Kultura21.cz

Čarodějnici, která stojí za ztrácením dětí, nemají jen v Blair. Jedna jí podobná řádí i ve vesnici Jablůňkov. Tu z Blair “jen” mapovali studenti s kamerou v ruce, proti čarodějnici od Jablůňkova byl nasazen detektiv Lupa. Její záhadu rozplétal v rámci divadelního festivalu Setkání Stretnutie, které probíhalo ve Zlíně.

Stejně jako se obyvatelé vesnice Blair báli chodit do lesů kvůli čarodějnici, taktéž v Jablůňkově je les zapovězeným místem, protože tam řádí děsuplná čarodějnice Rukavice. Oproti čarodějnici z Blair je to sice troškařka, protože má na svědomí “pouze” děti tři, ale i tak je to bytost, kterou není radno potkat. Nahání totiž hrůzu obyvatelům Jablůňkova a je jedno, zda se jedná o sličnou slečnu pekařku, váženého pana starostu nebo pana trafikanta. Naštěstí ale existuje detektiv, který má pro strach uděláno. Stačí jen vytočit jeho číslo a on je ihned k službám. Jeho služby jsou takřka za hubičku a ruku… za přislíbenou ruku ztracené Emilky, dcery místního kováře. Vydatná pomoc publika a speciální výcvik, kterým se detektiv Lupa náležitě pyšní, nakonec přinesly své ovoce, děti včetně slečny Emilky byly zachráněny.

Loutkový rej na pódiu rozjeli herci studia Damúza svižně. Uvedení do děje nebylo zdlouhavé, ale současně dokázalo výstižně popsat situaci tady a teď a připravit tak živnou půdu pro nadcházející události. Herecké duo, ona a on, stavělo na protikladnosti. Ona snaživá, vážná, seriózní, ale rozhodně ne nudná. On tak trošku potrhlý, poťouchlý, se schopností vnášet do věcí chaos a s tím spojený humor. Ona musí neustále uvádět na pravou míru důsledky jeho rozpustilosti, on ji celou věc rozhodně neulehčuje. Šprýmování bylo příčinou častých výbuchů smíchu, jak dospělých tak dětských diváků.

Nejeden autor divadelních her si je vědom toho, že největší chybou je nevtáhnout diváka do děje. Osvědčeným způsobem jsou “výlety” herců do hlediště, kde si vynutí spolupráci diváka. V případě detektiva Lupy, tak bylo učiněno s maximální možnou návazností na děj pohádky, z diváků se stávali svědci únosu, kteří byli nuceni nahlásit svá jména. Děti to evidentně bavilo, jsem ochotna věřit tomu, že ty neoslovené pociťovaly lítost. Pohádka měla spád, žádná nudící roztahanost se nekonala. Čtyřicet minut uteklo jako voda, věřím tomu, že nejeden divák si přál, ať ještě není konec.  A po skončení představení se pobavené úsměvy z tváří se ztrácely jen pozvolna.

Opět se mi potvrdilo, že dobrý nápad jak vytvořit scénu, neotřelé zpracování loutek a kulis je podstatnou částí úspěchu představení. Že není třeba sofistikovaných výtvarných technik, nákladných materiálů, že pokud herec umí pracovat “s obyčejným něčím”, v případě této pohádky například s černou rukavicí, může to mít ve finále neočekávaných úspěch.

Mise detektiva Lupy byla úspěšná, děti zachránil, ruku místní krasavice Emilky získal, děti v hledišti i jejich rodiče se výborně bavili a mají na co vzpomínat. A tak si říkám, jaký by byl osud tří studentů, kteří filmovali čarodějnici z Blair, kdyby se do lesů místo nich vydal detektiv Lupa. Možná by natočili dokument o zlínském divadelním festivalu…

Detektiv Lupa a tajemná věž
Žánr: detektivka pro děti
Uvádí: Studio Damúza
Režie, scénář a hrají: Johana Vaňousová, Tomsa Legierski
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín