Kultura21.cz

S více než dvouletým odstupem od svého prvního uvedení přichází v těchto dnech do našich kin snímek Lurdy rakouské režisérky Jessiky Hausner. Film byl promítán mimo jiné v rámci festivalů v Karlových Varech, Rotterdamu či Benátkách, kde získal prestižní cenu udělovanou Mezinárodní federací filmových kritiků. Představitelka hlavní role Sylvie Testud obdržela za svůj výkon ocenění pro nejlepší herečku na Evropských filmových cenách. Snímek se zabývá řadou náboženských otázek, ale činí tak v kontextu mezilidských vztahů a osobních slabostí.

Dějištěm filmu Lurdy je stejnojmenné francouzské město, které patří mezi nejvýznamnější římskokatolická poutní místa na světě. Řada věřících sem přichází v naději, že zde mohou skrze modlitby, meditace a koupele dosáhnout zázračného uzdravení. Mezi nimi je i Christine, mladá žena trpící roztroušenou sklerózou, jež ji od hlavy dolů trvale paralyzovala a upoutala na invalidní vozík. Přestože se se svým údělem nesmířila, na život nerezignovala, Sylvie Testud navíc hrdince vtiskla zvláštní křehkost, upřímnost a energii. Kolem ní se odehrávají další drobné příběhy; ošetřovatelka Christine se potýká s prostou žárlivostí, dvě starší ženy zase ve stylu jarmarečního klábosení neustále glosují, zda je zázrak vůbec možný a kdo by si ho zasloužil více než jiní. Po působivém seznámení s prostředím a postavami se může dostavit deziluze; snímek totiž klade mnohem větší důraz na náboženskou pompéznost než na rozvoj charakterů. Pro diváka, který není duchovně založen, to zřejmě bude problém, neboť samotná dějová linka postrádá dramatičnost a klíčové scény vyznívají spíše odtažitě. Silnou spiritualitu ještě umocňuje cudná forma zpracování; polibek, jediný erotický moment, vidíme kupříkladu pouze z velké dálky.


Zlom přichází v okamžiku, kdy Christine zjistí, že může pohnout rukou a následně i vstát z postele. Představuje to velký paradox, protože zázraku se dočká žena méně pobožná než ostatní nemocní, která sama přiznává, že více než náboženské poutě ji baví cesty za kulturou. Najednou se ve snímku začíná projevovat lidskost všech postav. Sledujeme radost Christine, jež toužila po životě ve zdravém těle, zášť těch, kteří v zázrak věřili silněji než ona a její uzdravení, byť je možná jen dočasné, vnímají jako nespravedlnost, či závist ošetřovatelky definitivně ztrácející pozornost muže, o něhož stála. Slova o tom, že dříve než tělo je potřeba očistit svou duši, která jsou pronesena v předchozí fázi filmu, až nyní nabývají na významu. Režisérka tím vším částečně shazuje původní vážnost a dočkáme se i humorných momentů, třeba když se jedna z ženských postav vyptává kněze, proč se Bůh rozhodl uzdravit právě Christine, a jako dítě od něj očekává jednoznačně srozumitelnou odpověď. Vyloženě komicky pak působí scéna na večírku, kdy kněz zkouší funkčnost mikrofonu slovy „Bůh s Vámi“.


Díky dlouhým statickým záběrům a minimu dialogů působí Lurdy místy až dokumentárně. Tento přístup funguje nejefektněji v úvodní a v závěrečné scéně, které proběhnou bez jediné repliky a svou velkou výpovědní i emocionální hodnotou ohraničují celý snímek. Snímek nepochybně pozoruhodný a otevřený mnoha výkladům, ale současně i snímek, který není pro každého. Zábavu ani odreagování od něj rozhodně nečekejte.

LURDY (Lourdes)
Francie / Rakousko / Německo
Scénář a režie: Jessica Hausner
Hrají: Sylvie Testud, Léa Seydoux, Bruno Todeschini, Elina Löwensohn, Gerhard Liebmann, Gilette Barbier, Linde Prelog, Heidi Baratta a další
Distribuce v ČR: Film Europe
Premiéra: 5. 1. 2012