Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Zatímco u nás zjišťujeme, že důležité publikace o filmu šíří nakladatelství, která se tímto oborem buď nezabývají jako svým hlavním předmětem zájmu (Host, Academia), nebo se jedná o malé vydavatele, zato s výrazným vkladem nadšenectví (Casablanca, Camera obscura), na Slovensku toto zajišťuje Slovenský filmový ústav. Vydává monografie tvůrců i publikace zasvěcené určitému tématu, dokonce související s českou kulturou, třeba v případě filmových adaptací Hrabalových předloh (ostatně obdobnou zacílenou knihu vydali i Poláci). Jen v Česku ticho po pěšině...

Na podzim letošního roku nabídl Slovenský filmový ústav hned tři tituly, které by mohly oslovit čtenáře i u nás. Eva Vženteková (dříve Dzúriková) se v Diptychu Štefana Uhra podrobně zabývá dvěma zásadními uměleckými počiny tohoto režiséra - rozebírá jednak Organ (1964), jednak Tri dcéry (1967). Oba snímky, jakkoli se různí svým syžetovým zacílením i tvarovým uspořádáním, spojuje důležitý faktor: prostředí církve deformované či dokonce ničené vnějšími tlaky. Není pak rozhodující, zda se jedná o válečný Slovenský štát, který si církev podřídil, nebo o stalinská 50. léta, naopak pošilhávající po její likvidaci.

Autorka podrobně a z nejrůznějších úhlů zkoumá oba filmy, snaží se odkrýt i zašifrovanou symboliku, která nemusí být na první pohled zřejmá. Důležité je přitom otištění technických scénářů, které dovolují krok po kroku sledovat výstavbu a zacílení příběhu. Značnou pozornost věnuje též rozboru ohlasů, z českých recenzentů si všímá zejména Galiny Kopaněvové.

Obzor výkladu se přitom neuzavírá slovenskými reáliemi, Vženteková obě díla zasazuje do širších kontextů té doby, porovnává je s další Uhrovou tvorbou i s důležitými soudobými českými výpověďmi (Obchod na korze, Všichni dobří rodáci, Noc nevěsty, Smuteční slavnost), nahlíží však i do současné české tvorby (Je třeba zabít Sekala, Želary).

Eva Filová se rozhodla v knize Eros, sexus, gender v slovenském filme prosít slovenskou kinematografii právě skrze toto málokdy zmiňované kritérium. Prozkoumala rozličná "erotická chvění", a to od zamilovaných pohledů či nesmělých polibků přes vášnivé národopisné tance se sukněmi vysoko vlajícími až k otevřené erotické symbolice či dokonce doslovnému zpodobnění sexu.

Ozřejmuje přitom, jak se jednotlivé společenské epochy, potažmo cenzurní dohled s nimi spojený, stavěly k erotickým (pod)textům, jak se lišila cudně budovatelská 50. léta od následného svobodomyslnějšího desetiletí. Od pokrytectví normalizace, kdy zejména uplatňuje genderová hlediska (postava ženy nahlížená jejími mužskými partnery), se přehoupává až k dnešku. Pisatelka se povznáší nad pouhý souhrn údajů, který zahrnuje i televizní tvorbu, pokouší se je vyložit a zjistit jejich dopad. Neomezuje se toliko na sexuální motivy, zkoumá širší pole mezilidských vztahů, do nichž i ty milostné patří.

Někdy se čtenář dozví skutečnosti sice neznámé, avšak tušené zásluhou jiných případů - jedná se o sporné koprodukce s italskými partnery. Problémy si vykoledoval například Miloš Forman v případě satiry Hoří, má panenko, své zkušenosti nabyl rovněž Juraj Jakubisko.

Filová podrobně líčí případ téměř zapomenutého filmu o dospívající mládeži Zmluva s diablom (1967), pro jehož odlišně nazvanou italskou verzi, i významově pozměněnou, režisér Zachar dotáčel eroticky vyhrocenější výjevy. Zjevně se mu to zalíbilo, neboť záhy přidal - ovšem toliko v západoněmecké produkci - další lehkonohé čuňačinky. Všimneme si i dojemné touhy pod slovenská křídla stáhnout rovněž Slováky pracující v Čechách, jmenovitě Ivana Balaďu a jeho dlouho nedokončenou Archu bláznů (1970/1990)

Třetí knižní položkou je česko-slovenský sborník alain resnais kinematografia mozgu. Zatímco v Česku se vydávání obdobných sborníků neudrželo, na Slovensku se potřebné finance sehnaly. Na knize, do níž vešlo též několik zahraničních statí, spolupracovali slovenští i čeští autoři - a jejich stati zůstávají v původní jazykové podobě, dokládajíce, že oba jazyky jsou si natolik blízké, že není třeba překladu. (Možná by tato dvojjazyčnost a rozsah pokrývající oba státy zachránily zanikající Filmový přehled, pokud by se na jeho vydávání podílela i slovenská strana.)

Francouzský filmař Alain Resnais (na snímku jej vidíme na původní černobílé fotografii, z níž byla připravena obálka knihy), jenž v plné tvůrčí síle překročil devadesátku, vzbuzuje pozornost už od 50. let. Tehdy se prosadil několika dokumenty, zvláště emotivní výpovědí o Osvětimi Noc a mlha. Jeho hrané filmy se vyznačují vypravěčskou náročností, ať již se vyjadřovaly ke společensky závažným tématům (Hirošima, má láska; Válka skončila) nebo se naopak zapouzdřily ve formální hříčce (Loni v Marienbadu, zvláště pak "divadelní" filmy z poslední doby).

Příspěvky v knize zastoupené (české texty sepsali Miroslav Petříček, Helena Bendová, Jan Křipač, David Čeněk) rozebírají jak obecné rysy procházející Resnaisovými snímky, tak aspekty jednotlivých děl, případně srovnání několika vybraných, jak v závěrečné studii žonglérsky předvádí David Čeněk. Pokusil se prokázat, že shodné prvky lze dohledat i v titulech navenek stěží souměřitelných.

Neoformální přístup většiny autorů sice povětšinou umožnil přesně popsat jednotlivé filmy i jevy s nimi související, avšak vyřadil osobní náhled, niterný emoční vhled. Marně bychom hledali jakoukoli zmínku o (ne)komunikativnosti Resnaisových filmů, o jejich přecenění či zestárnutí. Vždyť významově i vztahově zašmodrchanou šarádu Loni v Marienbadu (1961), dodnes uctívanou, jak i tato kniha dokládá, spatřilo v českých kinech pouhých jedenáct tisíc zájemců. A to není jisté, zda se všichni dodívali až do konce, a pokud se dodívali, zda pochopili, nač se vlastně dívali. Jak dokládá dávná historka, muž obviněný z vraždy si jako alibi zvolil návštěvu právě tohoto filmu. Když byl vyzván, aby vylíčil děj, nesvedl to, takže za mřížemi sedí možná dodnes...

Eva Vženteková: Diptych Štefana Uhra. Organ a Tri dcéry.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Fotofo, Bratislava 2013. 272 stran.
Hodnocení: 90 %

Eva Fílová: Eros, sexus, gender v slovenskom filme.
Vydal Slovenský filmový ústav, Bratislava 2013, 255 stran.
Hodnocení: 90 %

David Čeněk, Martin Kaňuch, Michal Michalovič (eds): alain resnais kinematografia mozgu.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Producer, s.r.o., Bratislava 2013. 227 stran.
Hodnocení: 80 %

Foto: Slovenský filmový ústav, www.bertrandcarriere.com