Odešla Věra Beranová

Odešla Věra Beranová

Tisk

Vera Beranova perexO dvacátém století kdosi moudrý prohlásil, že je stoletím vizuálním, kde hlavní úlohu v chápání i v hodnocení světa sehrává naše oko. Kunshistorička a estetička Věra Beranová (1947-2023) dodávala, že oko je tím nejdůležitějším kanálem, kterým k nám proudí informace, kterým vnímáme krásu i ošklivost. Ona to uměla skvěle. Krásně uměla pochválit, elegantně zkritizovat. Ve čtvrtek 6. května zemřela. Jak na jejím profilu uvedly její děti, doma, v klidu a s nimi.

 

Věra estetikou žila, její oko nikdy nezahálelo a ve všem dokázala najít něco kouzelného a neopakovatelného. Napsala cenné odborné knihy, v nichž se naučila podávat informace tak, aby neztratily na své odbornosti a zároveň je pochopil i ten, kdo v tématu není kovaný. Kupříkladu „Průvodce světem současné estetiky“. Publikovala v českých i zahraničních médiích, psala recenze výstav. A s pečlivostí držela odkaz jak svého zesnulého manžela, historika Václava Čady, tak svého otce – olomouckého akademického malíře Aljo Berana.

V roce 2021 jsem měla příležitost účastnit se vernisáže výstavy „Aljo Beran – Esence životního běhu“ v Galerii města Olomouce. Věra do příprav vložila cenná fakta i srdce. A tak bylo možné na jedné výstavě vidět průřez jeho bohatou tvorbou (ve vedlejším domě, kde akademický malíř žil, je instalována pamětní deska).

Děkuji též za její příspěvek o formování historických osobností, který se stal pevnou součástí teoretické části mé absolventské práce, jejímž poselstvím je, že každý člověk vychází z jiného prostředí, dostal jiný základ, z čehož pramení mnohé jeho pozdější konání. Zdá se to prosté. Ale mnohdy na to zapomínáme. A jak by se nám všem líp žilo, kdybychom se přes odlišnosti, kterým třeba nemusíme rozumět, respektovali. Věra to uměla. Vlastně si nevzpomínám, že by někoho zavrhla proto, že vidí svět jinak než ona. Byla levicového smýšlení a nikomu nebrala to jeho. Jen polemizovala. Vždy věcně.

Vera Beranova

Věra Beranová

Třeba když se objevovaly statě, že plakáty už nemají žádný význam. „Dnešní úvahy o tom, že plakát zanikne, považuji za neopodstatnělé. Jeho smysl a poslání zůstávají stejné, jen se proměňuje jeho forma, jeho využití. Již nekraluje nárožím a křižovatkám, dnes nachází své uplatnění například v elektronické podobě, svým způsobem funguje na přebalech elektronických nosičů. Nesmíme také zapomenout, že plakát se stává předmětem sbírek. Tak jako neskončil rozhlas objevem televize, tak jako neskončila malba či kresba objevem fotografie, tak svým způsobem si najde své uplatnění i plakát,“ uvedla.

Věru jsem měla ráda. Každé setkání s ní bylo takové, jaká byla ona – plné laskavosti. Přitom i ona procházela mnoha těžkostmi a zdravotními potížemi. Byla skromná. Vzpomínám na naše setkání ve vinohradské vinárně při vínu a chlebu se sádlem. Vždy ocenila i atmosféru. Interiéry vináren jsou pro velkou část obyvatel, a to nejen ve velkých městech, součástí životního stylu. Jejich prostředí pak určitě ovlivňuje náš vkus, vytváří atmosféru a svým způsobem ovlivňuje klima, vzájemné vztahy návštěvníků. Vždyť k naší pohodě, spokojenosti, pocitu jisté výjimečnosti patří nejen dobré víno, ale i prostředí, ve kterém je pijeme,“ napsala.

R. I. P.

Andrea Cerqueirová

Fotografie Věry Beranové byla publikována u jednoho z jejích článků pro Kultura 21 (Kolik možných cest vede k umění…).


 
Banner

Přihlášení



Slavná herečka a její studentka. Která z nich si zahraje v nově otevřeném Národním divadle?

Eliška Pešková (Miroslava Pleštilová) je divadelní hvězda, úspěšná učitelka herectví a žena divadelního podnikatele Pavla Švandy ze Semčic. Otýlie Malá (Iveta Hlubučková) je zas mladá dívka, která ze všeho nejvíc touží stát se herečkou.

Začala jsem svým snům rozumět a vykládat je i druhým

Nejdříve psala básničky, které, jak sama přiznává, byly spíše jakési přetlaky emocí a jejího silného vnímání. Pak přišly novelky ze života, v nichž mohla uplatnit svoji fantazii, která pracovala na plné obrátky. Později si jen tak vydala básnickou sbírku Proudy, novelku Mimo prostor a čas a v roce 2021 již pod nakladatelstvím Albatros Media knihu Tajemství snů a jak ho rozluštit, na jejímž pokračování pracuje. Také má rozepsaných několik románů a jako šéfredaktorka vede internetový magazín Kultura21.cz.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Tomáš Savka – Osmý světadíl je pro mě mimořádné dílo

savka 200Tomáš Savka si již tuto sobotu, 14. prosince v pražském Divadle V Rytířské, zazpívá spolu se svými hosty v rámci koncertu „Swinging Christmas“ písně Karla Hály, Waldemara Matušky, Sammy Davise jr., či Franka Sinatr...

Tvrdý jak voda - varování před totalitou "kulturních revolucí"

Tvrdý jak voda je tvrdá politická satira, román, kde se mísí humor a emoce. Univerzální lidské drama o povaze moci, nebezpečí pýchy a síly touhy, jež se valí navzdory všemu a všem, jen směr nikdo z nás nezná. Román Tvrdý jak voda se odehrává v místech, kde se autor narodil, na Oradelské vrchovině uprostřed Číny. Je jaro roku 1968, zuří kulturní revoluce a hlavní hrdina, Kao Radboj odchází z armády, aby "přenesl plamen nového myšlení na rodnou hroudu".

Čtěte také...

Poruchy učení a vady řeči nesouvisejí s inteligencí

200spolKdyž bezelstní a natěšení prvňáčci nastoupí do školy, brzy zjistí, že je pro ně nachystána spousta nových úkolů a povinností. Začnou se učit psát a počítat, postupně louskají slova a věty, aby se z nich vyloupla celá souvětí, říkanky, pohádky.

...

Literatura

Seznamte se s prasátkem Pigym a jeho kouzelným světem

prasatko pigy 200Ilustrátor Jan Vajda je zodpovědný za vytvoření jedinečných postaviček v čele s prasátkem Pigym. Ten pomáhá ztvárnit celý svět prasátka Pigyho a promítnout jej do knih. Vydavatelem je Nakladatelství Fragment a první ze série knih s ná...

Divadlo

V Tramtarii se tygrů nebojí

altV nezávislém olomouckém Divadle Tramtarie se 16. května konalo představení inscenace ...a za Tracym tygr. Jednalo se o předposlední podání této hry v sezóně, a nejen proto bylo vyprodáno.

 

...

Film

Jak se utvářejí naše české minulosti?

Konstrukce minulostiKamil Činátl se již v knize Dějiny a vyprávění (recenzováno zde - http://www.kultura21.cz/literatura/3092-palack...