Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jeden den jako druhý, brzké vstávání, tvrdá manuální práce… Snímek Víta Klusáka Svět podle Daliborka není jen, jak hlásají poutače, „filmový portrét autentického českého neonacisty z Prostějova“, ale především příběh o tom, že každý důsledek má svou příčinu…

Křehká duše v tvrdé slupce. Řešení vlastních problémů skrze neonacistickou rétoriku, dokazování si síly v neuvěřitelných videích. Tak by se dal Dalibor ve zkratce charakterizovat. Režisérovi, který do Prostějova jezdil tři roky, odkryl ze svého soukromí mnohé. Vždy mu vyprávěl, co se za dobu, kdy se neviděli, dělo, pak natočili „rekonstrukci“.

Na jedné straně slzavé oči při koupání ve vaně v momentě, kdy se chvíli před tím sedmatřicetiletý syn pohádal se svou mámou kvůli tomu, že s nimi bude bydlet i její přítel. Na druhé straně sveřepé zpochybňování holocaustu, a to i v rozhovoru s přeživší při návštěvě Osvětimi. Režisér Klusák se nechal slyšet, že kvůli tomu, aby Dalibor nebyl stíhán, je film uveden jako hraný, nikoli dokumentární.

Sundal nacistické symboly
Poté, co byl film natočen a je vysílán v českých kinech, Dalibor sundal z internetu veškerá svá drsňácká videa, díky kterým na něj režisér přišel. Ze stěn svého pokojen sundal nacistické symboly. A nyní je otázka, proč…

Kvůli obavám z trestního stíhání, nebo proto, že pochopil, jak zrůdnou ideologii podporoval? Pokud by přestal být neonacistou, byl by prvním, komu film pomohl. Kéž by těch, kteří poté, co film uvidí, neonacismu nepropadnou (nebo jej opustí), bylo víc.

Svět podle Daliborka
Česko, 2017, 105 min
Režie: Vít Klusák
Scénář: Vít Klusák, Marianna Stránská, Adéla Elbel
Kamera: Adam Kruliš
Hudba: Vladimír Godár
Producenti: Vít Klusák, Filip Remunda
Střih: Jana Vlčková
Hodnocení 90 %

Foto: upoutávka na film