Co nám na sebe prozradil ilustrátor Petr Vyoral, patron naší výtvarné soutěže? Přečtěte si náš krátký rozhovor a třeba se i nechte inspirovat. Povídat si totiž budeme hlavně o tom, jak se stát ilustrátorem knih.
Jak ses dostal ke kreslení a proč sis vybral ke studiu obor 3D animace?
Kreslím jako každý, od té doby, co mi dali do ruky tužku, akorát jsem u toho vydržel o trochu déle. Líbily se mi komiksy, kreslené vtipy v Dikobrazu, karikatury, ale nikdy jsem neuvažoval o tom, že by kreslení mohlo být něco, co by mě uživilo, takže jsem studoval stavební fakultu. Po jejím ukončení jsem ale zkusil studovat 3 roky animaci, kde jsem se možná navzdory učebnímu plánu zaměřil na 3D animaci, storyboarding aj.
Co tě nejvíce baví kreslit, tvořit?
Pro mě je nevyčerpatelným zdrojem člověk, postavy, gesta, tváře. Neustále ale „dostudovávám“ anatomii zvířat. Mým přirozeným cílem je osvojit si základní struktury a tvary, abych si mohl dle námětu skicovat, co mám v hlavě, a nebyl tak omezován jen referenčními fotografiemi.
Jak se může takový ilustrátor proslavit a stát se třeba ilustrátorem dětských knížek?
O slávě si myslím že to určitě není. Dneska nejsou malíři žádnými celebritami, tedy ti živí. Pro mě je cílem zvládnout řemeslo, a pak profesionálně odvést práci. Na základě zadání převádím něčí představu „na papír“. Druhou stránkou je volná tvorba. Stát se ilustrátorem knížek opravdu není lehké, a já se za něj ani nepovažuji, jde o občasnou záležitost. Knižní obálky u překládaných knih se nedělají a ty autorské jsou pak dílem náhody, kdy vás kdo osloví a které nakladatelství či který autor vám dá šanci.
Zpočátku je důležitou věcí mít kvalitní portfolio, oslovovat nakladatele a trpělivě čekat na šanci předvést, že to zvládnete. Hlavní věcí je ale dívat se kolem a studovat a inspirovat se ostatními autory. Mít sen o vlastní ilustrované knize může mít každý, ale každý si jej musí splnit sám.
Na čem všem jsi pracoval a jaká spolupráce byla pro tebe nejlepší?
Pro mě jsou nejdůležitější komiksy. Je to časově náročné, ale jde o větší projekty, kde spolupracujete s více lidmi, kteří koordinují korekce a společně pak čekáte, co z té tiskárny vlastně po roce, dvou vyjde… Kreslil jsem například komiksovou adaptaci Švejka, autorský komiks Poslední Čech, Legendy – Slavné sportovní okamžiky, a pak desítky obálek většinou fantasy, sci-fi knížek.
Co chystáš do budoucna, co je tvým snem?
V současnosti se nejvíce věnuju karikaturám. Je to velká výzva, protože se to nikdy neopakuje a použití i díky digitální formě je stále více.
Jakou technikou kreslíš, digitálně, nebo klasicky?
Klasická tužka je nenahraditelná, ale tablet má své přednosti. Nejde ale skenovat své práce donekonečna, takže pracovně kreslím výhradně digitálně. Rychlé skici pošlete klientovi, můžete dělat náhledové animace, a následně posílat tisková data pro velkoformátový tisk. Každý si musí najít to své – každý ví, nebo by měl zjistit, co jej baví a co chce kreslit, a pak je na něm, který nástroj k tomu použije.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně pracovních úspěchů!
| < Předchozí | Další > |
|---|
Operní zpěvák musí být i hercem, jinak to není ono. A musí zpívat s láskou, i když samozřejmě nemůže chybět nadání, talent. Zpěv je také velká fyzická námaha i záležitost silných nervů, přitom výsledek na scéně musí být přesvědčivý a přirozen...
Svoji první povídku napsala v osmi letech a již tehdy si uvědomila, že psaní je jejím posláním. První básnickou sbírku vydala v osmnácti letech a v devatenácti první knihu. Na svém kontě má přes...
V Praze je hodně divadel, podle mého odhadu nejméně stovka. A to ta, která mají ještě malou nebo komorní scénu, počítám jen jednou. Při tomto počtu samozřejmě není divu, že mi zhusta nějaká ta pr...
I když v poslední době slavil v kinech úspěchy s komediemi nebo pohádkami, filmografie Zdeňka Trošky má přece jenom rozmanitější žánrový rozměr. Patří tam třeba historický film Poklad hraběte Chamaré nebo kom...