Tři oříšky pro Popelku navždy

Tři oříšky pro Popelku navždy

tri orisky-pro popelku 200V poválečném období nalezneme řadu neomrzitelných pohádek, které se k divákům (nyní už převážně televizním) ustavičně vracejí, a mezi nimi i několik takových, které bez nadsázky patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru vzniklo: na počátku stojí dodnes nepřekonaná Pyšná princezna (možná by počítačoví kouzelníci mohli zapřemýšlet jak ji obarvit!), po níž následují další pozoruhodná díla posouvající pohádkové obzory: Hrátky s čertem, Šíleně smutná princezna, Tři oříšky pro Popelku, O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Právě Tři oříšky pro Popelku, které se čerstvě prošly digitalizací, se zásluhou Národního filmového archivu a pod editorským vedením Pavla Skopala dočkaly knižní publikace a zařadily se tak po bok dalších děl, rovněž poctěných obdobně (Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci, Ostře sledované vlaky, Staré pověsti české). Dovíme se lecjaké málo známé skutečnosti: přinejmenším tu, že scénář k ní sepsal v té době (to jest počátkem 70. let) již zakázaný František Pavlíček, jehož autorství musil svým jménem přikrýt někdo jiný, zde jmenovitě Bohumila Zelenková.

Tři oříšky pro Popelku vznikaly jako koprodukční projekt s někdejším východním Německem (neboli Německou demokratickou republikou) a řadí se tak mezi další filmy, natočené ve spolupráci obou zemí (spadá sem např. historická komedie Ukradená bitva). Jak známo, režie se ujal Václav Vorlíček, ale leckterého čtenáře jistě zaujme informace, že původně se počítalo i s Jiřím Menzelem. Teprve průzkum archivních pramenů poodhalí, že i leckterá věkovitě opakovaná tvrzení (jmenovitě Menzelova), proč nakonec padla volba na Vorlíčka, nemusí úplně odpovídat skutečným, díky písemným záznamům jasně doložitelným událostem.

tri orisky pro popelku1

Tři oříšky pro Popelku patří mezi díla politicky i umělecky zcela bezproblémová, nikdy a nikde nenarazily na nějaké potíže. Naopak se jimi mohl zdejší komunistický režim na úsvitu normalizace pyšnit, vydávat je za doklad jednoznačného úspěchu i v mezinárodním kontextu. Divácký ohlas předčil všechna očekávání nejen u nás (spatřily bezmála tři miliony diváků), ale také v zahraničí: podobného věhlasu dosáhly rovněž v Německu a překvapivě rovněž v Norsku.

Právě tomu jsou věnovány dvě studie zahraničních odborníků (Steffena Retzlaffa a Sary Brinchové), kteří přibližují nečekaně nadšené, dodnes trvající přijetí Vorlíčkova snímku právě ve výše zmíněných zemích. Kniha, provázená početnými fotografiemi z filmu, bohužel jen černobílými, se skládá celkem ze sedmi studií, které Tři oříšky pro Popelku sledují ve všech fázích jejich existence. Lukáš Skupa prozkoumal produkční zázemí. Pavel Skopal zauvažoval nad jejími národními, mezinárodními i transnárodními prvky, činícím téma Popelky vhodné pro koprodukci.

tri orisky pro popelku2

Dodávám, že badatelé dohledali téměř 350 popelkovských variant, jejichž prvovzor nalézají snad až v dávnověké Číně, kde ideálem byla droboučká nožka. Popelčin příběh, často s příměsí děsivých hrůz, zpracovali v minulých staletích přední pohádkáři, namátkou Basile, Perrault, bratři Grimmové či u nás Božena Němcová. František Pavlíček stvořil Popelku povahově posunutou, neboť se stala hlavní hybatelkou dění.

Radomír D. Kokeš analyticky obhlédl popelkovkou látku v klssických filmových pohádkách, připomněl jiné verze té Vorlíčkově předcházející - z těch, které vznikly v Československu, zmiňuje němou podobu z roku 1929 (kterou sotvakdo viděl) i televizní zpracování z roku 1969, které se na obrazovky pravidelně vrací. Podrobně popisuje tvarové ustrojení jednotlivých titulů (a Vorlíčkova filmu zvláště), ale již se nedovíme, zda na nich zahlodal zub času: vždyť předzvuková Popelka byla jako nezdařená vnímána už v době vzniku, nyní se vysloveně proměnila v trapnou sebeparodii.

Petr Bednařík se zamýšlí nad tím, zda si lze Vánoce představit bez Třech oříšků na televizní obrazovce, a to dokonce výhradně barevně od okamžiku premiéry na Štědrý večer 1974, ačkoli dosud převažovalo černobílé vysílání, barevné vysílání bylo tehdy stále označováno za „pokusné“.

tri orisky pro popelku3

Od prvního uvedení se snímek zařadil jak mezi nejsledovanější pořady, tak mezi díla, s nimiž byli diváci nejvíce spokojeni, i když ne každé Vánoce do televize pronikla, zařazována mimo hlavní (večerní) vysílací čas. Bednařík popsal televizní prezentaci takříkajíc "v průběhu dějin", ukázal, že několik desetiletí trvalo, než získala svůj nynější věhlas i punc nezbytnosti.

Jak byly Tři oříšky pro Popelku přijaty v tuzemském tisku, obšírně prozkoumal Martin Šrajer. Doplňuje též širší kontext, v němž byla tato pohádka vnímána - všímá si dalších pohádek, které v 70. letech vznikly. Rekonstruuje sociopolitické mantinely, v nichž byl Vorlíčkův snímek vnímán a posuzován, mnohdy porovnáván s Pyšnou princeznou. Bohužel autor se uzavřel výhradně dobovými ohlasy, již nezkoumá, co ze Tří oříšků odezíraly pozdější roky.

Knihu uzavírají dva rozhovory s režisérem filmu Václavem Vorlíčkem, tvůrcem letos již šestaosmdesátiletým, a obsáhlá příloha, která zahrnuje jak podrobnou chronologii popelkovského projektu, tak výběr dobových dokladů, počínaje dramaturgickými výklady, smlouvami a konče třeba cestovní zprávou. Úplně poslední položkou jsou stručné medailónky jednotlivých autorů - a tu se musím svěřit s velkou pochybou.

O Martinu Šrajerovi, jenž je zaměstnán v Národním filmovém archivu jako redaktor webového portálu Revue Filmového přehledu, se dočteme, že v novinách (Lidových) a časopisech (A2. Cinepur) publikuje jen příležitostně. Jenže Martin Šrajer především patří mezi nejpilnější přispěvovatele měsíčníku Cinema. A netuším, zda jsem narazil na dva různé, byť shodně se jmenující autory, nebo se jedná o téhož člověka, jenž se za své angažmá v Cinemě stydí natolik, že je raději zapřel...

A úplně na závěr poznámka ke graficky podivnému pojetí obálky: nechápu, proč na ni schází název i jakékoli jiné údaje. Ale takové "avantgardní" řešení bylo uplatněno už na svazku věnovaném Starým pověstem českým. Máme totéž očekávat i v budoucnu?

Pavel Skopal (ed.): Tři oříšky pro Popelku.
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2016. 252 stran.
Hodnocení: 80 %

http://nfa.cz/cz/e-shop/aktuality/?a=14184-tri-orisky-pro-popelku

(Foto: Národní filmový archiv, Česká televize)

( 5 hlasů )


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Mory Kante: “Věc, kterou bych chtěl změnit je konec chudoby a hladu v Africe a ve světě”

mory kante 200Nepřehlédněte tento unikátní rozhovor s interpretem s názvem Mory Kante, který je headlinerem pražského Respect festivalu, ale obohatí vás informacemi o Africe, jejich hudbě i problémech. Sám Mory K...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Pohádka Náměsíčníci vypráví příběh o dobrodružném výletu na Měsíc

Namesicnici 200Dětská animovaná pohádka s názvem Náměsíčníci (Moonbound) bude mít v českých kinech premiéru 9. června. Snímek ve formátu 2D bude jedno velké neuvěřitelné dobrodružství chlapce Petra a jeho malé sestřičky Anny, která byla unesena. Velký bráš...


Literatura

Žít americký sen je jiné než o něm snít

moje bejby amerika 200V nakladatelství Mladá fronta vyšla další kniha novinářky Jany LeBlanc a tentokrát se nejednalo o zápisník jako v minulých případech, ale o velmi osobní a zajímavý počin s názvem Moje bejby Amerika.

Divadlo

Malované na skle: Jánošík po brněnsku

malovane na skle divadlo radostJuraj Jánošík je pro někoho národním hrdinou, který bohatým bral a chudým dával, někdo ho považuje pouze za zbojníka, který loupil, aby se sám obohatil. V brněnském divadle Radost můžete zhlédnout h...

Film

Prestižní soutěž Jameson Done in 60 Seconds v režii Jameson whiskey je zpět!

altV letošním roce proběhne již druhý ročník soutěže Jameson Done In 60 Seconds v rámci Jameson Empire Awards, která je určena pro všechny fanoušky filmu.

 

...