Při každé návštěvě ústeckého muzea si nezapomenu prohlédnout i exponát měsíce. Muzejníci vždy připraví něco, co se dotýká přímo města nebo jeho okolí. Při jedné návštěvě jsem obdivovala velkou maketu lahve oblíbeného Klášterního tajemství společně s nějakým pánem. Ten se velmi lítostivě usmál se slovy „škoda, že není plná“.
U poslední návštěvy mne upoutala vitrína s nerosty. Úplně jsem přitom slyšela našeho profesora, jak nám přinesl na ukázku vzácný nerost, o kterém zaníceně hovořil půl hodiny a na závěr očekával sdílené naše nadšení. Nebyli jsme zrovna skupina nadšenců, ale slova „kdybyste nám neřekl, jak je to vzácné, tak bych řekla, že je to obyčejný šutr“, jej velmi ranila a to byl poslední nerost, co nám ukázal. Tentokráte u vystavených nerostů již na první pohled bylo zřejmé, že to nejsou nějaké „šutry“.
Horniny pocházejí z Mariánské skály, která stojí blízko centra města Ústí nad Labem. Tyčí se do výšky 265 metrů již přes 20 milionů let. Podle pověsti je sídlem trpaslíků hledající drahé kamení a stříbro. Ale jestli tam nějací byli, tak už se dávno odstěhovali, protože přišel člověk a ten měl se skálou úplně jiné úmysly. Nejprve mu vadilo, že zasahuje do řeky Labe zrovna v těch místech, kde měla vést železnice. Kus skály musel ustoupit, ale člověku to nestačilo. Od 19 století v ní začal lámat znělcový kámen pro stavební účely. A pokračuje v tom dál i v 21 století a lom přímo ve městě, je určitou raritou. Při těžbě se odkrylo i nitro, kde byly nalezeny hydrotermální minerály ze skupiny zeolitů, které se vyskytují v dutinách sopečné horniny, a rázem se naleziště stalo světoznámým. Zejména ve 40 letech minulého století to byl ráj pro mineralogy.
Nejpočetněji byl zastoupen natrolit, který se vyskytuje ve formě charakteristických hnízd křehkých jehlicovitých krystalů čiré, bílé, šedé i růžové barvy. Drobné krystalky porůstají stěny dutin po unikajících plynech z dob tuhnutí magmatu, na ně pak často nasedají krystaly dalších minerálů. Natrolit není ale jediným minerálem, které ústecké muzeum má ve svých sbírkách z této lokality. Apofylit, kalcit, bezbarvý opál, bílý analcim, nažloutlý thomsonit či aragonit. Muzeum má ve svých sbírkách kolem 730 vzorků hornin z Mariánské skály a také mikroskopický minerál ze skupiny granátů nazvaný hibschit (podle geologa profesora J.E.Hibsche znalce Českého středohoří, jehož muzeum je v Homoli u Panny nedaleko Ústí nad Labem).
Naleziště je sice z větší částí již vyčerpáno, ale ještě dnes se tam občas něco najde, jak je patrné z internetových nabídek.
Zdroj: ústecké muzeum
Foto z výstavy: autorka článku
| < Předchozí | Další > |
|---|
Je to tak, na jevišti je jako ryba ve vodě. Má talent, šarm a kuráž a nepochybně má rád výzvy. To je charakteristika Vojtěcha Pačáka, který slaví úspěchy především na jevišti Moravského divadla Olomouc. V operních a muzikálových inscenac...
Od 16. dubna představí Městské muzeum a galerie ve Svitavách výstavu tří významných českých výtvarníků, Aleše Lamra a jeho synů Hanuše a Jana. I když jsou všichni tři umělci spojeni rodinnými vazbami, jejich tvorba je velmi odlišná a unikátní.
Vila na Kampě – U Sovových mlýnů 501/7. Dříve Dobrovského, dnes Werichova vila. Od roku 1945 až do své smrti roce 1980 zde žil „národní klaun a národní rabín“ Jan Werich. V roce 1948, půl roku po odchodu Jiřího Voskovce, se sem do přízemí nastěho...
Japonsko přitahuje svou exotičností, odlišným či spíše možná paralelním vnímáním snad všeho, nač si vzpomeneme - a jeho kultura fascinuje svou někdy obtížně uchopitelnou svébytností. Evropský či americký uživatel není konfrontován jen s li...