Další fáze rekonstrukce budovy Janáčkova divadla je ukončena. Kolik se ozývalo škarohlídů, že se to k výročí sta let republiky nepodaří. Avšak 17.11. byl zahájen Mezinárodní hudební festival, věnovaný dílu Leoše Janáčka, právě operou, která zazněla už při prvním otevření nové budovy divadla v roce 1965. To je už 52 let (!) Postupnou rekonstrukci si tato brněnská budova opravdu zasloužila.
Na tiskové konferenci 8. 11. byly promítány i fotografie z chystané inscenace. Jsem přesvědčen, že by se Janáčkovi, i autorovi předlohy Těsnohlídkovi, líbily. Možná by se dal celému dílu dát společný jmenovatel: HRAVOST. Kostýmy, výtvarné pojetí scény, kopec dětí na jevišti, rekvizity které potěší děti i mámy a táty, kteří si ještě nezapomněli hrát. (Kdo si hraje, nezlobí).
Janáčkova pohádka je pro budoucnost opery veledůležitá. Přiláká totiž do hlediště dětské diváky. A to je v našem dnešku, který je tak digitalizován, hodně důležité. Díky takovýmto inscenacím snad máme (alespoň částečně) o budoucí diváky opery postaráno.
Sedmnáctého proběhla slavnostní premiéra a otevření budovy Janáčovy opery pro diváky. Osmnáctého pak, u druhé premiéry Lišky Bystroušky, byl ve spolupráci s Českou televizí realizován první přímý přenos opery v rámci celosvětového projektu www.operavision.eu. Diváci na celém světě tak mohli vidět naši Bystroušku. A nezůstane jenom u tohoto projektu. Majitelé zmíněné webové aplikace si přísně vybírají operní domy a náš byl tímto „vpuštěn“ do celého světa. To opravdu není maličkost.
Jsme malá země. Musíme udělat všechno pro to, aby naše kultura byla ve světě vidět. Když jsem v New Yorku mluvil s jedním obchodníkem a chtěl jsem mu vysvětlit, kde je Česko, přikývl. „Jo znám, Čečensko…“ Tak jsem tu naši zemi začal lokalizovat a on hned řekl: „Jo, znám. Jágr, Havel…“ To je fajn, že nás trochu znal. Větší radost by mi udělal, kdyby řekl: „Jo, znám. Jágr, Havel, Janáček…“
Příhody lišky Bystroušky
Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit, sedím v něm a učím se milovat život.
Premiéra 17. listopadu 2018 v Janáčkově divadle
autor: Leoš Janáček
libreto: Leoš Janáček
hudební nastudování: Marko Ivanović
dirigent: Marko Ivanović, Robert Kružík
režie: Jiří Heřman
scéna: Dragan Stojčevski
kostýmy: Alexandra Grusková
světelný design: Daniel Tesař
sbormistr: Klára Složilová Roztočilová
dramaturgie: Patricie Částková
asistent režie: Silvie Adamová
Zdroj foto: ND Brno
| < Předchozí | Další > |
|---|
I když se Zuzana Geislerová cítila vždy líp na divadelním jevišti, známou herečkou se stala až díky filmovým či televizním rolím. Vždycky se mi vybaví v televizní hře Píšťalka pro dva, kde představovala lazebnici Zuzanu, zatímco mnozí si ji třeba pamat...
Pražské Dejvice konce 50. let žijí poklidně svým „maloměstským“ způsobem života ve stínu rudé hvězdy na špici právě dostavěného hotelu International. Okrskář Jindřich Prokop to ovšem nemá lehké: po smrti ženy nezvládá ani syna Kšandu, tráv...
Petr Jedinák si říká dekadentní fotograf. Z tak znásilněného slova jako „dekadence“ se člověku otevře kudla v kapse. Když se ještě k tomu dozvíte, že tenhle „dekadent“ fotí dámská přirození… Řekli byste, že je na tuctovost ...
V loňském roce měla premiéru divadelní hra, Na Zlatém jezeře se Simonou Stašovou a Ladislavem Frejem v hlavních rolích.
Odpradávna se dětské příběhy pokoušejí čtenářovu pozornost upoutat napínavým putováním za tajuplnými poklady, vždyť kdo by neznal romány Stevensonovy nebo Verneovy - a tak můžeme postupovat třeba až k Tintino...
