Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Vladimír Socha je český publicista, pedagog a paleontolog, autor populárně naučné literatury a popularizátor paleontologie i přírodních věd jako takových. Po absolvování přírodovědného gymnázia vystudoval Univerzitu Hradec Králové (2008), v současnosti působí zejména jako lektor a pedagog. Pravidelně přednáší v různých vzdělávacích institucích, přispívá články do populárně-naučných periodik (například tituly Příroda, 100+1 ZZ, Živá historie ad.) a vystupuje v pořadech Českého rozhlasu. V roce 2009 se účastnil vykopávek pozdně-křídových dinosaurů v souvrství Hell Creek pod vedením Museum of the Rockies v americké Montaně.

 Dobrý den, Vladimíre, jak se máte v těchto dnech? A jaké máte plány na blížící se letní měsíce?

Dobrý den, děkuji za optání. Mám se docela dobře, i když mě neustále tlačí povinnosti vícero druhů, ale mnohé z nich jsou poměrně příjemné. :-) Co se týče léta, vše je nyní v režii rodiny, hlavně naší osmileté dcery a aktuálně osmiměsíčního synka. Takže žádné dlouhodobé vykopávky v Argentině nebo Mongolsku se konat nebudou, na programu je poklidný rodinný pobyt v tuzemsku.

Nedávno vám vyšla kniha Největší dinosauří záhady s podtitulem Tajemství skrytá v dávnověku. Kdo by si ji měl přečíst? A co vše čtenáři v knize najdou?

Doporučil bych ji všem zájemcům o tematiku dinosaurů nebo i přírody obecně – ovšem ideálně již s určitým znalostním základem, tato kniha není primárně určena menším dětem a čtenářům bez jakéhokoliv povědomí o „dinosauří“ problematice. V knize jsou popisovány zejména největší a nejdéle odolávající záhady, které tuto skupinu pravěkých obratlovců obestíraly a někdy i dosud obestírají. A zejména o těch nejzajímavějších z nich je právě tato kniha.

Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Poznejte Největší dinosauří záhady

Prozraďte nám, co je pro vás osobně tou největší záhadou týkající se dinosaurů?

Napadá mě přesně to, co bylo dinosaurům po dobu 150 let od jejich objevení upíráno – jejich neuvěřitelný evoluční rozmach a bezkonkurenční úspěch na dobu celých geologických věků. Stačí si uvědomit, že dinosauři se objevili na začátku druhohor, už před asi 240 miliony let, a pokud mezi ně započítáme i ptáky (což bychom měli), pak jsou tu už téměř čtvrt miliardy let. Po dobu téměř 150 milionů let pak naprosto dominovali v suchozemských ekosystémech naší planety. A nebýt náhodné srážky s planetkou před 66 miliony let, mohli tu i ve svých „neptačích“ formách přežívat dodnes.

Jak se vám na knize pracovalo? A jak dlouho jste ji psal?

Jako vždy, vcelku rychle a poměrně bezproblémově (i když jsem v průběhu psaní musel pracovat i na mnoha dalších projektech, jako jsou překlady a korektury). :-) Je to už moje v pořadí sedmnáctá kniha s tematikou dinosaurů, takže mám na co navazovat. Přesto si troufám říci, že se v knize snad opakuji jen minimálně. A jak dlouho jsem ji psal? Myslím, že to bylo něco mezi 2 a 3 měsíci, ale dobu psaní svých knih si nikdy nezaznamenávám. A raději už si ji po dopsání rukopisu ani nesnažím zapamatovat. :-)

Jak moc náročné je poskládat dohromady takový titul? Míváte před psaním jasně danou osnovu, nebo vše vzniká postupně?

Určitou základní osnovu si samozřejmě předem udělám, ale hodně prostoru dávám i fantazii nebo spíše momentálním nápadům, jak rozpracovaný text obohatit a doplnit. Nejvíc nápadů mám ve chvíli, když pročítám už napsané části textu a přemýšlím o tom, co tam ještě chybí nebo jak by bylo možné text vylepšit. A neomezuju se při tom na jedno konkrétní místo nebo třeba kapitolu. Klidně se pak ze závěrečných pasáží vrátím na samotný začátek nebo doprostřed knihy a dělám tam další poměrně výrazné změny. Celkové podobě knihy to snad většinou pomůže, alespoň v mých autorských očích. :-)

A s kolika knihami a prameny při takovém psaní pracujete? Máte už jistotu, kam sáhnout, nebo se stane, že musíte i bádat a zdroje shánět?

V podstatě mám jistotu, protože až na vzácné výjimky pracuji s původní vědeckou literaturou – tedy odbornými pracemi (studiemi), které jsou někdy volně dostupné a jinde si za jejich stáhnutí musí člověk připlatit (nebo mu je v lepším zašlou jeho ochotní známí z akademické obce). :-)  Snažím se tedy výsledky aktuálního vědeckého výzkumu, publikované samozřejmě téměř výhradně v odbornější angličtině, zprostředkovávat přístupnou formou českým čtenářům. Snad se mi to daří. Je ale pravda, že někdy objevíte překvapivě mnoho informací i v neodborné literatuře, zejména když píšete například o předvědeckých dějinách objevů fosilií na našem území.

Vzpomenete si, co vám v tomto ohledu dalo nejvíce zabrat? Na nějakou perličku?

„Zabrat“ bych to snad nenazval, ale spíše takovou zajímavou exkurzí do jiných problematik je výslovnost čínských názvů (měst, lokalit, souvrství, dinosauřích jmen a přezdívek), dále také základy molekulární biologie a fungování některých moderních přístrojů (jako jsou počítačové tomografy a synchrotrony), případně pak taje a zákoutí genetiky, histologie nebo cytologie – i s těmito obory se dá při zjišťování informací o nových dinosauřích objevech často setkat. A vyslovení nejdelšího dinosauřího rodového jména Micropachycephalosaurus? To už mi problémy dávno nedělá. :-) 

Největší dinosauří záhady jsou už Vaší sedmnáctou knihou na téma dinosaurů, proto by mě moc zajímalo, jak se vám daří se neopakovat? Máte na to nějaký „fígl“? Co je v tomto ohledu nejtěžší?

Samozřejmě se nevyhnete tomu, že se některé dílčí informace nebo i formulace opakují či vyhlížejí velmi podobně. Každá z mých knih je ale unikátní dílo, které rozhodně nekopíruje informace z některé jiné knihy. Pomáhá tomu i to, že se průběžně mění pojetí ústřední látky (jsou to například dějiny výzkumu, moderní objevy, rekordy a kuriozity, povídky, sci-fi, kniha pro dětské čtenáře, téma vymírání na konci křídy, apod.). Navíc se v průběhu oněch 13 let, kdy moje knihy vycházejí, docela výrazně proměňují i poznatky o dinosaurech a jejich pojetí coby významné vývojové skupiny pravěkých (a vlastně i současných) obratlovců.

Vaše zaměření na paleontologii a přírodní vědy obecně je jasné, ale jak jste na tom s kulturou?

Asi nejsem moc kulturní člověk v užším smyslu, přiznávám, že do divadel nebo třeba do filharmonie téměř vůbec nechodím. Do kina občas ano, ale spíše jen s dcerou – takže momentálně jasně vyhrává kategorie pohádek. :-) Rád také poslouchám hezkou hudbu, ale jsem docela vybíravý a vkus se mi postupně trochu mění. Abych to velmi hrubě vymezil - určitě nemám rád „tvrdou“ muziku, ale zároveň ani dechovku. Víc si k tomuto tématu momentálně asi nevybavím…

Zajímají člověka jako vy filmy jako je Jurský park, nebo Jurský svět? Díváte se na ně kriticky, nebo u nich odpočíváte?

V každém případě, už jen proto, jak výrazně ovlivňují zájem veřejnosti. Vlny „dinománie“ jsou zajímavým fenoménem už od prvního Jurského parku, který jsem rovněž v kině sledoval se zatajeným dechem poprvé ve svých jedenácti letech v říjnu roku 1993. První „park“ byl v každém případě z celé série nejlepší a výrazně předběhl svoji dobu – ať už počítačovými animacemi nebo pokročilým zobrazením tvaru těla a pohybu různých dinosaurů. Pozdější snímky už se mi tolik nelíbily, mimo jiné i proto, že nenesou ono hluboké poselství, které do prvního snímku vnesl jak autor knižní předlohy Michael Crichton, tak i režisér Steven Spielberg.

A viděl jste poslední titul Jurský svět: Nadvláda? Pokud ano, doporučil byste jej našim čtenářům?

Přiznám se, že ještě ne, zatím pouze několik ukázek. Ale moje profesionální čest, či jak to nazvat, mi samozřejmě nedovolí na film do kina nezajít.  Popravdě řečeno od snímku moc neočekávám po odborné nebo příběhové stránce, tam už bude za pilotním filmem pochopitelně silně zaostávat, návrat paleontologa Alana Granta a paleobotaničky Ellie Sattlerové je ale pro mě jakožto dětského fanouška těchto postav velkým lákadlem. A také jsem zvědavý, co všechno filmaři se CGI dinosaury vymysleli tentokrát…

Na závěr vás by mě zajímalo, jestli už na něčem pracujete a také vás poprosím o vzkaz pro naše čtenáře.

Momentálně pracuji na překladu jedné knihy a na dvou brožurkách o pravěku. Ale na obzoru už se snad rýsuje i další kniha. A existuje pravděpodobnost, že tentokrát by nemuseli být jejím hlavním tématem druhohorní dinosauři. Víc už si ale zatím nechám pro sebe. A vzkaz pro čtenáře? Asi bych mohl v této neklidné době vymyslet i něco hlubokomyslnějšího, ale napadá mne tato triviálnost – až zase někoho uslyšíte mluvit o „politických dinosaurech“ nebo o tom, že je někdo „zaostalý jako dinosauři“, upozorněte jej, že neví, o čem mluví. Dinosauři ovládali pevniny naší planety tak dlouho, že i naše savčí předky donutili stát se bojácnými nočními či soumračnými živočichy, a to na dobu nejméně 135 milionů let. A kdyby na konci druhohor nenastala obrovská náhoda a nepřiletěla planetka, která po dopadu všechny neptačí dinosaury vyhubila, dnes bychom tu prakticky s jistotou nebyli. Dinosauři si tedy určitě zaslouží trochu více úcty. :-)

Děkuji za rozhovor!

Zdroj foto: archiv spisovatele