Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Městské divadlo Zlín si na novou sezonu sehnalo posily – dva Tomáše. Kromě Tomáše Červinky jde o Tomáše Davida, kterého jsme nyní pořádně vyzpovídali. Na prknech ho můžete vidět jako Pejska v pohádce O pejskovi a kočičce.

Představ se v úvodu našim čtenářům. Co tě charakterizuje a bez čeho si nedokážeš představit život?

Kytara, zpěv, divadlo, jídlo, „blbý fórky“, ping-pong, přátelé, vana. Pořadí se mění!

Proč vedly tvé kroky zrovna do Zlína? Jak se odchází z Brna či Olomouce?

Tak především!... Já nikam neodcházím! V Brně i v Olomouci mé aktivity budou v různé míře nadále pokračovat. Tímto se můj život stává nepatrně kočovnějším, malinko náročnějším na časovou koordinaci, také ovšem pestřejším a dynamičtějším.

Na co se ve Zlíně nejvíce těšíš? Už sis našel nějaká místa, kde budeš trávit svůj volný čas?

Zatím jsem stihl obhlídnout místo jediné a nejzásadnější… svůj pokoj a z něj potom cestu na scénu a na nádraží. Těším se ale až konečně budu mít čas vyrazit do kopců a trochu si provětrat šedou kůru mozkovou. ...a Plamínek jsem navštívil a s nějakým Kamilem si přehrál Pink Floydy…

Co tě fascinuje na Městském divadle Zlín? Znal ses ještě s někým kromě umělecké šéfky Hany Mikoláškové?

Je to úplně jiné nastavení a typ divadla, než ve kterých jsem doposud působil a zatím se rozkoukávám, takže je asi příliš brzo na závěry. Prozatím můžu ale říct, že jsem překvapován každým dnem ...v tom dobrém slova smyslu. ...ťuk, ťuk…
Svět kolem divadla je samozřejmě menší než by člověk čekal a všichni se tak nějak znají a mají o sobě nějaké povědomí. Takže ano, s některými se znám ještě z JAMU a některé pověst prostě předchází.

Jaké to vlastně je, ocitnout se v jiném městě a novém kolektivu?

Nové… :) Trochu „dobrodrůžo“, trochu větší klídek a spousta očekávání...

Tvou první rolí na zlínských divadelních prknech je Pejsek v pohádce O pejskovi a kočičce. Jak probíhaly zkoušky? A jak se ti spolupracuje s Markétou Kalužíkovou?

Nutno říct, že je to díky divácké úspěšnosti u dětského publika již třetí „oprášení“ představení. S režisérkou, paní Zojou Mikotovou, jsem se setkal už během studia na JAMU, ale nikdy jsme spolu nepracovali. Byl jsem mile překvapen s jakou něžností a smyslem pro detail celé představení vytvořila. Je to sice hra pro nejmenší, ale už na začátku jsem ocenil, že jednotlivé scény jsou vlastně výstupy dvou klaunů. Jejich vztah se celou dobu proměňuje. Pejsek, který je na začátku roztržitý, je to tajtrlík, dokáže na konci Kočičku ochránit a přejímá téměř otcovskou a zodpovědnou roli tatínka, když s Kočičkou nachází pohozenou panenku. Kočička, symbol elegance, dobrých mravů, na druhé straně ale také marnivosti a vychytralosti nakonec zjišťuje, že bez Pejska by to tak nějak nešlo… No a Markétka je super! :) Myslím, že jsme si našli na jevišti to „společné blbnutí“, které je nutné k tomu, aby scény a nasazení i stylizace nevypadaly uměle a všechno nás to bavilo.

Jaký máš vztah k dětem? Máš rád takovéto veselé a rozpustilé role?

Jezdíval jsem dlouho jako táborový vedoucí do Štědrákovy Lhoty, takže s těma „pidilidičkama“ si celkem rozumím. Možná někdy víc jako s těma velkýma. :) Pejsek a Kočička je moje první pohádka, takže se v ní ještě vyřádím.

Jaký je tvůj oblíbený příběh O pejskovi a kočičce?

Jsem velice vděčný strávník a nadšený labužník, takže „Vaření dortu“ je můj jasný favorit.

Také tě čeká malá role v první premiéře 68. sezony-v Divotvorném hrnci. Mám dojem, že v něm hraje skoro celý zlínský ansábl. Nebojíš se pak té zodpovědnosti hrát s nimi jako nováček?

Nebojím.

Líbí se Ti námět této hry Voskovce a Wericha? Jak se ti líbí tento humor?

Myslím, že to jsou osobnosti, které v dnešní době tak trochu postrádáme. Jejich humor je humorem s velkým „H“. Jejich scénky, forbíny a dialogy obsažené v nastudování MDZ dávají muzikálu mnohem vyšší laťku, než tomu často u muzikálů všeobecně bývá. Už to prostě není „jenom“ zpívání a tancování.

V Divadle Tramtarie Olomouc jsi výborně hrál hlavní roli v představení ...a za Tracym tygr. Zlínské divadlo v této sezoně taky uvede adaptaci Tracyho tygra od Williama Saroyana. Nemrzí tě, že tentokrát nebudeš hrát hlavní roli? A půjdeš se na hru podívat jako divák?

Jako divákovi se mi to asi nepodaří, protože jsem dostal roli jedné z postav (zatím asi nebudu prozrazovat které), prozradit ale můžu, že k představení budu dělat také hudbu. Už se na to moc těším. Tracyho tygr je jedna z mých nejoblíbenějších knih a tak jsem rád, že se k ní zase vracím a podívám se na ni z jiného úhlu pohledu. Je to neuvěřitelný příběh právě v tom, že nechává tolik prostoru pro vlastní fantazii, tudíž i pro nespočet interpretací.

Jakou roli by sis chtěl zahrát a proč? Má vlastně herec možnost roli odmítnout? Pokud ano, jaká je k tomu nejčastěji motivace?

Pokud v tom nejsou zdravotní důvody, osobní přesvědčení, nevidím důvod odmítat roli. Vždy je to výzva, a čím jsou role různorodější, tím je herec spokojenější. Těžko říct jakou roli bych chtěl hrát nejvíce. Přál bych si tedy snad jenom, aby moje role byly pestré. A nakonec stejně záleží jenom na tom s kým představení a postavu budujete. Protože i vysněná role v nepříjemném prostředí mohla by se stát spíš trestem.

A co učení textů? Leze ti vše do hlavy? Máš nějaké tajný recept nebo rituál k naučení se role?

Bohužel nepatřím mezi herce, kteří takzvaně dvakrát kouknou do papíru a text mají osvojený. Mám ovšem vlastní metodu učení textu, při které elegantně spojuji nutné s užitečným. Učím se tedy texty při umývání nádobí. Tak se pak často stává, že dialog vedu s pánví (tedy tou na vaření), kastrólem či vidličkou. Funguje to!

Nebojíš se, že ti na pódiu vypadne text? Co bys v té chvíli dělal? Improvizoval?

Nic jiného člověku ani nezbývá a už se tak i párkrát stalo. Za svůj největší kamuflážní úspěch považuji svou improvizaci v homérovském hexametru na premiéře Illiady kočovného divadla KočéBr.

Když jsme u improvizace, přijal bys nabídku na účast v představení Komediomatu jako jiní zlínští kolegové?

Nikdy jsem se moc ničemu nebránil a „Ne“ říkám málokdy. Musím se ale přiznat, že jsem typem herce, který své jednání na jevišti raději promýšlí dopředu. 

Jsi také hudebně nadaný, chvíli jsi i studoval muzikologii. Můžeme se kromě nějakého vystoupení vaší skupiny Gentle Irony Trio těšit na něco speciálního?

Je to tedy ta výše zmíněná hudba k Tracyho tygrovi a ostatní plány jsou velké. Zatím je ale na prozrazování brzy a zakřiknutí by bylo nemilé.

Co pro tebe vlastně znamená Gentle Irony Trio? Co ti tato veselá hudba dává?

No, bude to možná znít divně, ale „to“ jsem já. Jsou to mé lásky, starosti a radosti. Jsou to lidé, se kterými do toho šlapeme. A jsou to koncerty a kocoviny a euforie z toho, když to šlape. Je zvláštní, že nejste první, kdo to pojmenovává jako veselou muziku… Přitom často vycházejí z ne úplně veselých zážitků… Poznatek pro mě :)

Na závěr se zeptám, jaké je tvé životní motto a co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?

Když „neba“, tak né,
když „ba“, tak jo,
když „ne“, tak prd! Oujééé (z představení Tyjátrmachers)

Děkuji za rozhovor a těším se na viděnou v divadle!