Další fáze rekonstrukce budovy Janáčkova divadla je ukončena. Kolik se ozývalo škarohlídů, že se to k výročí sta let republiky nepodaří. Avšak 17.11. byl zahájen Mezinárodní hudební festival, věnovaný dílu Leoše Janáčka, právě operou, která zazněla už při prvním otevření nové budovy divadla v roce 1965. To je už 52 let (!) Postupnou rekonstrukci si tato brněnská budova opravdu zasloužila.
Na tiskové konferenci 8. 11. byly promítány i fotografie z chystané inscenace. Jsem přesvědčen, že by se Janáčkovi, i autorovi předlohy Těsnohlídkovi, líbily. Možná by se dal celému dílu dát společný jmenovatel: HRAVOST. Kostýmy, výtvarné pojetí scény, kopec dětí na jevišti, rekvizity které potěší děti i mámy a táty, kteří si ještě nezapomněli hrát. (Kdo si hraje, nezlobí).
Janáčkova pohádka je pro budoucnost opery veledůležitá. Přiláká totiž do hlediště dětské diváky. A to je v našem dnešku, který je tak digitalizován, hodně důležité. Díky takovýmto inscenacím snad máme (alespoň částečně) o budoucí diváky opery postaráno.
Sedmnáctého proběhla slavnostní premiéra a otevření budovy Janáčovy opery pro diváky. Osmnáctého pak, u druhé premiéry Lišky Bystroušky, byl ve spolupráci s Českou televizí realizován první přímý přenos opery v rámci celosvětového projektu www.operavision.eu. Diváci na celém světě tak mohli vidět naši Bystroušku. A nezůstane jenom u tohoto projektu. Majitelé zmíněné webové aplikace si přísně vybírají operní domy a náš byl tímto „vpuštěn“ do celého světa. To opravdu není maličkost.
Jsme malá země. Musíme udělat všechno pro to, aby naše kultura byla ve světě vidět. Když jsem v New Yorku mluvil s jedním obchodníkem a chtěl jsem mu vysvětlit, kde je Česko, přikývl. „Jo znám, Čečensko…“ Tak jsem tu naši zemi začal lokalizovat a on hned řekl: „Jo, znám. Jágr, Havel…“ To je fajn, že nás trochu znal. Větší radost by mi udělal, kdyby řekl: „Jo, znám. Jágr, Havel, Janáček…“
Příhody lišky Bystroušky
Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit, sedím v něm a učím se milovat život.
Premiéra 17. listopadu 2018 v Janáčkově divadle
autor: Leoš Janáček
libreto: Leoš Janáček
hudební nastudování: Marko Ivanović
dirigent: Marko Ivanović, Robert Kružík
režie: Jiří Heřman
scéna: Dragan Stojčevski
kostýmy: Alexandra Grusková
světelný design: Daniel Tesař
sbormistr: Klára Složilová Roztočilová
dramaturgie: Patricie Částková
asistent režie: Silvie Adamová
Zdroj foto: ND Brno
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jakoby tenhle zamotaný rok 2020, kdy se nám všem snaží rytmus i melodii vnutit koronavirus, vlil do žil Janu Smigmatorovi nějakou mimořádně dobrou transfuzi. Blýskavé pódium s reflektory a big bandem za zády, na jaké byl zvyklý ve ...
Letos se již po 12. uskuteční jediná přehlídka soudobého tance, fyzického a pohybového divadla v Ostravě. Unikátní akce zve příznivce ladného i nekonvenčního umění, kde schopnost ‚čtení mezi řádky‘ je více než vítanou. O čem, že j...
Na břehu jezera bude ta příšera, chtělo se mi vtipkovat ještě několik stran poté, co jsem začala číst tuto téměř čtyřsetstránkovou bichli a propadala hrůze z toho, jakáže snobská a lochneská příšernost mě čeká. Až když jsem byla a...
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, které se rozhodly otevřít nejdřív v březnu 2021, hned na úvod příštího roku tu pro diváky připravují jednu velmi zajímavou novinku. Už 26. února 2021, uvedou u Švandů unikátní inscenaci ...
Jakmile Dánsko nabídlo našim kinematografickým chtíčům otevřený pohled do mysli jednoho z jejích podivuhodných režisérů, s příchozí Melancholií či Antikristem se naše pocity vesměs různily. Možná a nejspíš právě proto, že na emoce dokáže hrát souvisl...