Kultura21.cz

Tento film vypráví o trojici muzikantů, již znechucených povinností ustavičně vystupovat, kteří se jednoho dne sbalí a prchnou do slunné Provence k tetě jednoho z nich. Záhy vplují do malé české komunity, která se ve francouzském prostředí úspěšně etablovala, dokonce i dospělé děti jsou schopny dorozumět se česky. Spíše smolařské, ale přesto šťastné protagonisty, odlišené jen vnějškově (jeden hulí marihuanu, druhý ulítle filozofuje a jedině třetí z nich prožívá okouzlení prostředím, mořským vlnobitím i prchavou lásku), ztělesnili Vojtěch Kotek, Jakub Prachař a Kryštof Hádek. Všichni tři se sešli už v diváckém hitu Padesátka (chlubí se návštěvností přesahující 400 000 diváků), takže podezírám režiséra Vladimíra Michálka, že jejich volna byla svého druhu sázkou na jistotu.

Michálek se zjevně rozhodl (a účast televize Prima tomu nasvědčuje), že vytvoří divácky atraktivní podívanou ve stylu "dovolenkových" komedií Jiřího Vejdělka. A zapojil těžký kalibr: dorážejí fekální nesnáze, při koupání v bazénu útočí na dně stočená hadice, přisprostlé oceňování dívčích krás ústí v trapas, když dotyčná rozumí pochybným lichotkám. Přidat lze ztuhlou opilost, následky neopatrného slunění či "změněné stavy vědomí", zprostředkované i vizuálně. Patří sem náhlý příjezd naštvané manažérky zmíněných uprchlíků, záhy (nejen) zpité do němoty, dokonce zazní satirický výpad na čecháčkovské podnikání, když zbohatnout lze i vývozem levných patoků do tuzemských supermarketů, které je vydávají za kvalitní francouzské víno.

Nade vším se ovšem klene azurové nebe, tu spatříme průhled na blízké pláže, tu zavrní pohoda jen trochu zvířená bujarým řečněním a gestikulováním. Samozřejmě nemohou chybět ptáci létající nad mořskou hladinou, půvabné uličky ani vily, kudy trojice kamarádů prochází, občas nucených pracovat i svýma rukama. Zdárně se vyřeší i rodinné roztržky, které občas zadrnčí (když dospívající dcera matce zazlívá, že jí zatajila skutečného otce). A nádavkem se dočkáme i muzicírování, ať již na svatbě nebo jen domácké zkoušení nových nápadů. Prostě ideální kulisa pro nezávaznou historku.

Základní problém ovšem tkví v tom, že to všechno, co jsem dosud popsal, ani v nejmenším nefunguje, vyprávění se mění v pouhé leporelo letních obrázků, kterým vévodí trojlístek přidrzlých Čechů. Inscenační složku nelze označit než za neumětelskou, veskrze trapnou estrádním nádechem. Připomenu aspoň obskurní výjev, kdy hrdinové v rozlehlém domě hledají přitažlivou dívku, jako kdyby si klátivě a s drobnou potměšilostí hráli na hledání - to by snad neobstálo ani na ochotnickém jevišti! „Pomrkávající“ herectví vysloveně vadí, když se uchyluje ke zveličenému, křečovitě chtěnému pitvoření, najmě hlasovému, které má nastolit rozměr bezprostřednosti "namachrovaných rošťáků" a veselí s nimi souvisejícího.

Především však selhává splétání zápletek, jimž chybí řád i smysl pro řetězení nápadů. Je očividné, že profesně nezvládnutý scénář Daniela Miňovského, na což snad měla upozornit dramaturgie, celý projekt doslova potopil. Není tajemstvím, že Michálek byl v minulosti silně závislý na úrovní scénáře - pokud se o něj mohl opřít, rozvinul i svůj smysl pro citlivou drobnokresbu, občas orientovanou do vážna až tragična (Je třeba zabít Sekala, televizní seriál Mamon), povětšinou převažuje tlumené komediální ladění, průběžně odstíněné závážnějším podtextem (Zapomenuté světlo, Babí léto, O rodičích a dětech). Nezbývá mi, než abych Prázdniny v Provence označil za Michálkův nejméně zvládnutý film. Nepomohlo ani, že se natáčel v přímořském Six-Fours-les-Plages, kde si celý štáb i s herci nejspíš užil příjemnou dovolenou a oddával se zábavě, zato své dílo spolehlivě pohřbil.

Prázdniny v Provence

ČR 2016, 98 minut

Scénář: Daniel Miňovský

Kamera: Martin Štrba

Hudba: Roman Holý; píseň nazpíval Matěj Ruppert

Hrají: Vojtěch Kotek, Jakub Prachař, Kryštof Hádek, Denisa Pfauserová, Jana Krausová, Chantal Poullain, Jaromír Nosek, Igor Bareš, Eva Leimbergerová, Jan Novotný, Anna Stropnická

Distributor: Bontonfilm

Premiéra: 15. září 2016

Hodnocení: 10 %

Foto: distributor