Vasil Fridrich: „Na to, že budu v Českých Vánocích hrát, jsem se mimořádně těšil.“

Vasil Fridrich: „Na to, že budu v Českých Vánocích hrát, jsem se mimořádně těšil.“

Tisk

fridrich 6S hercem Vasilem Fridrichem z Městských divadel pražských bude na našem webu ke konci ledna online chat. Abyste se na něj naladili a inspirovali se k otázkám, začtěte se do tohoto rozhovoru, který se, kromě jiného, váže k příležitosti 50. reprízy hry České Vánoce, jež se hraje již od listopadu 2006.

 

 

Vaše role je čert. Jak se toto ďábelské stvoření hraje? A změnilo se nějak za těch 7 let?
Čert je bezesporu jedna z nejatraktivnějších postav. Děti se ho malounko bojí a rodiče se tetelí radostí, že se mu ještě nedostali do spárů. Z toho logicky vyplývá, že se hraje náramně. Za posledních sedm let se samozřejmě změnil, zvetšel a kopýtko už není tak blyštivé, jako bývalo kdysi.

Jak vzpomínáte na první uvedení Českých Vánoc? Bylo na něm něco jedinečného? Nebo stalo se za dobu hraní něco zvláštního?
Na to, že budu v Českých Vánocích hrát, jsem se mimořádně těšil, poněvadž jsem je miloval coby divák v kladenském divadle, kde se hrály předtím, než měly premiéru u nás v Městských divadlech pražských.

Jak se spolupracuje s vaším herním protikladem – Andělem v podání Dany Batulkové či Evy Nádaždyové?
Já se domnívám, že se nedá mluvit o nějakém protikladu. Jsme holt dvě součásti jednoho principu. A pokud máte navíc tak mimořádně půvabné kolegyně, jakými jsou Dana a Eva, je čistá radost hrát nadpřirozené bytůstky na misi do jedné zapadlé české vesnice.

fridrich 1

Co máte vy sám nejraději na Vánocích? Bez jaké tradice či zvyku si je nedokážete představit?
Není asi otřepanější fráze, leč je to pravda, že Vánoce pro mě znamenají rozzářené oči mých dětí, když na Štědrý večer přicházejí poprvé k rozsvícenému stromu. Je to také každoroční pokus vyhnout se celosvětovému nákupně-uklízecímu šílenství. Je to boj statečný, žel většinou tomu stejně podlehnu. Zajímají mě postřehy i z jiných divadelních her, ve kterých excelujete.

Jak se při nacvičování a zkoušení Saturnina spolupracovalo s panem Ondřejem Havelkou? V čem je tato hra výjimečná?
Jedním aspektem je Saturnin bezpochyby výjimečný a to přítomností špičkového čtrnáctičlenného bandu, našich milovaných kamarádů Melody Makers. Práce s Ondřejem byla veskrze radostná, protože je to člověk otevřený, režisér diskutující a muž s mimořádným smyslem pro humor.

Když jsme u toho, jak byste se vy sám zachoval v klidné kavárně, kde by byla mísa koblih? Ke kterému typu lidí byste patřil?
Ach, já jsem člověk skrz naskrz konzervativní a – dle Jirotkovského výkladu – také možná bez dostatečné fantazie, což znamená, že bych ji tam zřejmě nechal ležet.

V Kanclu máte hlavní roli, šéfa Davida Brenta. Jak k této roli přistupujete? Inspiroval jste se tím, že jste sledoval seriál Kancl (The Office), nebo jste se do toho vrhl jen podle sebe?
David Brent je úžasně vděčná postava. Zhmotňuje veškeré naše představy o nekorektnosti a chybném odhadu při řešení všech možných představitelných situací. Je to dobrák do morku kostí, který ale nebyl nadán špetkou empatie. Seriál jsem viděl, ohromně jsem se bavil, ale chtít napodobovat geniálního Rickyho Gervaise by byla cesta do pekel. Proto jsem si musel najít k Davidovi svou vlastní cestu tak, aby to byl David Brent v podání Vasila Fridricha a nikoli nepovedená kopie Gervaisova.

fridrich 3

Hrajete také v představení Monty Pythonův létající kabaret. Jak moc je vám tento styl humoru blízký? Máte rád komediální britské filmy a seriály?
Nepotkal jsem snad ještě člověka, který by nemiloval alespoň jeden montypythonovský skeč. Jistě, spousta z nich je komplikovaně vystavěná, dobrat se pointy nebývá vždycky snadné, ale to je právě dobrodružství, které tento typ humoru činí ještě zajímavějším a zábavnějším. Myslím, že úspěch této inscenace je také díky gigantické práci režiséra Petra Svojtky s dramaturgem Jirkou Janků, kteří vybrali pro jeviště Rokoka z přepestrého repertoáru MP to nejlepší.

V divadelní hře November na Komorní činohře hrajete amerického prezidenta. Jak se vám tato role líbila? Dokázal byste si zvyknout na tak zodpovědnou pozici?
November Davida Mameta je jeden z nejlépe napsaných textů, jaký jsem kdy měl možnost hrát. Brilantní reflexe člověka, který přestože zastává jeden z nejdůležitějších postů na této planetě, je zároveň jen ambiciózní prosťáček a malý chlapec. Mamet ho vystavuje do úžasně groteskních situací, ve kterých zdánlivě nemůže obstát “bez ztráty květinky“, ale on přesto díky své vůli a nezdolné energií spěje ke zdárnému cíli.

 

fridrich kolaz


Právě v této roli vás na internetu diváci hodně chválí. Čemu vděčíte za tento úspěch?
Vděčím za to zejména geniálnímu textu, kolegům, se kterými November hrajeme a decentní režii principála Komorní činohry Jirky Bábka.

Na závěr se zeptám, co je váš doposud nesplněný sen?
To se přece nemá říkat, ne? Pak by se to nesplnilo ... :-)

Zdroj foto: Městská divadla pražská

www.MestskaDivadlaPrazska.cz

V sobotu 25. ledna 2014 se do Divadla Rokoko přenese kousek Moravy. Od 21 hodin bude jeviště patřit Vasilu Fridrichovi, který pro všechny milovníky cimbálu a moravské lidové písničky připravuje svoje Soirée. Aby na to nebyl sám, pozval si jako hosty své dlouholeté kamarády – skvělého cimbalistu Michala Horsáka a zpěvačky Jitku Novotnou a Taťánu Roskovcovou. A chystá i další překvapení. Více informací v rubrice Divadlo: (pozn.red)

fridrich


 
Banner

Přihlášení



Občanská válka, draci a dvě dívky. Jak nás ovlivňuje původ naší rodiny?

Aurora a Eva. Dvě odlišné dívky. Aurora je sirota, o kterou se stará její babička. Eva má milující rodiče. Jejich cesty se protnou během války, která obě poznamená.

Knihy s úsměvem

Dagmar Pecková nežije z podstaty, neusíná na vavřínech a je kreativní, což dokládají i její alba

Mezzosopranistky Dagmar Peckové si vážím nejen pro její umění, ale je mi sympatická i tím, že je taková, jaká je. Přímá, bezprostřední a neskutečně agilní co se týče nejrůznějších uměleckých projektů – ať už je to hudební festival Zlatá Pecka nebo činoherní inscenace Mistrovská lekce, kde má hlavní roli. Jako jako jediná z pěvkyň své generace neustrnula, nežije z podstaty a neusíná na vavřínech. Jde o umělkyni hodně širokého záběru, o čemž svědčí i její tři „různobarevná“ alba…

www.dagmarpeckova.com

Banner

Hledat

Rozhovor

Zuzana Součková svému okolí říká: „Já nelžu, jen spisovatelsky fabuluju.“ A taky: „Cokoli řeknete, můžete najít v mých knihách.“

zuzana souckova 200Zuzana Součková je česká spisovatelka, která žije se svým manželem a pejskem v západočeském Stříbře. Těsně před padesátkou se rozhodla začít běhat a psát. Od té doby inspiruje své okolí i čtenáře. Říká o sobě: „V den, kdy jsem pochop...

Videorecenze knih

Kdo jsem a co tady dělám?

Novinkou nakladatelství Portál je knížka supervizora, lektora a poradce obětí trestných činů Rostislava Honuse s názvem Kdo jsem a co tady dělám? Tato publikace vycházející z existenciální filozofie nabízí praktickou sebezkušenost pro každého, kdo by jen na okamžik zapochyboval o tom, že je právě tam, kde má být a že jeho život má svůj smysl.

Portál

Čtěte také...

Lucie Roubínová: „Na každém koncertě při rozloučení a poděkování přeji lidem, ať jsou zdrávi. A vše ostatní přijde samo.“

lakoma barka 200Českokrumlovská dívčí folková kapela Lakomá Barka v září oslavila 15. narozeniny. Velký to důvod k oslavě a třeba i zamyšlení, čím si děvčata za ta společně strávená léta prošla a jak to bude dál. To se sice nikdy ned...


Literatura

Medaile za ztraceného Boha – osud jednotlivce ve víru „velkých“ dějin

Medaile za ztraceneho boha200Každý z nás žije svůj příběh – jedinečný, neopakovatelný. Žijeme své „malé dějiny“. Ty „velké“ jako by šly kolem nás, nechceme si je připouštět, někdy s nimi nechceme nic mít. Jenže to, v jaké době žijeme, náš ...

Divadlo

Listopadová D21

divadlo 21Divadlo D21 má v posledních dnech skutečně napilno. Blíží se premiéra Gulliverových cest, listopadový program je nabitý a stále roste obliba tohoto koutku divadelní kultury známého i jako divadlo Malé Vinoh...

Film

Nepohodlné masakry

foto k filmu perexVe čtvrtek 30. listopadu tohoto roku jsem se v Berlíně zúčastnila premiéry filmu ZER tureckého režiséra s kurdskými kořeny Kazima Öze. Během 110 minut filmu jsem střídavě zatajovala dech, plakala a smála s...