Vila na Kampě – U Sovových mlýnů 501/7. Dříve Dobrovského, dnes Werichova vila. Od roku 1945 až do své smrti roce 1980 zde žil „národní klaun a národní rabín“ Jan Werich. V roce 1948, půl roku po odchodu Jiřího Voskovce, se sem do přízemí nastěhoval „černý anděl poezie“ Vladimír Holan. Byli sousedy více než dvacet let. Příliš slov k živým i mlčení s přízraky. Bujarné večírky i nejniternější modlitby. Tři kolmé metry, to byla tehdy vzdálenost z jednoho pólu české kultury na druhý.
Ti dva měli mnoho společného. Narodili se a zemřeli ve stejném roce. Oba méli dcery se smutným osudem. Oba byli milováni a pak zavrženi a nenáviděni. Jejich povahy ale byly odlišné. Werich a Holan byli jako den a noc, a tak není překvapením, že jejich soužití bylo někdy komplikované.
Hru o soužití těchto dvou osobností napsal pro pražské Švandovo divadlo Pavel Jurda. A není to veselý příběh. Oba hrdinové musí překonávat náročné problémy – nejen rodinné a pracovní, ale hlavně ideologické. Protože režim jim nevyhovuje a oni nevyhovují režimu. Není tedy divu, že se s ním dostávají do neustálých konfliktů. Ano, občas se objeví úsměvná scéna, ale pochmurná a tížívá atmosféra zůstává nezměněná.
Pokud toho moc o Werichovi a Holanovi moc nevíte, je možné, že budete na začátku představení trochu zmatení a budete potřebovat nějaký čas, dokud se v příběhu nezorientujete a nepochopíte, o co vlastně jde. Proto je lepší si předtím, než přijdete na představení, něco o těchhle dvou umělcech a jejich životech zjistit. Protože je to právě znalost reálií, díky které tenhle příběh naplno pochopíte a procítíte.
Zaujmou taky originální kulisy a potěší výborné herecké výkony, které jsou pro Švandovo divadlo už jakýmsi standardem. Exceluje zejména Miroslav Hanuš v roli Wericha. A co poselství? To, vzhledem k pochmurné atmosféře, s níž mimochodem skvěle kontrastuje, překvapí – protože říká, že ať se děje cokoliv, naděje je tu vždycky.
Hadry, kosti, kůže
Uvádí: Švandovo divadlo, Praha
Autor: Pavel Jurda
Hrají: Miroslav Hanuš (Jan Werich), Luboš Veselý (Vladimír Holan), Matěj Anděl (Jiří Voskovec), Andrea Buršová (Zdena Werichová), Bohdana Pavlíková (Věra Holanová), Denisa Barešová (dcera), Jan Grundman (Firjubin), Jan Mansfeld (posel)
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: Martina Kinská
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Ivan Acher
Pohybová spolupráce: Zoja Mikotová
Asistent režie: Petra Štanclová
Produkce: Tereza Marková
Hodnocení: 75%
zdroj foto: Švandovo divadlo
| < Předchozí | Další > |
|---|
KEKS je čtyřčlenná česká rocková hudební skupina. Kapela byla založena roku 1981, zprvu hráli pouze v okolí Benešova, nicméně v průběhu let se jejich působnost rozšířila. KEKS má poměrně stálé složení, čase...
Jaká byla devadesátá léta pro generaci dnešních třicátníků? Jak jsme prožívali a vnímali dobu, kdy se naši rodiče opět stali dětmi v prchavém ráji divokého kapitalismu? Ondřej Novotný nám ve své nové divadelní inscenaci představuj...
Znám stínové loutky Indické, trošku i ty na Jávě, Barmě, ale vůbec jsem neznala čínské, přišly za námi až do Prahy. Otvírala se výstava se jménem OPEN VISION a doprovodně SHADOWS ON STAGE. Pojmenovala bych to stíny na jevišti....
Na otázku, proč miluji skupinu DOT 504 (a vedle mě i stovky dalších fanoušků a příležitostných diváků), se nabízí velice snadná odpověď: protože jsou mladí, talentovaní, charismatičtí a otevření novým experimentům. A...
Obecně vzato jsou skandinávská dramata opředena řadou mýtů. Například, že seveřané točí často filmy o patologických jevech ve společnosti (násilí, alkoholismus, rodinné krize) a že je točí realisticky a bez cíleného uspokojování diváckých oč...
