Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nakladatelství Academia už vydalo dvě publikace věnované krizovým okamžikům v dějinách lidstva – první se nazývala Kolaps a regenerace, druhá Civilizace a dějiny. V obou se kolektiv autorů, vedený historiky Miroslavem Bártou a Martinem Kovářem, pokusil prozkoumat smýšlení vládnoucích elit, které trestuhodně podcenily varovné signály – a doplatily na to..

Sepjatost s dneškem, který rovněž vykazuje obdobné příznaky, není nijak násilně zdůrazňovaná, ale přesto vcelku jasně prosvítá. Nyní vyšel další svazek nazvaný Lidé a dějiny. Oproti předchozím zamýšlením o dějinných souvislostech se tentokrát autoři rozhodli představit stručné životopisy rozličných osobností, které různou měrou – s kladným i záporným znaménkem – zasáhly do společenského či politického dění, ať již se tak dělo na jakékoli mocenské úrovni. Časové rozpětí je obdivuhodné – od pravěku poskládaného z archeologických nálezů až po bezmála dnešek. Více než tři desítky zhruba dvacetistránkových portrétů přibližují jedince vyskytující se doslova na všech obydlených kontinentech, počínaje Čínou a konče Jižní Amerikou, přirozeně ovšem převládá domácí evropský (i český) prostor.

Vystřídají se rozličné profese, nejen vojevůdci či panovníci, vysoká šlechta, též diplomaté, vynálezci, umělci, vědci, církevní hodnostáři, ale v neposlední míře rovněž lidé úplně obyčejní, průměrní, které jen zvířená doba vynesla k výšinám. Nalezneme mezi nimi několik žen, ale jinak dle očekávání převažují muži. Jejich vliv býval rozličný stejně jako osud, nalezneme mezi nimi osoby cílevědomé a úspěšné, jejichž činnost směřovala ku prospěchu celku (i když se může lišit, jak byly přijímány ve své době, a jak jsou vnímány nyní), tak charakterově vadné jedince, kteří se propůjčili ke Zlu, byť ne vždy si něco takového byli ochotni připustit. 

Obě charakterotvorné polohy jsou zastoupeny i na příkladech z domácího prostředí. Z těch známějších lze upozornit jak na zloduchy ve vědě (sovětský „biolog“ Lysenko), v politice (anglický fašistický vůdce Mosley), nemluvě o finančníku evropského levicového terorismu (vydavatel Feltrinelli), tak na osobnosti s působením spíše prospěšným (americký „zadržovatel“ komunismu George Frost Kennan, tenista Roger Federer), nejčastěji však narazíme na ctižádostivce, kteří se cítili být povoláni k naplnění svých cílů – a jejich odkaz je stále předmětem sporů. Třeba taková argentinská politička Eva Perónová v sobě spojuje ženskou emancipaci i podíl na diktátorském režimu.  Nebo si připomeneme méně známou tvář Daniela Defoea, stvořitele nesmrtelného trosečníka Robinsona Crusoe  -  patří mezi první novináře, kteří úspěšně experimentovali (řečeno dnešním termínem) s mediální manipulací.

Prvním tuzemským jménem, s nímž se v knize setkáme, je Martin Fruwein. Patřilo důležitému, třebaže dnes naprosto zapomenutému aktéru stavovského povstání proti habsburské nadvládě kolem roku 1620. Měl patřit mezi popravené, avšak ortelu předešel sebevražedným skokem – a tím pádem vypadl ze seznamu zanedlouho uctívaných mučedníků. Jenže pokusy  - někdy tragikomické - vrátit mu důležitost i vážnost, jaká by mu náležela, se dosud míjejí účinkem. A pak již následují lidé žijící v minulém století. Některé si zaslouží úctu za odvahu, s jakou vzdorovali represivnímu režimu (Inka Bernášková, popravená nacisty), jiní svými počiny vzbuzují pochybnosti a sotva je lze považovat za následováníhodné, ať již je to pučistický generál Gajda, jenž obdivoval fašismus, nebo kolaborant s nacisty i komunisty, udavač Jaroslav Nachtmann. 

Jednotlivé životopisné profily jsou psány uměřeně a střízlivě, bez emočního jančení. Autoři se snaží každý zmíněný údaj podpořit odkazy na užité prameny, vyhýbají se domýšlení i prvoplánovému hodnocení. Snaží se bez zaujatosti předestřít životopisy v co nejobšírnější úplnosti, aniž by se nechali zlákat „dramatizací“ často pohnutého životního údělu.  Právě tato věcnost při zkoumání skutků a jejich pohnutek náleží k přednostem, i když někdy překrytým zbytečnou suchopárností.  Každopádně příspěvky, objasňující úlohu jedince, jednou mocného, jindy (i zdánlivě) bezmocného, při utváření dějin, zaujmou, mnohdy poskytují neotřelý náhled. Hned úvodní studie se věnuje odedávna řešenému problému, zda člověk je tvůrcem dějin – nebo spíše jejich zajatcem.

Zdroj: Jan Jaroš