Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Kdo má rád americké filmy, může se jít podívat na nový americký film Méďa, a jakmile ho zhlédne, nemusí ani přemýšlet, o čem vlastně ten film je. Hlavně, že se zasmál, až padal na opěradlo sedadla před sebou. Navíc se jistě dusil svým řehotem, červenal a se slzami v očích si říkal: „Bože, to je ale volovina!“ Ale až do konce filmu vydržel, to jo, vždyť je to jenom komedie!

Sbírám medvídky asi dvacet let. Ať už jde o plyšáky, nebo cokoli se jich týká, např. knihy, obrázky, články, suvenýry, kosmetické potřeby, mýdla i videa, či filmy. Takže, když jsem dostala možnost jít na film Méďa, ani vteřinu jsem nezaváhala. Film režíroval a scénáristicky řešil Seth MacFarlane, tvůrce veleúspěšného seriálu Griffinovi a komediální eso současné Ameriky.

Z dětství mám dodnes schovaného hnědého plyšáčka, který už ale nyní plyšový vůbec není, protože tenkrát tak kvalitní produkty nebyly a častým hraním s ním z něj zbyl jen látkový povlak na jeho tělíčku. Přesto ho mám stále ráda. Nikdy jsem ale neměla přání, aby byl živý a dokonce aby mluvil. Stačilo mi, brumlat s ním. Samozřejmě mi rozuměl. Mohla jsem ho také kdykoli pohladit. Což však neplatí pro filmového méďu – Teda. Může být skvělý společník, když je Johnovi Bennettovi osm let. Když se ale John Bennett nemíní ani ve svých pětatřiceti letech svého Teda vzdát, pak nastávají problémy, které John už nezvládá, protože má svého méďu příliš rád a potřebuje ho. Například, když venku řádí bouřka. Oba si přece jako „Hromová dvojka“ slíbili věrnost na věčné časy… Jenže plyšák nejenže mluví sprostě, navíc chlastá jako duha, ale užívá i lehké drogy a ještě lehčí holky.

Jak to tedy všechno začalo?

Na úvod filmu slyšíme vypravěče, že prý z našeho života zmizelo kouzlo, a proto nám předkládají příběh, který se odehrál roku 1985 na Štědrý den…  

John (Mark Wahlberg) si jako malý přál mít kamaráda. Nikdo ho ale nechtěl mezi sebe přijmout a raději se mlátili mezi sebou. A tak John po Štědrém dni pronesl pošetilé dětské přání, aby jeho plyšový vánoční dárek začal mluvit. A byl tu zázrak! Mluvící medvěd se stal mediální hvězdou a miláčkem davů. Jenže jak ubíhaly roky, chlupatému Tedovi zůstal už jen jediný fanoušek – John. Ti dva si ale náramně notují v pohledu na život (maximální pohoda), holky (divošky mají přednost), práci (jen když není zbytí) a John i díky tomu velkoryse přehlíží, že okolí se na jeho soužití s méďou dívá čím dál rozpačitěji. Sežrat mu to dává především jeho holka Lori (Mila Kunis), která je sice nadmíru tolerantní, ale nakonec i u ní zafunguje přísloví o chození se džbánem pro vodu. Takže, když se příslovečné ucho utrhne, dostává John nekompromisní ultimátum. Buď Lori, nebo plyšák! A tak se John ocitá na zásadní životní křižovatce, ze které vede jen jedna cesta. Nebo to tak aspoň vypadá…

Jak oživit méďu?

Seth MacFarlane nosil nápad na film o oživlém medvědovi v hlavě delší čas, ale jednak ho vyčerpávala práce na několika televizních sitcomech současně, a hlavně čekal, až filmové technologie pokročí natolik, že bude méďa vypadat jako živý. Technologie motion-capture animace (i filmy Avatar a Pán prstenů) pomohla oživit méďu Teda v komedii, kde realistické výrazy a gesta budou mnohem důležitější než ve sci-fi. „Seth od začátku tlačil na to, aby se scénář pohyboval na hraně přístupnosti. I proto se z ústředního hrdiny vyklube variace na magnet na průšvihy, věčný puberťák, který si odmítá připustit, že dospěl,“ říká spoluscénárista filmu Alec Sulkin.  

Propšoukáme se do konce filmu?

Ve filmu Méďa se sice objeví i slavný superhrdina Flash Gordon, křehká jazzová zpěvačka Norah Jones, nebo vzteklý Číňan s ještě vzteklejší husou, ale to nic nemění na tom, že méďa dominuje. A je čím dál tím trapnější se svou originální slovní zásobou, kterou bych z čumáčku roztomilého medvídka nikdy nečekala. A tak etnické a sexuální urážky, střídají podivné gagy a absurdní fraška. Ne drze prostopášný duch, ale sprostota přesahující dokonce i standardní pornofilmy (Ted v jedné scéně „šuká“ okurkou pokladní z marketu). A proč ta  verbální hrubost, se kterou se tvůrci dokonce pyšní? Je tam prý proto, aby Ted vypadal skutečně jako živý… Není tak nouze o ušlechtilá slovíčka jako svině, kurva, hovno, vole, číča, pička… No, raději toho nechám. A nebyla ani nouze o vtipné dialogy typu: „Slyšel jsi holku při orgasmu? Přitlač.“ Nebo: “Dej jí prstýnek do prdele, ať ho vyprdne.“  Tvůrci filmu ale neopomněli ani všechno to, co činí americké filmy američtějšími. Takže - od automobilových honiček a blbých blondýn,  přes urážlivost a ješitnost lidí, až po honbu za penězi, oblibu v chlastu, fekální kulturu a mluvu, drogy a obligátní blití - je tu vše nač jsme z amerických filmů zvyklí.

Co dodat?

Po zhlédnutí filmu, kdy jsem chvílemi nevěděla, jestli mám utéci nebo vydržet do konce příběhu, protože jsem byla zvědavá na pointu, jsem se zamyslela nad otázkou, proč vlastně vůbec chodíme do kina? Nebylo by lepší se na to rovnou „vypšouknout“?

Na premiéru filmu Méďa se můžeme těšit 2. srpna 2012.

Méďa / Ted
USA – 2012; UIP - Universal    
Scénář: Seth MacFarlane, Alec Sulkin
Režie: Seth MacFarlane
Kamera: Michael Barrett
Hudba: Walter Murphy
Hrají: Mark Wahlberg, Mila Kunis, Seth MacFarlane, Giovanni Ribisi, Norah Jones
Doporučená přístupnost: od 15 let
Žánr: komedie
Barevný, české titulky, délka filmu 106 min
Hodnocení: 40 %

Zdroj foto: Bontonfilm