Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Do svých jedenácti let jste s rodinou žila v rodné Praze, ale po rozvodu rodičů jste s maminkou a bratrem vyrůstala v Havířově. Chodila jste do dramatického kroužku, protože jste vždycky chtěla být herečkou. A co další zájmy, co vás ještě bavilo?

Hlavně knihy, četla jsem všude, kde se dalo. Doma, při jídle, v lese, na schodech u paneláku. Všude. Taky jsem dost sportovala…

Jednou jste řekla, že za to, že jste chtěla být od mala herečkou, může váš dědeček Jan Tenora, který byl kameraman a nad vaší kolébkou si zahrál na sudičky, když řekl: „Tohle bude jednou herečka.“ A tak se i stalo a vy jste herectví vystudovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pod vedením Mgr. Alexandry Gasnárkové. Již během studií jste hrála v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Poprvé jste se ocitla na scéně v roli Andělky v inscenaci Matka. Pamatuje si, jaké to bylo?

Byla jsem okouzlena vším okolo sebe… Jak divadelním zákulisím, tak zlatým portálem divadla Antonína Dvořáka. V inscenaci mě asi na hodinu zavřeli do skříně, která měla falešnou stěnu samozřejmě. Mohla jsem klidně odejít do šatny nebo na kafé, ale já celou tu dobu seděla u té skříně a poslouchala kolegy, sledovala kluky z techniky, práci inspicienta a vůbec celý ten divadelní cvrkot jsem do sebe nasávala jako houba.

Po škole jste nastoupila do angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde jste byla 6 let… Hrála jste např. Eržiku v Baladě pro banditu, Constanze Weberovou v Amadeovi, Hermii ve Snu noci svatojánské, Vostrou Helu v Mrzákovi Inishaamnském nebo Aňu ve Višňovém sadu. Jaké bylo toto vaše plodné divadelní období?

Jak jste už zmínila… velmi plodné. Hrála jsem první poslední. Trávila jsem v divadle veškerý svůj volný čas a trávila jsem ho tam ráda. Věnovala jsem se zpěvu, učila jsem se hrát na saxofon, po představení chodila s kolegy na pivo na perštýňák a když jsem měla výjimečně volný večer a nehrála jsem, tak jsem jela do Prahy podívat se na nějakou inscenaci třeba do Dlouhé, nebo Na zábradlí. Bylo to šťastné a velmi horečnaté období.

Po odchodu z Pardubic, jste byla rok v Městském divadlo Kladno, kde jste se představila rolí Hadas v inscenaci Jentl. Od roku 2016 jste v Městských divadlech pražských, kde hrajete v inscenacích Neviditelný (Soňa Hajnová) a Yerma (Mary) a v dubnu začínáte zkoušet novou hru s názvem Nebesa. Také jste se představila ve Viole, kde zpíváte šansonové písně s texty Miloně Čepelky. Ve vršovickém divadle MANA účinkujete v inscenacích Ve dvě na Kodaňské a Čapek. Jaké role ráda ztvárňujete? Máte vysněnou roli nebo jste ráda za každou, kterou si můžete zahrát? A čím je pro vás divadlo?

S tou vysněnou rolí vás zklamu. Snažím se v každé postavě, která je mi svěřená vidět tu svou vysněnou…a někdy jako třeba v Neviditelném si to tak sedne, že se postava vaší vysněnou rolí stane… Ale to až potom co jí na zkouškách objevíte, prozkoumáte její limity její hranice, zjistíte, jak uvažuje, co jí bolí a co jí rozesměje atd. a tak se snažím přistupovat ke všem svým rolím… Jednat jako ony ale zároveň jim vtisknout i něco ze sebe… Divadlo je část mé integrity. Miluju ho, baví mě zkoušecí proces, na jevišti se cítím v bezpečí a doufám, že se mi podaří v budoucnu sladit s divadlem i svůj rodinný život ke spokojenosti všech.

Jako malá holčička jste chtěla hrát princezny a to se vám splnilo také. A v osmnácti letech jste debutovala v TV po-hádce Tři srdce. Pak jste si zahrála princeznu Marianu v pohádce Kouzla králů a princeznu Lauru ve Sněžném drakovi. Také jste hrála v seriálech (Cukrárna, Ulice, Labyrint, Docent, Specialisté, Modrý kód atd.). Jak se cítíte před kamerou? A jak se vám před ní hraje?

Jsem ve svém živlu. Práce před kamerou vyžaduje jiné rozložení koncentrace než na divadle… na divadle jdete s gradací pěkně postupně. Před kamerou musíte kolikrát vystřihnout závěr hned na začátku což je někdy těžké… na druhou stranu se může jet několikrát, dokud to nebude přesné, zatímco na divadle to zahrajete prostě jen jednou. Není to mazací. 

Věnujete se také dabingu (Mulan, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta, Zaklínač, Star Wars… atd.) Jak jste se k němu dostala a co vás na dabingu, což je vlastně práce s hlasem, baví?

Jednou si mě prostě pozvali na casting do studia Virtual, který jsem vyhrála a od té doby tam chodím…Baví mě na něm to, že je to zase úplně jiná práce než film nebo divadlo… celý váš výkon je koncentrovaný pouze ve vašem hlase… Nikdo nevidí emoce ve vaší tváři nebo vaše gesta… ničím si nemůžete výrazově pomoct… Je to čistá nekompromisní práce hlasem… samozřejmě že ve studiu mávám rukama a „ksichtím se" a doufám, že mě u toho nikdo nevidí… ale vyleze z toho jen hlas, který se našroubuje do úst někomu jinému a buď to tam je anebo jedete znova a znova. Moc mě to baví! Ale neumím dabovat na podpatcích… dost často si sebou beru tlusté ponožky a pracuju bosa. 

Čím je pro vás herectví dnes? Jednou jste řekla: „Herectví je můj život, potřebuji ho jako dýchání.“

Asi se od té doby v mém vztahu k herectví moc nezměnilo. Jen ještě před divadlo a herectví jako takové jsem postavila svou rodinu, která je mi nadevše. Trochu se to uklidnilo a odteatrálnělo ale k dýchání ho potřebuji pořád, to je pravda.

V soukromí jste maminkou synů Melichara a Jeremiáše. Vedete je také k umění?

Tvoříme, vyrábíme a kreslíme. Hodně jim čtu knížky, pouštíme si třeba vážnou muziku a chodíme i do divadel na dětské představení, ale myslím, že vyloženě k umění jako takovému je nevedu. Umění je v naší rodině obecně přítomné takže myslím, že k němu není potřeba vést… ono si člověka přivolá samo, pokud nebude zbytí. Snažím se vést je ke sportu, ke kritickému myšlení, k ohleduplnosti k ostatním a k důvěře sebe v sama… Kudy se nakonec jejich cesty uberou, je na nich.

A co volný čas a koníčky? Dočetla jsem se, že ráda lyžujete, bruslíte, tančíte, jezdíte na koni. A kdysi jste dělala závodně aerobic.

Aerobic jsem dělala ještě na základce. Volného času úplně moc nezbývá a po mém úrazu na kopci se asi už na lyže budu bát. Bruslit jsem taky byla někdy v pravěku, ale koně zbožňuju a kdykoliv mám příležitost vyrazit někde na vyjížďku tak jí chytám za pačesy. Chceme si výhledově, celá rodina, pořídit kola a vyrazit objevovat cyklostezky středočeského kraje. Ráda chodím s přáteli do sauny… to je pro mě opravdový relax a mám plnou skříň deskových her (no upřímně je mám dvě). Takhle pořádná čtyřhodinová strategie, parta přátel a dobré víno to je moje.

Petra Tenorová:

• Narodila se 20. 2. 1989 v Praze.
• Vystudovala ostravskou Janáčkovu konzervatoř.
• Šest let byla v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, rok v Městském divadle v Kladně a od roku 2016 je v Městských divadlech pražských a hostuje ve Vršovickém divadle MANA.
• Má syny Melichara a Jeremiáše

Fotografie: Archiv Petry Tenorové