Petra Tejnorová: Osobnost je víc než technika. Parťák do procesu je víc než dokonalost

Petra Tejnorová: Osobnost je víc než technika. Parťák do procesu je víc než dokonalost

Tisk

Petra Tejnorová - foto Michal HančovskýPůvodně chtěla být jazzovou zpěvačkou. Nakonec vystudovala režii a stala se divadelní režisérkou. Dlouhodobě se věnuje fyzickému, autorskému a dokumentárnímu divadlu. Jak sama Petra Tejnorová přiznává, má ráda tvůrčí proces, kolektivní práci a alternativní divadlo.

Pocházíte z Tábora a v dětství vás bavilo dělat různé expediční výpravy a průzkumy. Od té doby milujete vymýšlení, imaginaci, vysvětlování, mluvení a pátrání. Při svých výpravách jste, jak jste jednou řekla, potřebovala nějaké spolupachatele, společnou energii, společnou misi. A taková jste zůstala, akorát vaše expedice se odehrávají v divadelním prostředí. Jak na období svého dětství vzpomínáte?

Docela nostalgicky. Jak jsem odpoledne odhodila aktovku ze školy, tak jsem běžela hned ven za klukama od sousedů, mezi paneláky, na hřiště nebo ke kolejím, k vodárně, nebo chytat ryby v rybníku za hřbitovem. Vrátila jsme se domů, až když mě se setměním volala máma, nebo hledal táta, který jezdil ulicemi na kole. Doslova jsem se ztratila v čase, byla jsem zapálená a někde poznávala a zkoumala svět s ostatními.

inscenace GEO - foto Vojtěch

Foto: Vojtěch Brtnický, inscenace GEO

Původně jste chtěla být jazzovou zpěvačkou, ale nakonec jste vystudovala Střední pedagogickou školu a začala hrát v amatérském souboru Dutam. Nakonec jste se ale rozhodla pro studium režie, kterou vnímáte jako umění naslouchání a dialogu, ne jen předložení vlastní vize. Nikdy jste neuvažovala o studiu herectví?

Určitě, uvažovala jsem o tom mnohokrát… ale režie prostě přirozeně obsáhla všechny moje tehdejší touhy a potřeby. A byla to právě i cesta, jak pokračovat s další „partou“ (tentokrát společně s hudebníky, scénografy, osvětlovači, herci a dalšími lidmi) a zkoumat různé terény témat a problematik a nové cesty pro divadlo, ale vlastně pořád poznávat svět.

Během studií na KALD na DAMU se vaše inscenace představily na festivalech doma i v zahraničí a získala jste několik ocenění. V roce 2005 jste byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a studia jste ukončila absolventským představení Shakespearovy tragédie Titus Andronicus. Ke studiu na DAMU jste se vrátila a to v doktorandském studiu v oboru Alternativní a loutkové tvorby a její teorie. Čím je pro vás divadlo stále tak fascinující?

Jednou se mě při obhajobě zeptal pan Krobot, proč nehledám svůj rukopis, vždyť o to všem tvůrcům jde. A já si zpětně uvědomuji, že mi prostě nešlo nikdy o to se co nejrychleji definovat (a to i jako člověk). Co nejrychleji říct jak inscenace bude vypadat, co nejrychleji definovat svůj rukopis, jako takovou určitou značku, která pak tvoří to, co se ode mě očekává… Nechtěla jsem totiž, aby zmizelo, všechno to hledání a dobrodružství a rizika… A tím je divadlo fascinující. Je neustále v pohybu, neustále se mění. Je to setkání s jinakostí, poznávání neznámého. Kolektivní proces tvorby. Přítomnost. Prostě lidi potkávají lidi, aby společně prožili něco ve fyzickém prostoru tady a teď.

inscenace GEO - foto Vojtěch Brtnický - režie Petra Tejnorová 2

Foto: Vojtěch Brtnický/inscenace GEO

Spolupracujete s různými divadly jako je např. Národní divadlo Praha (Proslov k národu) nebo Temporary Collective (Same Same). Na svém kontě máte česko-slovensko-belgický projekt You Are Here. Divadelní projekt Nick měl premiéru v Polsku. Připravujete něco nového?

Co se týká pohybového divadla a tanečních inscenací, tak naše platforma Temporary Collective prošla v posledních měsících velkým počtem změn a proměn. Odchodem z divadla PONEC, které bylo nejen pro platformu, ale i pro kolegyni Terezu Ondrovou dlouhá léta „domovskou scénou“, jsme museli zjistit, jak se kolektiv bude dále rozvíjet. Půlka repertoáru se proměnila ve „spící“ repertoár a středem pozornosti se staly zahraniční spolupráce a hledání rezidenčních a jiných partnerů (třeba i divadelních domů), ale i nový způsob tvorby. Jedním z partnerů se stal Palác Akropolis, ve kterém 19. listopadu uvádíme řízenou taneční párty pod vedením Connora Schumachera. Srdečně zvu! A co bude dál je v procesu „námluv“ (takže nebudu prozrazovat detaily), ale podařilo se nám nakonec s Temporary Collective navázat několik spoluprací se zahraničím, ale čekáme na výsledky grantů – takže to celé muže jít taky zas do koše, protože granty to vše ovlivní… Ale připravuji i divadelní inscenaci pro Národní divadlo a to v týmu s dramaturgyní Ninou Jacques a scénografem Antonínem Šilarem – a spolupracovat s nimi je pro mě velkým pracovním i osobním zážitkem.

inscenace Putinovi agenti - foto Katarína Hudačinová - režie Petra Tejnorová

Foto: Katarína Hudačinová/Putinovi agenti

Již nějakou dobu spolupracujete s tanečnicí a performerkou Terezou Ondrovou (You Are Here, Nothing Sad, Kolik váží vaše touha?, Pojďme na tanec!) A v inscenaci Same Same jste si sama také zahrála s Terezou přímo na scéně. Jaké to je společně na scéně? Jednou jste řekla: „Vždycky mě bavilo pracovat s pohybem, pohybovou složku obsahuje každé mé představení.“

Chtěla jsem si vyzkoušet a zažít ten proces z druhé strany, doslova zevnitř, tedy ne z té režijní a tím pádem vnější. Tak vznikl náš duet s Terezou Ondrovou. Být s ní na scéně je úžasné – strašně moc se od ní učím, je to tak laskavý člověk! Vlastně tohle zkoušení s ní je jednou z nejhezčích zkušeností vůbec, protože právě i díky její laskavosti se mi zahojilo mnoho osobních traumat.

inscenace Proslov k národu -  foto Ján Hromádko - režie Petra Tejnorová

Foto: Ján Hromádko/ inscenace Proslov k národu

Dlouhodobě se věnujete fyzickému, autorskému a také dokumentárnímu divadlu jako je inscenace Haló, je tam někdo? Co vás přivedlo k tomu dělat dokumentární divadlo?

Asi touha po dialogu s reálnými lidmi, mimo divadlo, mimo naši bublinu. Zaměřit se na dialog, který neprobíhá mezi postavami ze hry a je tedy napsán autorem, ale tvořit dialogy a rozhovory se sousedy, teenagery, právníky, vědci, novináři, historiky, architekty, geology atd. A obohacovat se díky dialogu navzájem. Témata nejsou jen v divadelních hrách a vy o tom přinášíte divadelní (estetickou) zprávu, ale už tím, jak zkoušíte, tak to téma zakoušíte, tu problematiku žijete, svět utváříte. Protože čím dál víc jde také o to, jak tvoříte divadlo, jakými prostředky dosahujete svých cílů, v jakých podmínkách pracujete atd.

Máte ráda tvůrčí proces, kolektivní práci a alternativní divadlo. V jednom rozhovoru jste řekla: „Alternativa pro mě neznamená jen vějíř dalších možností a jiných divadelních jazyků, ale způsob uvažování o divadle, kdy každé zkoušení je takovým průzkumem toho, čemu říkáme divadlo, nebo čemu říkáme tanec, kde jsou hranice a kde je lze překročit nebo kam až přesahují. Rozdíl ani tak nevnímám v tom, zda je někdo činoherec, tanečník či performer, ale v míře ochoty riskovat a skrze zkoušky teprve hledat.“ Platí to stále?

Určitě. Osobnost je víc než technika. Parťák do procesu je víc než dokonalost.

Petra Tejnorova - foto Michal

Foto: Michal Hančovský

Na Katedře alternativního a loutkového divadla působíte jako pedagog. Jak se v této pozici cítíte, co vás na práci pedagoga baví?

Asi nejvíc to, jak mě studenti a jejich vidění světa a divadla neustále překvapuje a třeba i vykolejuje a zcitlivuje.

Jste velice pracovně vytížena. Máte vůbec čas na odpočinek? Jak ráda trávíte chvíle vzácného volna?

Vytíženost není k obdivu. Mám tři práce, protože jako nezávislý umělec nemám žádnou jistotu, takže si toho musíte brát trochu víc, protože z jednoho platu nevyžijete. Po mnoha letech profesionálního působení si kladu otázku, zda vytrvat, nebo skončit. Protože tohle je trvale neudržitelné…je tu velká propast mezi fungováním zřizovaných divadel a nezávislým sektorem, ale přitom stejně kvalitní věci dělají i ti, kteří každý rok čekají, zda dostanou ty granty-podporu, aby mohli dělat svou práci, nebo ne… Kdybych mohla, chtěla bych se přestat věnovat paralelně několika projektům a pracím najednou. Osobně si nejvíce odpočinu třeba na rezidencích, konkrétně v Komařicích na Jihu Čech! Mám tam konečně pocit, že tam na chvíli zakořeňuji, odpočívám a mám tedy i to volno, na které se ptáte. Mám pocit úlevy když je kam se vracet a vnímáte, že máte partnera, se kterým jde o budování dlouhodobého vztahu!


 

Přihlášení



Anketa

Která je vaše nejoblíbenější česká vánoční pohádka?
 

Příběh muže, který přežil tři koncentrační tábory a na konci války unikl z hořícího pekla lodě Cap Arcona

Wim prožil dětství v chudé amsterodamské rodině. Když Nizozemsko obsadili nacisté, musel odjet na nucené práce do Německa. Poté, co se situace v jeho práci zhoršila, uprchl zpátky do Nizozemska a nějakou dobu se ukrýval.

Ignis Fatuus je kniha prosycena mytologií a hororovou atmosférou. Na Šumavu už nejspíše chtít jet nebudete

Na Šumavu asi v životě nepojedu. Autorce Petře Klabouchové se vydařil mistrný mysteriózní thriller, místy až horor, který umně vtáhne čtenáře do děje a už ho nepustí. Paní spisovatelka si šikovně pohrává se čtenářem do poslední chvíle jako kočka s myší, takže čtenář do poslední chvíle neví na čem je, vše však má promyšleno do posledního detailu, každá myšlenka má svou perfektně dotaženou pointu.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Sto zvířat: „Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách bude naše nejroztomilejší deska“

200rozSka kapela Sto zvířat, kterou původně založila partička nadšených pedagogů, vystupuje už od roku 1990. Při příležitosti koncertu skupiny v brněnském klubu Fléda jsme vyzpovídali frontmana a spoluzakladatele Jana Kalinu. Zaujal především svou pohotovostí a ...

Dvojalbum Evergreeny Heleny Vondráčkové přináší žánrové vlny a hudební skvosty

V letošním roce, kdy slaví Helena Vondráčková šedesát let pěvecké kariéry a kdy zaznamenala několik nemalých úspěchů, vychází i dvojalbum Evegreeny, jehož podtitul zní 60 let na scéně. Člověk by řekl, že jde o „bestovku“, ale ono je to trošku jinak. I když jde o 160 minut hudby, tentokrát nezní velké Heleniny hity, nýbrž písně, které jste už možná někdy někde slyšeli, ale na nosičích nikdy nevyšly.

Čtěte také...

„Kdo rozumný by se nechal pobláznit vlastním terapeutem?“ ptá se Edna Nová

edna200Edna Nová vystudovala v Praze na UK obor sociální práce, absolvovala výcvik v krizové intervenci, porodila dvě děti a vydala dvě knihy: Ženy z Bohnic (Pointa) a Konec aneb začátek (Motto). Její život zahrnuje vztahové držkopády, bohémský život v polosquatu,...


Divadlo

Velký Gatsby v režii Petra Gábora poprvé na českém jevišti

Gatsby 200Soubor činohry Národního divadla moravskoslezského čeká v divadelní sezóně poslední titul – česká premiéra dramatizace jednoho z nejslavnějších románů moderní americké literatury Velký Gatsby. Očekávaná inscenace, kterou připravil kmenový režisér a...

Film

Ace Ventura je dětinský parchant s morálními principy

ace ventura plakat200Ace Ventura 2: Volání divočiny (1995) je druhým pokračováním detektivního žánru, který může fungovat i trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Schopnost dedukce nemají jenom namyšlení obtloustlí páni, ale i normální ...