Kultura21.cz

Josef Bolf je stále v kurzu. Výstava s názvem Těžká planeta (podle stejnojmenné antologie od Isaaca Asimova) je k vidění v galerii Hunt Kastner v Praze na Žižkově. Černo – růžové bolfovské barvy střídají umírněnější odstíny, černá však nadále vede. Obrazy českého malíře smutku a deprese můžete vidět až do 14. února. Stojí to za to.

Když mi bylo deset dvanáct let

I v nové výstavě se Bolf neustále noří do svého dětství, kdy se s rodiči přestěhoval z vily do sídlištního bytu na Jižním Městě. Pro malíře to znamenalo hluboké trauma a frustraci, které nadále přenáší do své tvorby. Z Bolfových obrazů čiší deprese. Jeho styl je význačný. Vyhledává totiž přímý kontakt s divákem. Propojuje syrovou brutalitu, psychedelické zážitky a ohavné děsivé výjevy plné vyhořelých sídlišť, krví potřísněných školních chodeb a zrezivělých potrubí. Mezi vším se bezprizorně motají děti. Ve výstavě Těžká planeta však z obrazů mizí prýštící krev, ale tíživá atmosféra zůstává. Divákovi přijde, jakoby se díval na krajinu stiženou pohromou. Prázdné ulice, prázdné křižovatky bez lidí, jen stíny táhnoucí se podél zdí, osamělé pokoje a sklepení opuštěných paneláků naplňují diváky iluzí, že tam „někdo je“, ale o to je to spíš děsivější.

„Aktéři jeho příběhů se převlékli do civilu. To ale neznamená, že by se to samé odehrálo v jejich hlavách,“ píše kurátor výstavy Jiří Ptáček.

Jsem to vždycky já

Výstavou zní nahrávka složená z rozanimovaných obrazů a kreseb, které autor doprovází dějovou linií. Bolfův hlas je roztřesený a jakoby neškolený, ale zanechá ve vás stopu ještě dlouho poté, co domluví. Snímek je promítán na stěnu. Popisuje všední den školáka, který se v novém prostředí cítí opuštěný, frustrovaný a marně se snaží včlenit mezi spolužáky, které ho šikanují. Následuje cesta domů prázdnými sídlištními ulicemi, útěk před spolužáky k výtahu, putování chodbou nepřátelského paneláku plného trubek alias střev, kde se mísí všechny lidské exkrementy. Ani spánek nepřinese aktérovi úlevu. Nejprve nemůže usnout, protože ho trápí stín upíra, co může vylézt po zdi paneláku až k němu do pokoje. A pak sní halucinogenní vizi, ve které ho unáší vesmírná loď. A ráno nastává znovu ten samý kolotoč.

Bolfova Těžká planeta nás nechá listovat v intimitě rodinného alba. Divák však zde není pozorovatelem cizího světa, ale setkává se se sebou samým. A každý v dětství prožil neuchopitelné pocity existenciální úzkosti, se kterými neuměl naložit.

"Souvisí to spíš s mým prožíváním a se změnami v osobním životě. Také jsem chtěl atmosféru zintimnit a nakonec to možná souvisí s tím, že trochu lépe chápu, proč mne přitahují právě ty věci, se kterými pracuji," dodává Bolf.

Josef Bolf momentálně prožívá světlejší období. O jeho práci je zájem. Vloni vystavoval v New Yorku a vyšla mu monografie. V letošním roce se chystá vystavovat v Rudolfinu či v Moravské galerii v Brně.

Vstupné na výstavu: zdarma                                             

Kurátor výstavy: Jiří Ptáček                                                           

Film: animace a střih: Bohdan Dušek, hudba: Freddy Ruppert                             

Termín konání: od 19 12. 2014 do 14. 2. 2015

Místo konání: Galerie Hunt Kastner, Bořivojova 85, Praha 3

www.huntkaster.com