Kultura21.cz

Fanoušci populární české spisovatelky Sylvy Lauerové jistě vědí, že se nevěnuje jen psaní knih. Její druhou doménou je móda a velkou zálibou cestování. Potěšení z práce jí však v poslední době kalí neradostná rodinná situace. Dočkají se čtenáři nového románu? Vrátí se oblíbené autorce bestsellerů její vášeň, nebo pověsí tuhle profesi na hřebíček a začne se věnovat úplně něčemu jinému? I když ji práce velmi baví, zamýšlí se nad budoucností a možnými změnami.

„ODMÍTÁM BÝT OTROKEM, byť vlastních původních přání a snů. Uvidíme, co přinesou příští měsíce. Třeba přijde změna a objeví se něco, co si mě opět „ochočí“. Vášeň by to chtělo, trochu víc vášně.“

Sylvo, na úvodní stránce svého webu jsi vyobrazena jako komiksová superhrdinka. Motiv sice odkazuje na komiksomán Tichošlap, ale sama jsi pro mnoho fanoušků prototypem superženy. Máš vůbec ty, jako úspěšná autorka a neúnavný kreativec, nějaké starosti?
Ale samozřejmě že mám! Mou největší starostí právě teď je, jak oznámit svým čtenářům, kteří už pár let čekají na můj nový román, že letos ten literární „zázrak“ nevyjde. Bohužel. Výrazně se mi změnila osobní, rodinná situace a vše se víceméně točí kolem stále více imobilního tatínka. Těžko se pak lze soustředit na psaní a věnovat se mu několik týdnů v kuse, to je zkrátka nyní vyloučeno. A tak si rozepsaná kniha zatím leží nedotčená ve stole.

Starost a péče o tatínka mají samozřejmě prioritu a tvoji věrní čtenáři to jistě pochopí. O to víc se budeme na nový román těšit. Přes to všechno se ti podařilo realizovat jeden velmi zajímavý projekt…
Ano. Naštěstí se mi v květnu alespoň podařilo nafotit v Miláně kalendář českého šperkařského designu. Pracovala jsem s mezinárodním týmem, nebylo to poprvé, co jsem stanula před objektivem vynikajícího fotografa, ale tentokrát jsou výsledky opravdu krásné, elegantní a výstřední. V těchto dnech kalendář putuje na pulty. A Czech Fashion Council, který práci na kalendáři zaštiťoval, jej bude zasílat i význačným osobnostem „haute couture“ ve světě. Každý kus je obdařen i ručním prvkem, což z něj vlastně dělá originál.

www.facebook.com/CzechFashionCouncil

To zní velmi tajuplně, prozradíš nám o tom něco víc? Jak projekt vznikl a kdo se na něm podílel?
Art koncept kalendáře, který opravdu stojí za zmínku, protože je velmi „up to date“, vytvořila guru české módy a stylingu Olo Křížová. Za objektivem kamery stál špičkový fotograf českého původu Karel Losenický, který již mnoho let působí nejen ve svém domicilu Miláně, ale i v USA v New Yorku. Make-up artu se ujal význačný světový vizážista a mezinárodní model Giuseppe Giarratana. Za videozáznamem z backstage, který je ke zhlédnutí na Youtube, stojí Filip Kartous. Na technické podpoře, produkci a grafice se podílel česko-italský tým a kalendář vychází v nakladatelství van Aspen, které vydalo i značnou část mých knih.

Foto: Karel Losenický

Kalendář je tedy běžně dostupný? Kde si jej mohou zájemci objednat?
Několik stovek kalendářů je k dispozici ve velkých knihkupectvích, pár desítek jich má nakladatelství pro skalní fanoušky za zvýhodněnou, „čtenářskou“ cenu. Po objednání si jej ale musí vyzvednout v Praze, v Brně či v Ostravě, protože samotné poštovné je extrémně vysoké. Kalendář je totiž velkoformátový.

Na nejrůznějších fotografiích za zákulisí tvé tvorby je vidět, že si velmi užíváš změny podob, umíš projevit emoce a naladit se na prostředí. V čem a jak se cítíš nejlépe „v civilu“? Jakým šperkům dáváš přednost?
Změny podob miluji, máš pravdu. Kdyby byly v módě paruky, vypadala bych každý den jinak. Někdy se podvolím atmosféře akce, na kterou jdu, jindy plavu proti proudu. Když jdu třeba recitovat seniorům, obléknu se barevně a rozverně, abych je potěšila. Ale pokud „civilem“ myslíš ležérní procházku čtvrtí, ve které při svém pobytu v Česku bydlím, pak vskutku ležérně. Džíny a volné triko, kotníčkové tenisky. Cítit se uvolněně – a svobodně, to je pro mě nejdůležitější. A šperky? Nejsem obdivovatelkou nabubřelých a mohutných šperků, zlaté řetězy u mě opravdu nenajdete, mám ráda svěží či výstřední a lehké věci, spíše si zdobím zápěstí než krk, sem tam si koupím nějakou moderní brož. Na ostrovech pak nosím jen barevný kousek kůže či provázek. Šperk je pro mě vyjádřením nálady.

recitace v domově pro seniory

Tvou další velkou zálibou je cestování. Jsi spíš typ, který vše předem pečlivě naplánuje, nebo zapíchneš prst do mapy a necháváš se unášet dobrodružstvím?
Unášet dobrodružstvím jsem se nechala už hodně dlouho, teď raději plánuji. Neplánovat na Aljašce nebo v Grónsku by se taky mohlo docela slušně nevyplatit. A já čím dál tím víc inklinuji k mnohatýdenním výletům do ledových destinací.

Sylva Lauerová s manželem při výpravě za medvědy na Aljašce

Jaké jsou tvé poslední cestovatelské zážitky a kam se chystáš vyrazit příště?
Cestuji stále více. Na Aljašku, kde jsem byla před rokem, nemohu zapomenout. O ní by se dala napsat celá kniha. Nedávno jsem o ní hovořila v Mikrofóru Českého rozhlasu Dvojky. Letos jsem také narychlo proplula norské fjordy, na příští červen plánuji výlet po vodních kanálech Anglie na tak zvaném „narrow boat“ a v červenci možná zamířím do Kanady. Na konci příštího roku pak odjíždím na čtyřměsíční cestu kolem amerického kontinentu, čeká mě Uruguay, Argentina, Chile, Peru, Ekvádor, Kolumbie, Nikaragua, Guatemala, Panamský průplav a dalších pěkných pár států.

čekárna Aljašských železnic

No tedy, to zní úžasně, ale asi si příliš neodpočineš. A to s tím vším ještě musíš skloubit své pracovní aktivity...
Uvidíme, co všechno stihnu, svůj nový román jsem si také hezky plánovala, a náhle je vše jinak. Jistě jej však dokončím během první poloviny příštího roku. A stojím před podpisem smlouvy s velkým českým nakladatelstvím, se kterým bych měla pracovat na výstřední a zábavné publikaci. Podrobnosti ale nechci zveřejňovat, dokud nebude smlouva podepsána. Jak ale tyto dvě aktivity časově rozmístím, aby si nekonkurovaly, ještě netuším. Mám rozepsánu sbírku zenové poezie, tu bych asi ponechala až na rok 2020 – ale to je zatím hodně daleko.

všední foto - Seychelles, Victorie

To je spousta plánů a s tím spojených činností. Nepřepadá tě někdy pocit, že jsi ve vleku událostí? Promiň mi tak osobní otázku, ale máš vůbec čas čistě jen pro sebe a na sebe?
Cestování je časem jen a jen pro mě. Nesmírně mě nabíjí. Ale poslední měsíce jsem se cítila velmi unavená, ona neradostná situace s tatínkem mě emocionálně značně vyčerpává. A opravdu trochu zvažuji, co do budoucna. Nějak se mi z psaní začal vytrácet pocit naplnění a štěstí – a to je pro mě ryzí katastrofa. ODMÍTÁM BÝT OTROKEM, byť vlastních původních přání a snů. Uvidíme, co přinesou příští měsíce. Třeba přijde změna a objeví se něco, co si mě opět „ochočí“. Vášeň by to chtělo, trochu víc vášně.

Sylva Lauerová (Kiva foto)

Ale možná se už blýská na lepší časy. Po úspěšných přijímačkách mě přijali na Metropolitní univerzitu v Praze, obor Anglophone studies. Mám obrovskou radost, další splněný sen a nový směr – studium v jazyce anglickém! Jen potřebuji skloubit svůj pobyt zde a na Seychelách, péči o tatínka a spisovatelskou kariéru, takže budu usilovat o individuální studijní plán. Navíc se mi, snad až neuvěřitelně, křehce rýsuje nová kariéra modelky, takže už jsem dokonce oprášila své dávné zkušenosti z předváděcích mol České republiky a předváděla módní kousky českých oděvních návrhářů. Mám štěstí – zralé modelky začínají být v módě. :)

Tak to jsi mě a určitě i své fanoušky uklidnila. Takovou tě známe – jako ženu, která ví, co chce, a nebojí se změn. Děkuji za rozhovor a přeji ti hodně radosti z tvorby, spoustu vášně a neutuchající touhu nejen po vědomostech a poznání. Držíme palce tobě i tatínkovi.

Zdroj foto: archiv Sylvy Lauerové a FB Czech Fashion Council

www.sylvalauerova.cz