Kultura21.cz

Kristýna Trpková žije v Holicích. Pracovala jako disponentka zákaznického servisu, nyní se věnuje péči o tři malé děti. Od sedmi let hraje na klavír, kromě toho ve volném čase ráda zpívá, jezdí na kolečkových bruslích nebo peče. Psaní detektivních románů se začala věnovat před narozením třetího dítěte. V dubnu jí vyšlo pokračování knihy Stvůra s názvem Vesnice.

Jak se vám daří, paní Trpková? A co vaše děti, nezlobí? :-)

Přiznám se, že už je to teď trochu náročnější, než když jsem s psaním začínala – tehdy byly děti jen dvě a chodily spát odpoledne klidně i na tři hodiny. Dnes už spí odpoledne jenom to třetí, maximálně hodinu a půl, a zbytek dne se náležitě „prosazuje“. Ale to je to nejmenší, když kolikrát vidím, jak to funguje jinde, nemám si na co stěžovat. Roli určitě sehrály i nízké věkové rozdíly, které mezi sebou mají, a díky kterým si spolu vyhrají. Mám hodné, klidné děti – i teď se psaní stíhám věnovat, jen už nedržím to vražedné tempo jako ze začátku.

S detektivkami jste začala před narozením třetího dítěte a zvládla jste za dva roky napsat hned tři knihy. Jak se to podařilo? A co vás takzvaně nakoplo?

Já jsem popravdě za první rok a půl svého psaní stihla napsat těch knih celkem šest, ale nestíhají tak rychle vycházet. Rok předtím, než jsem s psaním začala, jsem intenzivně četla. Po nějakém čase mi všechno přestávalo být dost dobré, a tak jsem se rozhodla, že zkusím napsat něco sama, něco, co by bylo přesně podle „mých čtenářských představ“. To tempo, které jsem nasadila, bylo hodně dané mým psychickým rozpoložením v té době – měla jsem pocit, že mě s rostoucím břichem tlačí taky čas, a že až se miminko narodí, ani zdaleka už nebudu mít tolik času. Ale byl to záhul, ničemu jinému než dětem a psaní jsem se nevěnovala, nikam jsem nechodila, byla jsem pořád zavřená doma. Sice jsem udělala spoustu práce, ale k takovému modelu už bych se vrátit nechtěla.

Kde berete čas na psaní, když se staráte hned o tři děti? Máte nějakou radu pro naše čtenářky, nebo tajný rituál?

Aby bylo jasno, nejsem žádná super matka – jenom jsem měla super děti. A taky chlapa, který se po návratu z práce nesvalil na gauč, ale o děti se staral, chodil s nimi ven, pomohl uvařit… Jak už jsem zmínila, teď, když jsou děti tři a první dvě už nespí, už ani zdaleka tolik času nemám. A když už si ho udělám, je to na úkor mého osobního času, který bych mohla trávit někde venku, s kamarádkami na kafi nebo s partnerem na výletě.

Je pro vás psaní únikem z reality, respektive relaxem? Nebo jej vnímáte jinak?

Zpočátku jsem u psaní odpočívala od dětí, a u dětí od psaní. Teď už se z toho stal spíš jistý druh obsese, posedlosti, jelikož já, když se do něčeho pustím, tak nedokážu přestat, dokud to nedotáhnu do konce. Takže to nelze takhle jednoznačně říct, baví mě to a zároveň do jisté míry stresuje, odpočinu si u toho, ale kolikrát od počítače odcházím s hlavou nafouklou jak pátrací balon. Ale ten výsledek za to stojí.

Vaše poslední kniha Vesnice vyšla v dubnu. Máte na ni už nějaké ohlasy?

Ano, a musím zaťukat, že vesměs pozitivní. Doufám, že se jí bude dařit i nadále.

Přečtěte si naši recenzi knihy: Parádní detektivka z českých luhů: Vesnice

A čím se z vašeho pohledu liší Vesnice od Stvůry? Je možné Vesnici číst i samostatně, nebo to nedoporučujete?

Stvůra je hodně o případu jako takovém, kdežto ve Vesnici už se případ prolíná i s osobními životy vyšetřovatelů. Samozřejmě je lepší číst jednotlivé díly tak, jak jdou za sebou, ale v tomhle případě už to zas tak nevadí. Pokud bych ale měla vzít v potaz i třetí díl, který má vyjít na jaře příštího roku, tam by pro čtenáře určitě bylo lepší, kdyby měl přečtenou aspoň Vesnici, aby se zorientoval. Pořád se ale bavíme o dějové lince kriminalistů, případy jako takové na sebe nenavazují a v každé knize jsou uzavřené.

Jak vás napadl takový námět? Vycházela jste z nějaké události, nebo je vše výplodem vaší fantazie?

Mně dlouhou dobu po druhém porodu dělala tématika násilí páchaného na dětech hodně špatně – nemohla jsem se dívat na filmy, seriálu, číst knihy. Pak jsem se ale odhodlala ke zhlédnutí dokumenty o zmizení Madeleine McCann, a tenkrát se to ve mně zlomilo – vedoucí vyšetřovatel v něm hovořil o tom, jak dnešní společnost před podobnými věcmi zavírá oči (lidi se o nich nechtějí dočítat v novinách nebo na internetu, takže se radši píše o politice a spol.), i jak omezené jsou na taková pátrání rozpočty. Byť se peníze dnes investují do všemožných kravin. Přitom by to měly být právě děti, na kom záleží nejvíc. Takže jsem se namíchla a napsala Vesnici, příběh o rovnou třech zmizelých chlapcích, a to s takovým koncem, abych ve čtenáři zanechala co největší stopu.

Co je pro vás z tohoto hlediska nejsložitější vymyslet? A jak například víte, jak to chodí v policejní branži? Dají se získat takové informace?

Složité není to celé vymyslet, ale pohlídat si, aby seděly všechny, i ty sebemenší detaily, a nevznikaly v knize nějaké nelogičnosti. Pokud jde o informace z policejního prostředí, oproti dřívějšku, kdy spisovatelé museli takové informace čerpat z knih/knihoven nebo skrze lidi z branže, mám nespornou výhodu v tom, že existuje internet. Všechno jsem si hledala na něm a na stránkách PČR. Tam je to vcelku dobře popsané. Nějaké drobnosti mi pak pomohl doladit ještě tchán, který dělá trestní právo a rovněž nějakou dobu pracoval na kriminálce.

V knihách kombinujete vyšetřovací a vztahové linky. Je to pro vás jednoduché? Podle čeho se rozhodujete, kdy, co dát a v jaké míře?

Na tohle se mě ptají lidé často – jestli si studuji postupy, jak psát kriminálku, kdy přesně má přijít kolize, krize… Úplně narovinu, já se pořád víc než za spisovatele považuju za čtenářku, takže svoje knihy píšu hodně intuitivně. Když prostě vidím, že už by mi některé pasáže jako čtenáři začaly připadat zdlouhavé, prostě to utnu a posunu se dál nebo tam udělám nějaký zvrat. A zatím to funguje.

Knihu Vesnice můžete vyhrát v naší soutěži: Vyřešte dávno odložený případ ve Vesnici

Četla jsem, že knihy s vyšetřovateli Laurou Linhartovou a Adamem Benešem by měly tvořit trilogii. Je to tak? Čeká tedy vaše fanoušky brzo závěr?

Ano, třetí díl vyjde příští rok na jaře.

Máte už něco nového v hlavě? Můžete na závěr něco prozradit? Nalákejte naše čtenáře.

Kromě detektivek mám hotový i jeden detektivní psychothriller. Pak pracuji ještě na psychologickém románu. Půjde o takové rodinné drama, napínavý příběh o několika sourozencích a rodinném tajemství, nicméně i zde nějaká mrtvola bude. :-)

Děkuji za rozhovor a přeji krásné léto.

Zdroj foto: archiv spisovatelky