Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Zaplavují-li nás přebytečné knihy (mapy, plakáty, fotografie…), zpravidla se jich snažíme zbavit. Pokud je nechtějí ani příbuzní, ani kamarádi - a pokud je nám líto vyhodit je do popelnice, naději skýtají ještě antikvariáty. Jsou ale vybíravé a šmahem odmítají vše, co považují za obtížně udatelné či přímo neprodejné. Když budeme nabízet sebrané spisy Aloise Jiráska, asi těžko uspějeme.

Pokud antikvariáty přece jen vyjdou vstříc, počítejme, že dostaneme čtvrtinu, pětinu nebo třeba jen desetinu ceny, za kterou kniha či jiný vykoupený předmět bude k mání. To pak je rozumnější, abychom svou nabídku sami inzerovali na internetu. Jenže zřejmě oslovíme méně zájemců, než kolik jich pátrá na antikvárních stránkách. Antikvárníci mají zájem hlavně o publikace vzácné, ojedinělé, obtížně dostupné, publikace, po kterých je sháňka a které jsou v běžných knihkupectvích i ve vydavatelství už vyprodané. Cena se zvyšuje, pokud je autor - najmě patřil-li k uznávaným – vlastnoručně podepsal.

Pokud budeme nějakou knihu shánět, buďme opatrní. Co je důležité: pokud antikvariáty nabízejí zjevně předražené zboží, je dobré se přesvědčit, zda se přece jen ještě někde nevyskytuje za původní cenu. Kupříkladu svazky Berní ruly, přetiskující hospodářské soupisy z poloviny 17. století, se obvykle prodávají v řádu tisíců korun. Pokud bychom si takto chtěli pořídit všechny, které dosud vyšly (a je jich několik desítek!), museli bychom hluboko sáhnout do kapsy. A přitom některé díly lze sehnat původní cenu. Kupříkladu Berní rulu 28, popisující někdejší jihočeské Prácheňsko, bychom v Národním archivu pořídili za pouhých 73 korun. Přitom antikvariáty za tuto konkrétní publikaci požadují částku v rozmezí 1000 až 1200 Kč.

Když jsem všechny dotyčné prodejny (dvě z hlavního města a dvě mimopražské), které ji nabízejí, oslovil, zda by byly ochotny slevit, všechny to odmítly. Výdělek jim je nepochybně nade vše. Klidně zákazníkům zamlčí, že by tutéž knihu sehnali za zlomek v antikvariátech požadované ceny, kdyby pečlivěji pátrali, zda se někde – nejčastěji u vydavatele - ještě vyskytuje. Prostě: antikvariáty si ponechme jako poslední možnost. Bezostyšně nás okrádají a vůbec jim to nevadí.