Láska je až dvanáctá síla ve vesmíru, po gravitaci a vteřinovém lepidle

Pátek, 15 Březen 2019 15:23 Jana Langerová

moskyti 200 Městské divadlo Zlín uvedlo v české premiéře hru Moskyti od Lucy Kirkwood. Tato hra měla premiéru v v londýnském National Theatre v roce 2017 a mluvilo se o ní jako o události sezony a dodnes je považována za jeden z nejvýraznější divadelních textů poslední doby.

Moskyti představují rodinnou tragikomedii z vědeckého prostředí. Autorka Lucy Kirkwood uvádí, že inspirací k napsání jí byla spekulace, že spuštění Velkého hadronového urychlovače může způsobit konec světa. Hrou chtěla dále ukázat, jak se lidé vypořádávají se strachem z vědy a jak na ni obecně reagují. Osobně si myslím, že se jí povedlo mnohem více, protože se jedná o opravdu zajímavý počin.

Děj se z velké části odehrává v Ženevě, v Lutonu, kde se svým synem žije Alice. Jedná se o chytrou vědkyni, která pracuje v CERNu a hledá takzvanou „božskou částici", Higgsův boson. Sestra Jenny je jejím pravým opakem – není tak chytrá, živí se jako telefonní operátorka a hodně dá na informace, které si vygooglí a vyčte na různých diskuzích. Jejich matka je bývalá vědkyně – v minulosti málem dostala Nobelovu cenu, ale nyní si s ní pořádně zahrávají roky.

moskyti1

Představení je plné nejrůznějších motivů – rozhodně nejde jen o vědu nebo mezilidské vztahy. Například je zde pozoruhodně i děsivě prezentován svět moderních technologií a jeho dopad na jednotlivce i společnost. Z hlediska vztahů v rodině se při řešení těžkostí stírají rozdíly v inteligenci, více jde o empatii a ve výsledku jsou si všichni z rodiny podobní a mají se rádi. Až jsem se neubránila připodobnění k podtitulu seriálu MOST! – Mají se rádi, ale ještě o tom nevědí.

Moskyti jsou rozhodně unikátní také svým prostředím a v tomto ohledu smekám před Petrem B. Novákem, který dokázal vytvořit naprosto jedinečnou scénu. Vychází ze stálé výstavy v CERNU nazvané Universe of Particles a dominuje jí právě Velký hadronový urychlovač. Ten funguje jako portál a je také skvělou dráhou pro Boson. V prostoru se nacházejí také kulatá křesla, takzvaná ball chairs, která jsou pro herce útočištěm i skrýši a kolikrát jsem žasla, kde se tam kdo vzal.

moskyti2

Divadlo dělají divadlem herci a zde předvedli dokonalé výkony, a to bez výjimky. Tamara Kotrbová jako odměřená vědkyně, Marta Bačíková zde hraje šílenství, ale ve výsledku byste ji nejraději objali a utěšili a Milena Marcilisová je zkrátka skvěle doplňuje. Moc se mi líbil také Pavel Vacek v roli Bosonu, který se nejenže dokázal nezabít na kolečkových bruslích, ale hlavně ve svých výkladech předvedl vážný, ale ne patetický výkon. PůsobiI velmi seriózně a k představení to jednoduše sedělo. Velký dojem na mě udělal i mladý pár v podání Štěpána Prince a Kristýny Dufkové.

Moskyti možná nejsou pro každého, někoho může odradit i délka, ale za mě jde o moc zajímavé a aktuální představení, které jsem ráda viděla.

moskyti3

Název představení: Moskyti
Autor: Lucy Kirkwood
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Petr Štindl
Dramaturgie: Katarína Kašpárková Koišová
Hrají: Tamara Kotrbová, Marta Bačíková, Pavel Vacek, Štěpán Princ (jako host), Kristýna Dufková (studentka ZSVOŠU Zlín), Milena Marcilisová, Gustav Řezníček, Petra Králová, Nikola Zavřelová a další
Kostýmy: Lucie Halgašová
Scéna: Petr B. Novák
Premiéra: 09. 02. 2019
Hodnocení: 85 %