Kultura21.cz

Hraje, zpívá, je maminkou tří nadaných dcer. Sama pochází z rodiny s bohatou hereckou tradicí, a tak již od dětství byla Bára Kodetová přesvědčená, že bude herečkou. Vždycky ráda zpívala, ale až ve zralém věku se zpěvu začala věnovat naplno a jak přiznává, si plní své skryté sny.

Jako členka slavného hereckého rodu jste byla vychována k úctě k tradicím a celá plejáda osobností procházela vaším dětstvím a dospíváním, což vás ovlivnilo na celý život. Jak vzpomínáte na své dětství, které jste prožila se svým bratrem Ianem v Těptíně u Velkých Popovic? V jednom rozhovoru jste řekla, že bylo šťastné a již tehdy jste se spolužáky hrála divadlo.

Na své dětství vzpomínám stále a s velkou láskou. Věřím, že mě formovalo mnoho zajímavých osobností, ale také neustála přítomnost přírody, která nás obklopovala, ticha a zvířat. Měla jsem to v Těptíně, kde jsem vyrůstala, moc ráda, stále se k mému rodnému domu vracím a mám v Těptíně kamarády. Divadlo jsem hrála od té doby, co si pamatuji. Návštěvy v Činoherním klubu, kde táta dlouhá léta hrál, byly svátkem a radostí. Hodně jsem četla a má fantazie byla bujná a hravá.

Od malička jste byla přesvědčena, že vaše jediná cesta je herectví, ale vaše maminka chtěla, abyste byla archeoložka. Ani váš tatínek se nepřál, aby jeho děti byli herci. I tak vaše cesta vedla na konzervatoř. Nelitovala jste svého rozhodnutí pokračovat v rodinné tradici a nebýt tou archeoložkou?

Já do dnes nevím, kde tu archeoložku máma vzala. (smích) Asi proto, že jsem se ráda hrabala v hlíně a měla ráda dějepis. Pokud bych se ale měla věnovat něčemu jinému než herectví a zpěvu, tak by to rozhodně byly nemovitosti a zahradní architektura. Jsem manuálně zručná, se vším si dovedu poradit, baví mě pracovat rukama a miluji stromy a květiny. Ovšem divadlo je magické, a jakmile mu jednou propadnete, je to láska na celý život. Rozhodně ničeho nelituji.

Bára Kodetová s tatínkem Jiřím Kodetem

Po škole jste v roce 1991 nastoupila do ND v Praze, kde jste byla do roku 1996. Pak jste vystřídala několik scén Činoherní klub, hrála v Mladé Boleslavi, v Kašparu, Viole, Studiu DVA a dnes hrajete v Divadle Bez zábradlí (Garderobiér) a v Divadle Na Jezerce (Naprostí cizinci). Čím je pro vás divadlo?

Divadlo je pro mě především sonda do lidské duše. Je to terapie jak pro diváky, tak pro nás. Také je to výtvarno. K divadlu vždy patřila výtvarná a hudební složka. Přináší několik vjemů, které mají potěšit, poučit, přinést rady…Mělo by dávat otázky i odpovídat…Také přináší úlevu a smích. Musí to být, ale divadlo kvalitní.

Jaké role ráda hrajete?

Postavy se silným příběhem. Hluboké. Mám ráda i ironii a humor.

Bára Kodetová v představení Garderobiér v Divadle Bez zábradlí

Na svém kontě máte také řadu titulů před kamerou ve filmu (Učitel tance, Rivers of Babylon, Colette…) jako i v seriálech (Redakce, Místo zločinu Plzeň, Přístav, Ochránce …). Zahrála jste si také v zahraničních produkcích natáčených u nás (Duna, Děti Duny). Jste autorkou námětu k dílu Vedlejší příznaky ze seriálu Nevinné lži. Neláká vás psaní scénářů?

Láká, ale je to těžká disciplína a já nemám zatím čas. Je toho tolik kolem mého muže Pavla a mé rodiny. Ale minimálně o nějakém námětu přemýšlím.

Nějakou dobu se věnujete také zpěvu, například jde o píseň Náš dům, k níž text napsal Václav Kopta a hudbu Michal Worek. Dnes máte také vlastní hudební recitály. Co vás přivedlo ke zpěvu?

Zpívám celý svůj život. Stejně jako divadlo, tak i hudba a tanec byly mým snem v dětství. Bohužel taneční přípravu ani zpěv jsem v dětství nestudovala a na konzervatoři a dlouhá léta po škole, jsem se věnovala především činohře. Upřímně mě nikdy nenapadlo, že bych se mohla zpěvu věnovat. Dá se říct, že si plním své skryté sny. Ovšem bez výjimečné sopranistky Jany Šrejmy Kačírkové, která mě podpořila, bych nikdy nenašla odvahu to zkusit.

Bára Kodetová a klavírista Michal Worek

K herecké profesi se dostal také váš bratr Ian Kodet a vaše sestra Karolína Kodetová vyzkoušela řadu profesí, až skončila také na jevišti a pro vás dvě napsala divadelní hru Štědrý Štědrý den a touto hrou se mohla ukázat na profesionální scéně. Jak se vás spolu pracuje a kde vás můžou diváci vidět?

To je vzácné setkání. Svou sestru obdivuji a miluji celý svůj život. Vždy to byla pro mě má starší sestra, která si se mnou hrála na indiány. A ona najednou přijde s krásnou hrou, kterou pro nás dvě napsala. Samá radost, krásná souhra, povídání na cestách a porozumění. Taková jsou naše setkání v životě i na jevišti. Představení Štědrý, Štědrý den budeme uvádět kolem Vánoc v Divadle u Valšů.

Vy jste se dlouho věnovala zejména rodině. Přitom jste ale stihla hodně jiných věcí. Podařilo se vám zrestaurovat mlýn za Prahou, který jste s úspěchem prodala. Neuvažovala jste o práci v realitách?

Moc ráda bych, ale jak už jsem říkala, nemám čas.

Bára Kodetová v představení Štědrý Štědrý den se svou sestrou Karolínou Kodetovou

Máte tři dcery – Lily, která vystudovala bytový desing, Violetta studující hru na housle na Pražské konzervatoři a Sophia a vydává na hereckou dráhu a získala roli v novém seriálu Mozaika. Jak se cítíte jako maminka nadaných dcer?

Jsem pochopitelně pyšná a mám radost. Nejvíc mě ale těší, když jsou šťastné a zdravé.

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

Mám ráda ticho a klid. V našem životním rytmu ho moc nebývá. Proto utíkám do přírody. Podzim bude, věřím, úžasný. Mám nasmlouváno mnoho krásných vystoupení. Ať už to jsou divadelní představení, moderace nebo recitál. Nejbližší koncert máme s mým klavíristou a skladatelem Michalem Workem 17. 10. od 19h v Atriu na Žižkově. S Pavlem pak moderuji jeho koncerty v cyklu Pražské hudební večery v Profesním domě. A pak se společně vydáváme na vánoční cestu s koncerty po celé republice. Mezitím divadlo a samostatné koncerty s Michalem. Je toho před námi opravdu hodně. Ale moc se těším.

Bára Kodetová s manželem Pavlem Šporclem

Bára Kodetová

• Narodila se 6. 9. 1970 v Praze v umělecké rodině – tatínek, herec Jiří Kodet (1937 – 2005), babička, herečka Jiřina Steimarová (1916 - 2007), dědeček, sochař Jan Kodet (1910 – 1974), prababička Annie Steimarová (1889 – 1962), pradědeček Jiří Steimar (1887 – 1968), prapradědeček Vendelín Budil (1847 – 1928), o němž se traduje, že byl nemanželský syn J. J. Kollára (1812 – 1896). Herectví se věnuje také její teta Evelýna Steimarová a sestřenice Anna Polívková.
• Vystudovala konzervatoř. V letech 1991 – 1996 byla v angažmá ND v Praze.
• Manžel houslový virtuos Pavel Šporcl (1973).