Ve čtvrtek 27. října proběhla ve vinárně Na Šikmé Ploše v Mikulandské ulici vernisáž výstavy nazvané Exodus. Španělský fotograf Jau Herrero přivezl na pražskou výstavu dva typy fotografií. Na barevných snímcích s jistým nádechem retra je zobrazen venkov oblasti Valencie. Bez lidí, bez života.
Interiéry neobývaných domů jsou vybaveny předměty starými dvacet, třicet, padesát i více let. Ze statických aranží ční zastavený čas. Barva jim nepřidává na veselosti, ale naopak na určité hořké melancholii. Zakonzervované vzpomínky předků tíží. Na fotografiích je překonaná životní doba, do níž už není návratu. Příroda znovu prorůstá dříve výlučně lidským prostředím, z domů se stávají ruiny, zahrady zahlcuje plevel, zůstává všeobjímající ticho.
Druhým typem jsou černobílé snímky rušného života Barcelony. Jsou plné postav v dynamickém pohybu. Šedočerné odstíny evokují hluk, městský prach, beton a dlažbu. Tento svět je neosobní, každý den začíná od znovu, neplatí zde tradice ani rodové zvyky. Je agresivní, rychlý a nelítostný. Nicméně i on má velmi silnou poetiku. Když přistoupíme na jeho estetická pravidla, odhalí nám svou specifickou krásu.
Expozice Jau Herrera, vystavujícího často ve své domovině i v zahraničí, je sjednocena A4 formáty a cihlově červenými rámečky. Čítá přes dvacet artefaktů rozmístěných po celé vinárně, přičemž vybrané snímky na protilehlých zdech se vzájemně zrcadlí. Poselství vymírajícího světa a jeho protějšku v plné síle mluví univerzálním jazykem. Onen nebiblicky chápaný exodus je zároveň odchodem i příchodem. Ne však již do země zaslíbené. Cestou domů budete pravděpodobně s jistým neklidem v duchu bloudit po vylidňujícím se českomoravském venkově.
Výstava je prodejní a potrvá do konce listopadu 2017.
Článek původně napsán pro relaci Bawagan na rádiu TLIS.
Foto: archiv autorky
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Za můj dospělý život jsem zkoušela hodně věci a ne vše mě chytlo,“ přiznává performerka Zorya Blue, která má nejen vlastní burleskní představení, ale také od roku 2020 vede Czech Burlesque School, kterou založila a v níž učí ženy jak...
Čas prověřuje umění a to bez rozdílu, jestli vzniklo před tisíci, nebo padesáti lety. Tato skutečnost patří k jednomu z jeho půvabů. Čas je zde relativní. Umělecké dílo tak mluví k divákům své současnosti, tedy k těm, pro které byl...
Návštěvníci 14|15 BAŤOVA INSTITUTU mohou nyní zhlédnout výstavu nominovaných děl české architektury zvolených mezinárodní porotou v prestižní architektonické soutěži Česká cena za architekturu 2022, ktero...
Čarodějnici, která stojí za ztrácením dětí, nemají jen v Blair. Jedna jí podobná řádí i ve vesnici Jablůňkov. Tu z Blair “jen” mapovali studenti s kamerou v ruce, proti čarodějnici od Jablůňkova byl nasazen detektiv Lupa. Její záhadu rozpl...
Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se sk...
