadí. Pokud bych ale měla vzít v potaz i třetí díl, který má vyjít na jaře příštího roku, tam by pro čtenáře určitě bylo lepší, kdyby měl přečtenou aspoň Vesnici, aby se zorientoval. Pořád se ale bavíme o dějové lince kriminalistů, případy jako takové na sebe nenavazují a v každé knize jsou uzavřené.

Jak vás napadl takový námět? Vycházela jste z nějaké události, nebo je vše výplodem vaší fantazie?

Mně dlouhou dobu po druhém porodu dělala tématika násilí páchaného na dětech hodně špatně – nemohla jsem se dívat na filmy, seriálu, číst knihy. Pak jsem se ale odhodlala ke zhlédnutí dokumenty o zmizení Madeleine McCann, a tenkrát se to ve mně zlomilo – vedoucí vyšetřovatel v něm hovořil o tom, jak dnešní společnost před podobnými věcmi zavírá oči (lidi se o nich nechtějí dočítat v novinách nebo na internetu, takže se radši píše o politice a spol.), i jak omezené jsou na taková pátrání rozpočty. Byť se peníze dnes investují do všemožných kravin. Přitom by to měly být právě děti, na kom záleží nejvíc. Takže jsem se namíchla a napsala Vesnici, příběh o rovnou třech zmizelých chlapcích, a to s takovým koncem, abych ve čtenáři zanechala co největší stopu.

 vesnice

Co je pro vás z tohoto hlediska nejsložitější vymyslet? A jak například víte, jak to chodí v policejní branži? Dají se získat takové informace?

Složité není to celé vymyslet, ale pohlídat si, aby seděly všechny, i ty sebemenší detaily, a nevznikaly v knize nějaké nelogičnosti. Pokud jde o informace z policejního prostředí, oproti dřívějšku, kdy spisovatelé museli takové informace čerpat z knih/knihoven nebo skrze lidi z branže, mám nespornou výhodu v tom, že existuje internet. Všechno jsem si hledala na něm a na stránkách PČR. Tam je to vcelku dobře popsané. Nějaké drobnosti mi pak pomohl doladit ještě tchán, který dělá trestní právo a rovněž nějakou dobu pracoval na kriminálce.

V knihách kombinujete vyšetřovací a vztahové linky. Je to pro vás jednoduché? Podle čeho se rozhodujete, kdy, co dát a v jaké míře?

Na tohle se mě ptají lidé často – jestli si studuji postupy, jak psát kriminálku, kdy přesně má přijít kolize, krize… Úplně narovinu, já se pořád víc než za spisovatele považuju za čtenářku, takže svoje knihy píšu hodně intuitivně. Když prostě vidím, že už by mi některé pasáže jako čtenáři začaly připadat zdlouhavé, prostě to utnu a posunu se dál nebo tam udělám nějaký zvrat. A zatím to funguje.

Knihu Vesnice můžete vyhrát v naší soutěži: Vyřešte dávno odložený případ ve Vesnici

Četla jsem, že knihy s vyšetřovateli Laurou Linhartovou a Adamem Benešem by měly tvořit trilogii. Je to tak? Čeká tedy vaše fanoušky brzo závěr?

Ano, třetí díl vyjde příští rok na jaře.

Máte už něco nového v hlavě? Můžete na závěr něco prozradit? Nalákejte naše čtenáře.

Kromě detektivek mám hotový i jeden detektivní psychothriller. Pak pracuji ještě na psychologickém románu. Půjde o takové rodinné drama, napínavý příběh o několika sourozencích a rodinném tajemství, nicméně i zde nějaká mrtvola bude. :-)

Děkuji za rozhovor a přeji krásné léto.

kristyna trpkova2

Zdroj foto: archiv spisovatelky


 

Přihlášení



Anketa

Jak často sledujete dokumentární filmy?
 

Špína: temná krimi z východního Slovenska

V únoru vydalo nakladatelství Metafora velmi zajímavý detektivní počin slovenské autorky Barbory Bernátové s lakonickým názvem Špína. Druhý případ svérázného kapitána Davida Meiznera se s ničím nemaže. Vražda mladého profesora přináší spoustu otazníků i mnoho podezřelých…

Lištičky, klasické drama s nápaditou režií Michala Dočekala

Písní, jejímž textem je část Písně písní ze Starého zákona poklidně začíná drama Lištičky, uvedené Městskými divadly pražskými na scéně divadla ABC. Text verše je prostým konstatováním toho, že když lišky škodí ve vinici, je třeba je z ní bez milosti vyhnat. Smysl tohoto verše, jenž se stal v průběhu staletí předmětem mnoha teologických výkladů, hledajících v něm mnohá podobenství a jinotaje, je ale jasný – dávejte si pozor na to, co vypadá lákavě a skvěle, ale časem vás to může zničit.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Stepař Igor Bezdieniezhnykh: „Step je tanec, který nejen vidíte, ale také slyšíte.“

Igorek 200Čeští stepaři patří mezi nejlepší stepaře světa a jedním z nich je i mistr světa Igor Bezdieniezhnykh. Ten se do „ťukání nohama“ zamiloval hned, jak ho uviděl na vystoupení, a hned druhý den se na něj přihlásil. Věnoval mu mnoho úsilí a po třech měsících byl jedním z nejlepší...

Chinaski ohlašují největší koncert kariéry. V červnu zahrají open-air pod „lízátky“ v Hradci Králové a na brněnském Velodromu

V prosinci letošního roku uběhne přesně 30 let od chvíle, kdy vyšlo první album skupiny Chinaski. Oslavu 30 let Chinaski oficiálně odstartují prosincovými koncerty v pražské O2 areně. Souběžně s nimi se fanoušci dočkají také speciální narozeni-nové desky nahrané v Rockfieldu. Oslavy tímto ale teprve začnou! Vše totiž vyvr-cholí v roce 2025, kdy se uskuteční vůbec největší koncert v historii kapely.

Čtěte také...

„Češi jsou masožravci, kterým ale není jedno, co konzumují,“ říká Petra Plánková z pražské školy vaření Chefparade

skola vareni perexUmíte vařit? Pokud patříte mezi ty ne šťastlivce, kteří (stejně jako já) dokážou připálit i čaj, určitě si přečtěte následující rozhovor s Petrou Plánkovou, marketingovou ředitelkou školy vaření Chefparade. Dozvíte se ...


Divadlo

Derniéra kultovního muzikálu Andrewa Lloyda Webbera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť z Plzně už 22. května streamem!

muzikal josef 200Velkolepá a zábavná muzikálová show pro všechny generace z autorské dílny Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť dobyla doslova celý svět!!! Muzikál s podtitulem Bible v rytmu rokenrolu vznikl na m...

Film

Čtení o filmu nejen česky...Věnujme se i četbě zahraniční literatury (pokud ji seženeme)

kinematografia-perexZatímco za vlády komunistů byly televizní programy i nabídka kina zahlceny sovětskými filmy, nyní se k nám z Ruska dostane – a to ještě ojediněle - nanejvýš nějaká ta pohádka. O filmovém dění tam a zejména v republikách, kter...