Bývaly doby, byť nás od nich dělí celé tisíciletí, kdy se s islámem pojila vedle snášenlivosti i vzdělanost (a nikoli jen jalové přežvykování koránu), jaká v raně středověké Evropě byla sotva představitelná. Stačí pohlédnout na historický velkofilm Ranhojič, uváděný před časem i v českých kinech. Avšak zejména s nástupem agresivního tureckého impéria (a pádem Byzantské říše) se islám stával nesnášenlivějším a bigotnějším, vyznával světovládné úmysly, vždyť dvakrát musulmanská vojska, sjednocená pod tureckým velením, obléhala samotnou Vídeň (1529 a 1683).
Jinověrci, počítaje to i křesťany různých národností a vyznání, se na územích pod tureckou nadvládou stávali občany druhé kategorie, všemožně odíraní a podezíraní z nekalých úmyslů. Vždyť mnohdy prosperovali, kulturně i hospodářsky, lépe nežli vývojově ustrnulé muslimské společenství! Před první světovou válkou jich pod tureckou správou žilo možná až pět milionů – a za války se ocitli v podezření, že napomáhají nepřátelům. Padlo tudíž rozhodnutí o „konečném řešení“, které by jednou provždy smazalo stávající potíže. Vražedná počínání záhy nazvaná genocidou (i současná turecká vláda se zuby nehty brání tomuto označení) postihla zejména arménské obyvatelstvo, méně se uchovalo povědomí, že dopadla rovněž na (a)syrskou a řeckou populaci.
Násilnému vykořenění křesťanstva se věnuje obšírná kniha KATASTROFA KŘESŤANŮ, kterou sepsala trojice autorů – Michal Řoutil, Petra Košťálová a Petr Novák. Cenné na ni považuji zejména to, že jen neomílají známá fakta, ale čtenáře seznamují s tehdejšími vládními rozhodnutími, nechávají nahlédnout do dobových, ještě arabsky psaných dokumentů. Důkladnost, s jakou tato kniha vznikala, dokládá i soupis použité literatury, pokrývající plných padesát stránek. Výmluvné jsou rovněž připojené fotografie, které jednak dokládají, co se dělo a jaké byly následky, jednak přinášejí portréty jednotlivých aktérů, ať již obětí nebo viníků.
Autoři nám podrobně líčí historický kontext: ukazují, jak se turecká říše hroutila jako (vel)mocenská autorita, přibližují postavení jednotlivých křesťanských menšin. A poté přichází na řadu krvavé řádění, které nejprve dopadlo na tamní elity. Systematicky, bez zbytečných emocí v náčrtu nepředstavitelných hrůz, zato s hojnými svědectvími či vzpomínkami, se dočítáme o jednotlivých fázích genocidy, o jejím průběhu v různých lokalitách. Logisticky špatně zajištěné deportace končily v prachu a vedru nedozírných pustin tragicky.
Dovídáme se o mnohdy bestiálním chování sousedního obyvatelstva (nejen tureckého, ale třeba také kurdského), ovládaného kořistnickými pudy, i když se rovněž vyskytly vzácné případy nezištné pomoci. A také poznáme, co se dělo po těchto tragických událostech, které se protáhly na několik let, prozkoumán je i tehdejší český tisk, který ponejvíce přebíral agenturní (převážně německé) zprávy – své reportéry přirozeně v této lokalitě neměl.
Kniha připojuje i takříkajíc „druhý život“ děsivých událostí, jejich odraz v paměti postižených (někdy i těch, kteří se na masakrech podíleli), odraz v umění – v literatuře, ve filmu. Některá díla se stala součástí světového kulturního dědictví: Werfelův román Čtyřicet dní, Kazantzakisovo podobenství Kristus znovu ukřižovaný, které se dočkalo Dassinova filmového převodu uváděného pod názvem Ten, který musí zemřít (a také opery Bohuslava Martinů Řecké pašije). Význační italští filmaři bratři Tavianiové připojili Skřivánčí dvůr, americký režisér arménského původu Atom Egoyan natočil Ararat, další americký tvůrce Elia Kazan se traumatizujících zážitků dotkl ve vystěhovaleckém eposu Ameriko, Ameriko. Se všemi těmto tituly se mohl, pokud by měl zájem, seznámit i český čtenář či divák…
A vyznění této publikace? Islám má zakódovaný pocit nadřazenosti všemu, co není z jeho hlediska „pravověrné“. Toto smýšlení se nezměnilo ani dnes, kdy leckteří muslimové jsou stále toho názoru, že je přece Allahovou vůlí, aby je bezbožný Západ přijímal a platil jim sociální podporu, aniž by se přizpůsobili jeho pravidlům. Masakry, které popisuje tato kniha, přitom nemusí patřit pouze do vzdálené minulosti, dějí se rozdrobeně i nyní.
Michal Řoutil, Petra Košťálová, Petr Novák: Katastrofa křesťanů
Vydalo nakladatelstvíPavel Mervart, Červený Kostelec 2017, 743 stran
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: kniha
| < Předchozí | Další > |
|---|
Malíř, grafik, fotograf a nyní i autor oděvní kolekce. To všechno je Pavel Oparty, který žije kousek od Ostravy. Má za sebou několik výstav, kde se prezentuje nápaditými variacemi svého výtvarného talentu. Známá je jeho voln...
Za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky z programu Kulturní aktivity 2014 vyšla jedinečná publikace, která je opravdovým skvostem, obzvlášť pro milovníky hodinek a jejich historie. Libor Hovorka, jehož zásluhou tato plnobarevná kniha spatřila světlo světa, pracuje...
Prodejem obrazu Zátiší se samovarem Emila Filly z roku 1913-1914 vydraženým za 15 190 000 korun vyvrcholila v úterý 14. června aukce v Arthouse Hejtmánek v Praze 6 – Bubenči. Znovuobjevený obraz se nacházel mnoho let v soukromé sbírce v Itálii. Aukčníc...
Půvabné zákoutí Zelného trhu ožije neochvějně již pošestnácté poutavými příběhy z dílny Městského divadla Brno. I letos je pro vás již teď v půli zasněženého měsíce února nachystán skutečně pestrý open air repertoár plný hvězd, které bu...
Film Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.
