Febiofest letos již po devatenácté
Banner

Febiofest letos již po devatenácté

ImageStěží bychom u nás našli ryze fanouškovskou akci (v posledních letech "soutěžně" zaštítěnou), která by se stejně jako Febiofest rozvinula z veleskromných počátků v akci srovnatelnou na jedné straně s rádoby prestižním karlovarským festivalem a na straně druhé se "školní" přehlídkou v Uherském Hradišti. Podívejme se proto podrobněji na letošní ročník Febiofestu, pořádaného v pražském multiplexu CineStar (a návazně i v dalších městech), s důrazem na českou, případně československou účast.

 


Febiofest - stačí zavítat na jeho stránky www.febiofest.cz - nabízí ve spoustě sekcí nahlédnutí do bezmála celého světa, od našich nejbližších sousedů až po exotické konce světa, od hollywoodských stálic k nezávislé a experimentální tvorbě. Připomínka tuzemských položek přitom není druhořadá. Českého zástupce nalezneme v soutěžní sekci - i když si myslím, že minimalisticky laděná Příliš mladá noc nevyužila všechny příležitosti, protože své dětské hrdiny, ne zcela patřičně se ocitnuvší v cizím bytě při silvestrovských oslavách, odsunula zbytečně do pozadí, neučinila je oním pověstným lakmusovým papírkem, skrze který by se ozřejmilo pravé zbarvení dospělých.

Za daleko zajímavější považuji retrospektivní přehlídky, ať už jsou zasvěceny herečce Zuzaně Kronerové nebo režiséru Jiřímu Krejčíkovi. Kronerová se zařadila mezi vzhledově i výrazově nenápadné, přesto oduševnělé osobnosti, schopné rázem si osvojit ztvárňovanou postavu - což potvrzuje již v raném televizním dílku Brehy nehy z první půle 80. let. Fero Fenič tu vypráví melancholicky laděný příběh mladé učitelky, která na chvíli uvěří v opravdovost lásky, avšak zpodobnění pramálo laskavé všední reality záhy vedlo k zákazu. Česku se tento snímek prozatím vyhýbal, takže se až nyní naskytla jedinečná příležitost seznámit se s ním.

Image


Rozsáhlejší je přehlídka uváděná jako pocta českému režisérskému patriarchovi - vždyť Jiří Krejčík, letos již čtyřiadevadesátiletý, je nyní nejstarším českým filmovým režisérem, navíc stále činným. Krejčíkovy filmy, mapující důležité milníky jeho tvorby, promítá pražské archivní kino Ponrepo - a nedosti tomu. Zájemci mohou dokonce zavítat na besedu (27.3.2012) věnovanou skandálu kolem dodnes dobře známé historické (dvoj)komedie Císařův pekař a Pekařův císař. Původně měl tento prestižní projekt stalinistické éry, do něhož se prolnul také odkaz Osvobozeného divadla, režírovat právě Krejčík. Jenže pro neshody s Werichem byl odvolán a nahrazen smířlivějším Martinem Fričem. Zdá se, že dva hašteřiví kohouti se ocitli na jednom smetišti: cholerický režisér a umanutě sebestředná herecká hvězda. Ale třeba to bylo všechno jinak.

Od Krejčíka spatříme špičkové, dodnes živé tituly, dramata s pozoruhodně vystiženými stíny v lidské psychice (Svědomí, Probuzení), nebo později mistrně rozehrané komedie (Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány). Ať Krejčík natáčel jakékoli téma a zvolil jakýkoli žánr, vždy dokázal propojit privátní osudy se širším, různě pokrouceným a deformovaným společenským klimatem, na který museli jeho hrdinové reagovat. A není důležité, zda se tak dělo ve válečných podmínkách (Vyšší princip, Půlnoční mše, Božská Ema) nebo v éře "rozvinutého socialismu" (Prodavač humoru). Se svými filmy mnohdy narážel na nepřízeň mocných tohoto světa, vyčítali mu zejména, že se míjí s aktuálními společenskými potřebami - a on jim odplácel tím, že je temperamentně označoval za zločince beztrestně ničící kinematografii i stát.

Image


Ale přesto: pohled na Krejčíkovo celoživotní dílo deformuje rozhodnutí některé sporné položky, ať již je natáčel za protektorátu nebo v první půli padesátých let, jednoduše utajit. Je sice hezké, že vděčný divák si opět může, navíc z plátna, připomenout Krejčíkovy filmy nejslavnější, nejuctívanější, a tudíž i nejznámější. Jenže ty spornější z protilehlého hodnotového spektra, buď úplně neznámé či málokdy vídatelné, zůstávají utajeny. Režisérovu velikost by rozhodně neumenšily, spíše polidštily, neboť dokládají, že i jakkoli zásadový umělec chce-li tvořit, musí hledat nějakou koexistenci s vládnoucím režimem...

Image


Co mám na mysli? Nejen úlitby budovatelským tlakům první půle 50. let, kdy natáčí komunisticky vzorovou agitku z hornického prostředí Nad námi svítá a vesnický kolektivizační thriller Frona, ale zejména krátkometrážní protektorátní dokumenty, shodou okolností rovněž z hornictví - o učních. Velebí těžkou fyzickou práci jako záruku řádného osobnostního vyzrání (vždyť kdo by bral vážně nějaké blouznění o dráze básníka!) a předjímá tak stejnou dikci, která se záhy rozduní i ve znárodněné kinematografii. Ale abychom si rozuměli: zpochybňuji jejich demagogický patos, nikoli tematické zacílení. V každé době - i dnes - se lidé nějak musili živit, včetně těch, na které zbyla namáhavá a stěží povznášející práce, ale takové sotva spatříme na filmovém plátně.


Febiofest 2012 (blíže www.febiofest.cz)
Akce se pořádá ve dnech 22.-30. března 2012 v Praze, následně během první poloviny dubna 2012 v Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Českých Budějovicích, Brně a Ostravě. Febiofest má rovněž svou programově nezávislou slovenskou odnož, která začíná 29. března 2012 v Bratislavě - blíže www.febiofest.sk

Zdroj foto: Febiofest


 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo

Rozhovor

Joakim Brodén před Masters of Rock vzkazuje: „Ještě Jedno Pivo!!!!“

sabaton 200Metalovou kapelu Sabaton, v jejímž čele stojí charismatický Švéd s českými kořeny Joakim Brodén, není třeba příliš představovat. Češi si jejich hudbu plnou válečných motivů zamilovali a každé jejich vystoupení je...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Z archivu...

Čtěte také...

Jaké to je Být ženou?

Být ženouJeden svět “kouká” na nás všude. Reklamní plochy, internet, televize. Všude tam je nám připomínán ten svět sám pro sebe, dokumentární ostrov, na který máme možnost udělat si výlet. Široká nabídka pohledů do jádra všemožných problémů, denních realit...


Literatura

Hercule Poirot nově: Záhada tří čtvrtin

zahada tri ctvrtin 200V září vydalo nakladatelství Knižní klub nový příběh Hercula Poirota v podání britské autorky Sophie Hannahové. Jak se autorce podařilo zhostit role epigona nezaměnitelné Agathy Christieové a jaký je příběh z dávných let v m...

Divadlo

Švandovo divadlo uvede Cyrana z Bergeracu v beatboxovém rytmu

cyrano 200Mimořádná divadelní lahůdka čeká hned v úvodu sezóny diváky pražského Švandova divadla: 18. září bude mít ve Velkém sále premiéru Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh o nosatém šermíři, který se nešťastně zamiluje do své sestřenky, se českému ...

Film

Nevědomí: Sci-fi v mezích nostalgie

nevedomi 200Napjatě očekávaný snímek Josepha Kosinského dorazil do českých i světových kin. Není překvapením, že režisér filmu Tron: Legacy (2010) neopustil vědeckofantastický žánr. Dokonce jej obohatil původní tvorbou. Věd...