Kultura21.cz

V Neviditelných ženách si Caroline Criado Perez klade za cíl odhalit zaujatost ve světě, který byl v mnoha ohledech, úmyslně či neúmyslně navržený muži a pro muže. Perez na nespočetně případových studiích předkládá důkazy o tom, jak se nezohledňuje pohlaví a muži se považují za standard a ženy za odchylku.

Muž je standardem, žena odchylkou

Jestliže se vám dobře četlo V pasti pohlaví, které taktéž vydalo nakladatelství Host, budou se vám dobře číst i Neviditelné ženy. Je dobré si tuto knihu dávkovat po částech, jelikož z nich budete naštvané a budete mít pocit, že všechno je špatně – od vědeckých výzkumů po veřejné toalety. Caroline C. Perez hromadí stovky dat a výzkumů a uvádí nesčetně příkladů, jak je svět utvářen pro muže a jak se běžná žitá realita orientuje podle jejich zkušeností.

Přestože je kniha plná dat, analýz a statistik, i tak je plně srozumitelná a skvěle čitelná. Připravte se však na to, že ve vás vyvolá minimálně nevoli, frustraci či rovnou vztek. Nejedná se o fakta, která budou šokovat všechny ženy. Už víme, že jsme placené méně, že doma děláme mnohem více neplacené práce a tak podobně. Co je v Neviditelných ženách nové, je onen rozměr, do jakých všech aspektů života tyto předpojatosti zasahují a jak každodenně negativně ovlivňují životy žen.

Kniha je uspořádána do šesti částí a pokrývá širokou škálu problémů. Od Každodenního života – městská doprava a dostupnost veřejných toalet; Pracoviště – jak jsou pravidla práce a standardy pro kariéru navrženy pro muže a od mužů; Design – příklady specifických produktů, které neuvažovaly o rozdílech v genderu, například bezpečnostní pásy; Návštěva lékaře – způsoby, jak lékařské výzkumy přehlíží potřeby žen, od špatné diagnózy po léky, které nezabírají; Veřejný život – jak sociální politika a zdanění znevýhodňují ženy; a poslední část Když se to pokazí reflektuje, jak v době nouze ženy nesou nepřiměřenou zátěž.

O (ne)vědomé zaujatosti

Mužská zkušenost má tendenci být považována za univerzální zkušenost, zatímco ženská zkušenost je okrajová. Navrhujeme věci pro lidi, ale ve skutečnost myslíme jen na muže a jejich potřeby. Genderově specifické výzkumy jsou totiž nákladné a zdlouhavé, proč to tedy neudělat levněji a „univerzálně“ s mužem jako výchozím bodem. Výsledkem je, že mnoho vedlejších účinků může u žen způsobit mnohem větší újmu, jelikož ženy nebyly testovány v tak velkém počtu nebo nebyly testovány vůbec. Jedná se o testování léků po vliv návykových látek, ale třeba i něco takového jako je testování bezpečnosti v autě.

Perez odhaluje způsoby, jak jsou ženy přehlíženy v takových oblastech jako je zdravotnictví, urbanistické plánování, uzpůsobení pracovišť až po technologie. Jak předpoklady a standardy, které jsou přizpůsobeny tělům a životním zážitkům mužů soustavně a nevědomě vylučují ženy. Jejich potřeby a perspektivy nejsou v datech brány v úvahu, při politickém rozhodování, designování produktů a navrhování celých systémů používání. Jelikož muž je univerzální a obě pohlaví mají podle tohoto nazírání stejnou životní zkušenost. Data žen pak podle tohoto prizmatu není potřeba sbírat, jelikož máme data od mužů, neboť muž je norma a univerzální parametr.

Perez netvrdí, že za většinou těchto příkladů existují škodné záměry mužské populace. Naopak popisuje jev, který je výsledek dominance muže ve všech aspektech života a tudíž si i popis reality vykládá na základě své zkušenosti. Muž rozhoduje co funguje pro průměrného člověka, co je dostatečné a účinné pro všechny lidi. Ženy jsou často považovány za zvláštní případ, odchylku od normy, spíše než za polovinu lidské populace.

Jsme naštvané a máme k tomu sakra dobrý důvod

V odborné literatuře jako jsou lékařské učebnice se setkáváme s normou „typického sedmdesátikilového muže“ jakoby jeho tělo bylo univerzální anatomie. A například při infarktu má klasickou bolest na hrudi jen jedna žena z osmi. Ženám se objektivně méně věří onemocnění a očekává se od nich, že jejich práh bolesti je větší (kdo rodí, přežije přeci kdejakou bolest). To má za následek, že se ženy mnohem častěji setkávají se zlehčováním jejich onemocnění, nebo rovnou jejich bagatelizací „že jim přece nic není“, nebo jsou posílány domů s mylnou diagnózou.

V designu můžeme uvést navrhování aut, kde bezpečnostní pásy byly po dlouhou dobu uzpůsobeny pro velikost muže a ženám neseděly. Trvalo až do roku 2011, než výrobci automobilů v USA začali používat figuríny s nárazovými testy založené na typickém ženském těle. Do té doby se při testování airbagů používaly figuríny, které jsou normovány jako mužské.

Název: Neviditelné ženy – Jak data a výzkumy utvářejí svět pro muže
Autorka: Caroline Criado Perez
Překladatelka: Tereza Plachá
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2024
Počet stran: 472
Hodnocení: 100%

https://www.hostbrno.cz/neviditelne-zeny/