Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Skandinávský dům připravil na sobotu 16. ledna podvečer plný přednášek o evropském Severu. Počasí ten den bylo tematické, celý den, jen s malými přestávkami, vytrvale sněžilo.  Teploty však byly příznivější, než ty, o kterých mluvil polárník Miroslav Jakeš.

Ale nejen o vyprávění o severním pólu byl tento večer – Helena Křenková hovořila o svém putování ve švédském národním parku Sarek a Michaela Středová pro změnu o norském národním parku Jotunheimen. Posluchačů bylo mnoho, ne všichni zájemci se vešli do klubovny pražské pobočky Klubu cestovatelů. Tak obrovský zájem určitě organizátory i přednášející potěšil.
Národní park Sarek byste našli za severním polárním kruhem v provincii Norrbotten, jeho rozloha je více než 2000 km čtverečních. Jednou ze zajímavostí určitě je, že se v něm nachází 8 z 12 vrcholů vyšších než 2000 metrů. Oproti tomu norský národní park Jotunheimen, který v překladu znamená „domov obrů“ se rozkládá na 1100 kilometrech čtverečních a našli byste jej ve střední části Norska.
Zpátky k Sareku, který je zvláštní i tím, že vzhled krajiny, jak podotkla Helena Křenková, je unikátní - nepodobá se evropského standardu, ale připomíná spíše krajinu aljašskou. Můžete se zde pohybovat pouze pěšky, jiné způsoby nejsou povolené. K parku se obvykle zájemci dostávají letecky.
Některé části obývají Sámové a zajišťuji pro turisty přepravu přes tamní vody, budují si zde v létě přechodné osady. Sarek dostal přezdívku „pól nedostupnosti“ díky tomu, že je zcela bez mobilního pokrytí. V parku se nachází jedna telefonní budka, ze které se dovoláte pouze na linku 112.

V Sareku můžete narazit na nunataky – skalnaté vrcholky hor, které vystupují z ledovce. V oblasti Sareku se potkáte i s močály a pohyblivými písky, sledovat můžete také kamennou řeku. Co vás ještě může překvapit, jsou největší losové v Evropě – v parku žijí volně, živí se chaluhami a řasami z jezer a nesmí se lovit.
Helena při svém putování navštívila i severské město Kiruna. To je zvláštní tím, že se v něm těží ruda, zaměstnanci dostávají nejvyšší plat v celém Švédsku. Když ve městě před lety těžba začala a Kiruna se budovala, místní netušili, kde všude jsou rudná ložiska. Ukázalo se, že město je postaveno přesně na opačné straně, než bude do budoucna potřeba, a tak se bude Kiruna stěhovat.
Jotunheimem skrývá také mnoho vrcholů, k tomu i sámskou posvátnou horu. Překvapením při treku minulý rok v letních měsících byl sníh, který ten rok vůbec neroztál. Návštěvníkům tak ale přichystal oblíbenou zábavu z dětství – dolů se dostávali sjížděním po zadku.
Miroslav Jakeš nás svým povídáním přiblížil až k severnímu pólu, na kterém se ocitl už osmnáctkrát, poprvé to bylo v roce 1993, kdy snad jako první Čech používal GPS k lepší orientaci. Jak asi víte, nejméně z cimrmanovské hry, severní pól není pevný bod a driftem se můžete při přibližování k pólu klidně i vzdalovat.
Miroslav průvodcuje především výpravy na lyžích, které startují na 89° severní šířky, odkud je to k pólu přibližně 112 kilometrů. Před samotnou výpravou byste ale měli absolvovat tréninky na Špicberkách, na základně Barneo, která funguje maximálně šest týdnů v roce. Pokud se chce někdo vydat na expediční cestu, která trvá přibližně dva měsíce, zkušený cestovatel doporučuje začít koncem února. Když dorazíte do cíle, bude duben a tehdy je u pólu celý den světlo.

Miroslav nám zahrál na svou kytaru, která také cestovala k pólu – a  zase si vzpomeňme na klasika a důležitost písně proti trudomyslnosti. Do Klubu cestovatelů dorazil i se svou polární výstrojí, a tak jsme měli možnosti si prohlédnout třeba obuv, různé prostředky ochrany proti medvědům, ale i speciální jídlo.
Celý večer se nesl v mrazivých tónech, byl plný dechberoucích fotografií a překvapivých informací. Návštěvníci jistě odcházeli spokojeni a nabití novou energií a možná i s chutí pustit se do něčeho nového. Pokud by i vás zajímali cestovatelské přenášky, zaměřené na severské země, nezapomeňte sledovat stránky Skandinávského domu.

Foto: Zuzana Vorlíková, Skandinávský dům