Festival francouzských filmů představí i koprodukční díla
Banner

Festival francouzských filmů představí i koprodukční díla

FFFOd středy 21. listopadu do středy 28. listopadu 2018 se v Praze (a rovněž Brně) představí v pořadí již 21. FESTIVAL FRANCOUZSKÉHO FILMU. Nabídne široký výběr uváděných titulů, od těch, které se v českých kinech už uvádějí (či teprve uvádět budou), až k těm několika výjimkám, jejichž spatření bude omezeno jen na tuto akci – patří mezi ně i dva večery s krátkými filmy. Naprosto unikátní je však sekce koprodukčních česko(slovensko)-francouzských projektů, které takto pohromadě – bohužel jen v Praze - uvidíme poprvé.


Jejich šíře je obdivuhodná. Nejstarší ukázky pocházejí již z meziválečného období, kdy se taková spolupráce začala prosazovat. Je pravda, že Golem (1936) měl nejprve podobu, jakou mu na divadle vtiskli pánové Voskovec a Werich (a později z ní čerpal budovatelský dvojfilm Císařův pekař – Císařův pekař), jenže nakonec vznikla romantická historka, která s původním záměrem neměla nic společného. Vlastně lze tohoto Golema označit za pouhou cizozemskou zakázku natočenou na Barrandově – ostatně nevznikla ani česká verze. Což není nijak vzácné: stejně dopadly další spíše zakázkové než koprodukční snímky jako Volha v plamenech nebo Port Arthur.

FFF 1

Přitom existují české filmy (zvláště z první poloviny 30. let), které měly i zahraniční varianty – nejčastěji německé, ale některých případech též francouzské. Nejednalo se však o různorodé cizojazyčné dabingy téhož díla, nýbrž o filmy souběžně natáčené se zpravidla odlišným hereckým obsazením. Nalezli bychom jich bezmála deset, některé vcelku známé: vedle Haasovy komedie Život je pes lze jmenovat např. rané zvukové komedie s Vlastou Burianem C. a k. polní maršálek nebo Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Raritní jsou už tím, že ve francouzských verzích Burian ani Haas nehráli, nahradili je tamní herci. Nikdo nikdy tyto zasuté poklady u nás neviděl, takže by jistě bylo záslužné, kdyby je příští ročník Festivalu francouzských filmů zpřístupnil.

Poválečnou spolupráci nastartoval režisér Vladimír Vlček, když s Robertem Hosseinem (pozdější hrabě Peyrac z cyklu film o Angelice) a Marinou Vlady natočil kýčovitou, dějově prostoduchou, konvenčně vyprávěnou dobrodružnou podívanou V proudech (1957), zasazenou do malebné slovenské přírody. Zároveň si tu jako první u nás vyzkoušel práci se širokoúhlým formátem, samozřejmě v barvách. Přitom tento naprosto odpolitizovaný produkt skrývá velký paradox: Vlček totiž patřil ke skalním prorežimním tvůrcům stalinistického období, je podepsán pod „skvosty“ jako Zítra se bude tančit všude nebo Rudá záře nad Kladnem. V proudech je jeho dílem posledním…

FFF V proudech

Po pravdě napsáno: koprodukce se zahraničím vždy musely splňovat ideologické požadavky komunistického režimu, tudíž málokdy se vzepjaly k názorové nezávislosti či dokonce k uměleckým výšinám. Navíc se mohly lišit výsledné podoby, dostupné u nás a ve Francii. Třeba takový snímek Těch několik dnů (1969), jakkoli klišovitý v milostné zápletce, akcentoval bouřlivé události v Československu roku 1968 - a ani po mnohačetném přestříhávání nebyl uveden do zdejších kin. Jindy převážily komerční zájmy, neboť natáčení v tuzemsku bylo levnější – takové Tělo Diany (1969) nezbavil tklivé melodramatičnosti ani český dabing režírovaný Jiřím Menzelem.

Nalezneme však i pozoruhodné výsledky: mám na mysli jak televizní snímek Tajemství Viléma Storitze (1967), natočený podle předlohy Julese Verna (ČST jej poprvé uvedla v prosinci 1967, ale znovu jsme se jím mohli potěšit až o čtyři desetiletí později), tak animované, mezinárodně ceněné podobenství Divoká planeta (1973). Vypráví o tom, že i porobení lidičkové se mohou osvobodit a stát se rovnocennými partnery obrů, kteří je do nedávna utlačovali, ba hubili či používali jako živé hračky.

FFF Divoka planet

Dobu po pádu komunistického režimu zastupuje jen povídkový snímek Praha očima… (1999). Lituji jedině, že organizátoři se nepokusili zajistit jeho uvedení v kompletním tvaru: pro běžné distribuční uvádění totiž z filmu - snad aby nebyl příliš dlouhý? - vypadla povídka Petra Václava, kterou mohlo spatřit toliko tehdejší festivalové publikum. To ovšem není jediný případ, kdy českým divákům bylo to či ono zatajeno. Věřím, že ještě někdy spatříme (pokud příště bude tento cyklus zařazen) u nás nikdy nepromítané česko-francouzské filmy, ať již to apollinairovská biografie Píseň nemilovaného (1982) nebo povídkový vhled do těžební krajiny zdevastovaných severních Čech Měsíční údolí (1994). Oba tyto snímky měly svého času jen jednu veřejnou projekci…

Organizátoři navíc zařadili i neméně unikátní pohledy francouzských tvůrců na české reálie – na těchto filmech se česká strana již nepodílela, ačkoli to bylo původně zamýšleno. Politická situace se po vpádu „spřátelených“ vojsk v srpnu 1968 rázem změnila. První položku tvoří drama Costy-Gavrase Doznání (1970), soustředěné na zákulisí vražedných politických procesů na začátku 50. let, v jejichž soukolí se ocitl i náměstek ministra zahraničních věcí Artur London. Měl to štěstí, že přežil, a mohl tudíž později sepsat svědectví, jak obžalovaní byli brutálně donuceni přiznat veškerá (samozřejmě smyšlená) obvinění proti nim vznášená. Jeho kniha vyšla také v českém překladu, film se k nám dostal až po pádu režimu.

FFF Pravda

Zato dokument Jean-Luca Godarda, již v originále nazvaný Pravda (1969), do českých kin ani televize nikdy nepronikl. Jedná se přitom o naprostou ojedinělost: český divák se mohl seznámit s dokumenty, které horovaly pro nacismus nebo komunismus, ale až nyní na vlastní oči spatří, jak vyhlížela maoistická ideologie, aplikovaná na tuzemské dění roku 1968. Stačí připomenout, že za imperialistické mocnosti považoval Godard jak Ameriku, tak Sovětský svaz, které se jen rvou o nadvládu nad světem. Hlásá, že v myslích českého lidu se namísto revoluční ostražitosti usídlily takové hlouposti jako filmy o Angelice. A už vůbec nechápe, proč bouřící se, stávkující studenti nevyvěsili na znamení své revolučnosti rudý prapor, považuje je za reakční živly. A o paní režisérce Chytilovou, s níž pořídil hodně manipulovaný, jen z dezinterpretovaných útržků poskládaný rozhovor, tvrdí, že natáčí samé „odnárodnělé“ filmy úplně stejné jako západní imperialisté, kteří ji proto udělují ceny a uctívají ji. Když už nic jiného, nechte si ujít aspoň tenhle film, s něčím podobným se sotva ještě někde setkáte…

Doufám, že cyklus koprodukčních děl bude pokračovat i v příštím ročníku, vhodných kandidátů na (znovu)uvedení – na některé jsem v tomto článku upozornil - je víc než dost. A dozajista by bylo zajímavé uvádět podobu, v jaké byly tyto filmy uváděny ve Francii, případně k ní připojit i tuzemskou verzi. A pokud v době meziválečné měly některé české filmy i vícero zahraničních tváří (jmenovitě německou a francouzskou), určitě by stály za srovnání všechny. Vidět třeba všechny tři varianty komedie Život je pes – v německé verzi převzal Haasovu roli Fritz Kampers, ve francouzské Pierre Brasseur - by určitě bylo zajímavé.

www.festivalff.cz/?lang=cs


 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo

Rozhovor

"Texty leží pořád přede mnou na pracovním stole, učím se stále", říká herec Dušan Sitek

foto dusan sitek perexPětadvacet let strávil v angažmá Městského divadla Zlín, kde vytvořil sto osmdesát rolí. Poslední roky už ale žije v Praze, kde původně nastoupil do angažmá Divadla pod Palmovkou. Dnes je Dušan Sitek na ...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Čtěte také...

Miláček: mdlá ilustrace slavné knihy

altFilmová adaptace románu francouzského spisovatele Guy de Maupassanta Miláček, pod níž je podepsána dvojice režisérů Declan Donnellan a Nick Ormerod, ukázkově demonstruje, co znamená pojem „vypráz...


Literatura

Tma: O hvězdách, strachu a pěti nocích na hoře

TmaNakladatelství Portál vydalo tajuplnou knížečku akorát tak do kapsy. Jmenuje se Tma a je nejen o hvězdách, strachu a pěti nocích na hoře norské novinářky Sigri Sandberg, která se vypravila na svou dobrodružnou cestu za poznáním světa i svého vlastního nitra. 

...

Divadlo

RockOpera Praha natáčí videoklip s Evou Urbanovou a Kamilem Střihavkou

rop eva kamil 200Spojení RockOpery Praha a Evy Urbanové dostane nové obrysy. Holešovické divadlo totiž chystá nový videoklip k očekávané premiéře opery Trója, v níž se operní pěvkyně chopí role bohyně lovu Artemis. Klip vznikne ke skladbě Přísahej a t...

Film

Za láskou šli by světa kraj

cirque 200Cirkus ve snové vizi. Tak by se dal nazvat projekt dvou režisérských es Jamese Camerona a Andrewa Adamsona, kteří spojili své síly s jedním z nejlepších světových cirkusů Cirque du Soleil. Film Cirque du Sol...