Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Kdyby Johann Nepomuk Nestroy věděl, že po něm bude ve Vídni pojmenováno náměstí i zastávka metra, asi by se moc divil. On to byl totiž už za svého života na jedné straně miláček publika, měšťanského i lidového, ale mocní města i císařství ho v lásce neměli. Vždyť jeho žertování se často obracelo s vyplazeným jazykem přímo na ně a herec, dramatik, autor Nestroy kličkoval v dobách absolutistické vlády Alexandra Bacha v „Mocnářství“ mezi tím, co se může - a toho moc nebylo, a mezi tím, co není zakázáno, a je tedy povoleno - toho bylo ještě méně.

Cenzura mu šla po krku a přece, po Nestroyovi nám zůstaly stovky her, z kterých je možné bez velkých úprav desítky hrát dodnes. Jeho frašky, satira, je stejně jako před 170 lety dodnes živá a adresná. Převraceči kabátů, tupí nadutí i šikovní podvodníci, zamilovaní chudáci i neomalení šejdíři, trpce poučení intrikáni, to je společnost stále aktuální. 

Díváme se na dobu kolem revolučního roku 1848 jako na dobu, ve které se přece nemohla šířit informace tak rychle, jako v dnešní digitální době. A přece. Nestroyovy komedie se nehráli jenom ve Vídni, znal je celý civilizovaný svět. Znali ho Palacký i Šafařík, s úsměvem se o něm zmiňoval i stařičký Goethe, Karthe Perugini píše o svém otci, Dickensovi, jak mu učarovaly frašky toho Rakušana a stejně jsou na tom příští generace známých mužů, od Napoleona třetího, po 22. prezidenta USA, Granta. Už to, jak se rychle šířila Evropou vlna bouří revolučního roku 1848 je zarážející. Proč by se neměla šířit divadelní sláva autora frašek, které byly i politické. Byli? Byl Nestroy revolucionář? I když se zpočátku přikláněl k liberálním myšlenkám revoluce, rychle asi poznal, že pach střelného prachu, které se sebou revoluce přináší, není pro blaho lidí vhodné řešení. Byl však liberálem, ne však v politickém smyslu. Vysmíval se hlouposti a nabubřelosti, nechť by přišla z kterékoliv světové strany. V tom byla jeho genialita, jeho talent nejenom pochopit, ale také vtipně zobrazit nemocnou civilizaci.

Činohra Městské divadla v Brně uvedla v dramaturgii Jana Šotkovského a v režii Mikoláše Tyce jednu z komedií Netroye, Pro nic za nic. Dramaturg Šotkovský je už léta známý svými úspěšnými zásahy do repertoáru Městského divadla. Stál také u rozvoje zajímavého divadelního souboru Buranteatr, ve kterém, se uplatňuje i režisér Tyc. (Faust a Markéta, Létající dítě) Ovšem i v Městském divadle už prokázal režisér svůj talent (Nebezpečné vztahy, Splašené nůžky, Čarodějky ze Salemu). Jak dramaturg, tak režisér jsou známí tím, že místo experimentálního prosazování nějakého vlastního a svojského pohledu na autorské dílo, se vždy snaží o co nejpřesnější autorův výklad.

V posledních letech je módní šokovat diváka nevšedním úhlem pohledu, třeba i na klasická díla světové dramatiky. To u dramaturga a režiséra zmiňovaného Nestroye nehrozí. Spíš naopak. S důvěrou se může divák těšit na skutečnou frašku. Už hezká funkční scéna Andreje Ďuríka a bezvadné dobové kostýmy Alexandry Gruskové předem naznačují, že se bude hrát klasická komedie, velmi blízká vídeňskému provedení. Také herci jsou vedeni k mírně expresivní deklamaci, tak blízké fraškám poloviny19. století a díky tomu jsou komické role, jejich výřečnost i umně volené dramatické pauzy, pro zrak a sluch dnešního diváka ještě komičtější.

V rolích herců, zamilovaných do továrníkovy schovanky Emy si se svými postavami moc hezky pohráli Artur - Jan Brožek a Picl - Aleš Slanina. Továrníka Truchlanta už svým hlasovým nasazením a namyšleným výrazem předvedl Petr Štěpán. Schovanku Emu, toužící po Arturovi a považte, ona chce být herečkou! zahrála v hezkém tempu Barbora Goldmannova a ještě tady máme hostinského v tyroláckém stejnokroji (kožené kalhoty se sklápěcím poklopcem, kterého bravurně zahrál Jan Němec. A jeho dcera Sali? Zamilovaná do číšníka Jirka? To byla ukázka křehké naivity a vroucné lásky, jako z červeného románu. A ten Jirka? Číšník z Itálie? Marco Salvadori, rozený v Kroměříži, zpěvák, herec, saxofonista a stepař - nevím, kde jsou jeho kořeny, ale na scéně, když se rozčílil, vybalil takovou italštinu, že by se za ní asi nestyděl žádný italský herec. O divácký smích nebyla nouze. Kapitalista Myšiška – Michal Isteník a jeho nezdárný synek – Marek Hurák, to byla další ideální dvojice pro pravou frašku. Otec, všeho schopný a synek, neschopný ničeho. I to se v dobrých vídeňských rodinách stává. A sranda je na bledni. Ještě nezapomeňme na výbornou Lucii Bergerovou, která si s chutí zahrála několik různých a protikladných rolí – nakonec, tak se kdysi hrávali frašky. Patnáct postav zvládlo šest, deset herců. To byly provozní podmínky vídeňských komedií.

Nemalou rolí v inscenaci zastoupila hudba. Vtipnou scénickou muziku Karla Cóna, která měla  vídeňskou příchuť, nahrál dirigent Dan Kalousek s malým a ve zvuku bohatým orchestrem. (Housle, violoncello, klarinet, kytara, kontrabas a v tom souzvuku nenahraditelný akordeon, ve Vídni nazývaný Maurer Klavier (zednický klavír).

Ještě pár slov k programu: Ten je už tradičně v Městském divadle kvalitní a stálý (myšleno formát – který se vejde do kapsy saka a grafická úprava.) Vždy si v něm divák přečte celý text hry a navíc, hodně informací, v tomto případě o J. N. Nestroyovi. Program připravil dramaturg Jan Šotkovský a o fotografie se postaral Tino Kratochvil a Nikol Wetterová.

Rakouská fraška z poloviny devatenáctého století si v brněnském divadle určitě najde své místo a stane se stálicí v repertoáru. Jenom asi nastane (přesněji už dávno nastal) problém, kterou inscenaci „odložit“ do fundusu, protože i ten nestarší titul stále vyprodává hlediště.

Pro nic za nic
Autor: Johann Nepomuk Nestroy
Režie: Mikoláš Tyc
Asistent režie: Jakub Przebinda
Překlad: Josef Balvín
Kostýmy: Alexandra Grusková
Dramaturg: Jan Šotkovský
Scéna: Andrej Ďurík
Hudba: Karel Cón
Obsazení: Artur: Jan Brožek, Picl: Aleš Slanina, Truchlant: Petr Štěpán, Ema Bušová: Barbora Goldmannová, Kyselák: Milan Němec, Sali: Eliška Skálová, Jirka: Marco Salvadori, Myšička: Michal Isteník, Ignác Myšička: Marek Hurák, Anastázie Mišplová: Lucie Bergerová, Paní Ceplmajerová: Lucie Bergerová, Paní Myšičková: Lucie Bergerová, 

Hodnocení: 100%

Premiéra 7. a 31. Prosince 2019 na činoherní scéně Městského divadla v Brně.

www.mdb.cz/inscenace/479-pro-nic-za-nic

Zdroj foto: FB divadla www.facebook.com/mestske.divadlo.brno/