
„Popravdě řečeno, nebyla nadprůměrná. Její osobní názory jsou pokládány za kontroverzní. Nemusíte být levicoví lidé, abyste vůči ní cítili odstup. Proč o ní máme mluvit? Jednak má určité místo v ženském hnutí. Obecně vzato, ani to není zcela jednoznačné, to uvidíte. A jednak proto, že přece jen v něčem byla první,“ řekla. V roce 1912 byla jako první ženy v českých zemích zvolena ve volbách poslankyní, respektive ženou-poslancem. „Jako čtyřicátnice se dožila významného mezníku v oblasti politiky a veřejného života. V roce 1907 bylo zavedeno všeobecné a rovné volební právo pro volby do Říšské rady. Říšská rada byl dvoukomorový parlament Předlitavska a volby se týkaly poslanecké sněmovny. Tato dolní komora se původně plnila prostřednictvím zemských sněmů, později přímo,“ řekla Bartůňková.
Podle Bartůňkové byla Viková bouřlivá a nekonvenční, neměla nouzi o nápadníky. „Vzbudila například vážný zájem mladého Jiřího Gutha-Jarkovského. Nakonec se vdala za cukrovarnického úředníka Josefa Vika,“ uvedla. A co feminismus v její tvorbě? „Viková jako feministka nevystupovala, do emancipačního procesu se veřejně nezapojovala. Za ženská práva bojovala literární tvorbou, velice vehementně a neústupně, ovšem po svém,“ uvedla Bartůňková. Byla pro to, aby se ženy vzdělávaly, prosazovala rovnost v manželství a rozvod… „Chceme se seznamovat se ženami, které patří do našich dějin, i když nejsou součástí dělnického a komunistického hnutí,“ uvedla předsedkyně Komise žen Soňa Marková k tomu, proč se tématem semináře stala právě Viková.
Foto: Monika Hoření
< Předchozí | Další > |
---|