Kultura21.cz

Zatímco asi před třiceti lety ho viděl v dramatu Maryša v Městském divadle Zlín, kde představoval Francka, letos jsem viděl Petra Fraňka také v Maryši, ale v roli hospodského. Hru nastudovalo Divadla Radka Brzobohatého a já tak mohl po letech vidět na jevišti tohoto herce, s nímž se léta znám. Hlavně ho vídávám v televizi. Publikum ho zná třeba ze seriálu Znamení koně, Okresní přebor nebo První oddělení.

I když máš za sebou řadu televizních i filmových postav, tak jsi hlavně divadelní herec. Kde jsi všude působil?

Takže jestli můžu chronologicky, tak jsem působil v Mostě, Příbrami, Chebu, Zlíně, Uherském Hradišti a v Olomouci, kde jsem hrál šest let.

Vybaví se ti první role v divadle?

Samozřejmě. Byl to „muž s kolem“ v inscenaci Ostře sledované vlaky v mosteckém divadle. Byly to sice dvě věty, ale na eléva dobrý začátek.

Na které postavy rád vzpomínáš?

Těch rolí bylo hodně. Francek v Maryši, titulní role v Loupežníkovi, George v inscenaci O myších a lidech, Kalaf v Princezně Turandot nebo Faust ze stejnojmenné inscenace…

Když jsi byl jedním z návštěvníků mojí fotografické výstavy, zastavil ses u portrétů Tomáše Valíka a Petra Gábora…

Jak by ne. Peter Gábor mě v Moravském divadle Olomouc režíroval a s Tomášem Valíkem jsem zase hrál v inscenaci Bílá nemoc. Škoda, že už Tomáš není. Byl to nejen dobrý herec, ale taky skvělý člověk a kamarád.

Potkal jsem tě na besedě se zpěvačkou Michaelou Linkovou…

To byla beseda o její knížce Kam se poděl Bůh, a musím přiznat, že mě překvapila. Nejen autentickým příběhem, ale vůbec tím, jak knihu napsala a jak na mě celé její vyprávění zapůsobilo. Ale v tom jsem nebyl sám. Beseda, která se odehrála v Knihovně na Vinohradech, zaujalo všechny přítomné. Mezi známými osobnostmi seděli v publiku třeba hudební skladatel Vítězslav Hádl, operní pěvkyně Libuše Márové nebo překladatel japonské beletrie Jan Levora…

Máš bratra Ivana, který je také herec, a kromě českého filmu se objevuje ve francouzském a italském filmu. Zahráli jste si někdy spolu tady v Česku?

Jednou to bylo, a to ve filmu Hodinu nevíš… Snad se zase před kamerou zase potkáme, rád bych.

Vídáte se s bráškou často?

I když máme každý svou práci, tak se vídáme. Není to tak často, ale když to jde, tak se vidíme. Hlavně v Plzni, kde žije maminka, anebo když je v Praze a něco točí. Jako bráchové máme skvělé vztahy.

Co teď hraješ nebo zkoušíš v divadle?

Momentálně nic nového v divadle nezkouším, takže jsem v očekávání. Moje scéna je Divadlo Radka Brzobohatého v Praze. Hraju v již zmíněné Maryši nebo v komedii Tři letušky v akci. A práce před kamerou? Poslední natáčení jsem měl v historické minisérii v německé produkci, ale objevím se i v seriálu Agrometal, kde hraji vesnického rockera. Teď se zase něco nového chystá, ale nechci to zakřiknout.

Co se ti líbí ve výtvarném světě, co tě bere?

Malování mi moc nejde, a tak obdivuji každého, kdo to dokáže malbou vyjádřit. V každém výtvarném období mám své oblíbence, třeba pánové Tichý a Zrzavý, ale to je na samostatný článek…

Co děláš, když nemusíš vůbec nic a máš čas? A co tvé koníčky, hobby?

Rád utíkám do vnitřního světa. Jsem bohužel dost komplikovaná povaha, a tak se ze svých mindráků a starostí snažím vypsat. Trošku si ten blázinec v hlava utřídit, nejlépe se mi píše v noci. O čem píšu, to asi teď nenapíšu. Jde o pohled lidí na každodenní život a jejich konflikty a konfrontace s problémy doma i ve světě.

Jinak můj největší kůň je moje práce, v tom mám velké štěstí. Miluju cestování, poznávání. Rád jsem zaskočený, co všechno jsem dokázal nevidět. Je toho tolik doma, tak v cizině. Rád se procházím, hodně čtu a věk se snažím zastavit intenzivním cvičením. Hodně mi pomáhá i Kryocentrum v Modřanech.

Zdroj foto: archiv Petr Franěk