Jak v Bavořích vznikla protihusitská kronika

Úterý, 10 Březen 2020 06:00 Jan Jaroš

husitska-kronika perex Už přinejmenším půldruhého století vstupuje do našeho (pod)vědomí od školních let šířená idea, že husitské hnutí, předchůdce pozdějších protestantských hnutí, patří k těm událostem v dějinách českého státu, na které máme být oprávněně pyšni. Toto pojetí zpopularizoval (nejen) Alois Jirásek a korunu všemu nasadili komunisté, kteří husity prezentovali bezmála jako předvoj dělnické třídy. Samozřejmě už od 15. století se - samozřejmě spojené s katolíky - šířily koncepce přesně opačné.

Některé vyšly i v českém překladu. Z několikerého vydání známe např. Českou kroniku, kterou roku 1457, tedy nedlouho po potlačení radikálního husitského hnutí, sepsal Enea Silvio Piccolomini, budoucí papež Pius II. Nyní k ní přebývá neméně záslužné dílo ONDŘEJE Z ŘEZNA. Své pojednání psal v průběhu husitských válek jako jejich přímý svědek, dostal se přitom i k dobovým písemnostem pořízeným církevní i světskou vrchností (třeba králem Zikmundem, onou pověstnou „liškou ryšavou“). Jejich opisy zpravidla v úplnosti zařazuje do toku vyprávění jako důkaz jeho autenticity.

Pohled na husitství ze zahraničí
Nakladatelství Argo nyní vydává v jednom svazku dva jeho texty – jednak rozlehlejší Husitskou kroniku, která patří mezi jeho práce zásadního významu (vedle Světové kroniky a Kroniky o knížatech země bavorské), jednak hutnější, abstrahovanější a argumentově vyostřenější Dialog o českém kacířství. Zatímco husité - ač zprvu se takto vůbec nenazývali a takové pojmenování vnímali jako urážlivé - byli přesvědčeni, že naplňují boží přikázání, jejich odpůrci je považovali za odpadlíky od pravé víry, kteří měli být přivedeni zpět do lůna římsko-katolické církve nebo zničeni. Takový cíl se dlouho nedařilo naplnit, naopak obávaní kacíři podnikali „spanilé jízdy“ do zemí těsně sousedících s Čechami. Nikoli bezdůvodně tam byli považováni za ztělesněné ďábly…

husitska-kronika

Pokud bychom o Ondřejovi hledali nějaké podrobnosti, s jeho počeštělým jménem bychom příliš neuspěli – znám je pod jménem Andreas von Regensburg. Potkal jej osud řady středověkých, s klášterním zázemím spojených učenců, neboť také u něho neznáme přesnější data narození ani úmrtí. Na svět přišel pravděpodobně kolem roku 1380 a zemřel někdy ve 40. letech následujícího století. Mohl se tudíž dožít jak šedesáti, tak sedmdesáti roků. V posledních letech svého života se jako kronikář odmlčel, neboť povýšen na děkana svého kláštera musel pozornost upínat jiným směrem.

Husité jsou kacíři a zaslouží vyhubit
Jak se dočteme v předmluvě Pavla Soukupa, Ondřejova setkání s husitskou otázkou se netýkala jen bojových akcí a křižácké diplomacie, ale také opatření proti šíření kacířství, která se realizovala (vedle jiných měst) i v samotném Řezně. A lidé, duchovní i laici, pokud se dopustili šíření husitských bludů, skončili upáleni na hranici. Ondřej, upřímně přesvědčený že Čechy svedlo Husovo učení na scestí stejně jako se „pohani dali podvést Mohamedem“, nepochybně taková rozhodnutí schvaloval…

Rezno na konci 15 stoleti Řezno na konci 15. století

Zatímco Husitskou kroniku lze přirovnat k letopisu hořce líčícímu jednu porážku na druhou, následující Dialog o českém kacířství, pojednaný jako rozmluva mezi Rozumem a Duchem, nachází v těchto nezdarech jakoby vyšší smysl, ostatně byl psán později. Také se nabízí srovnání Ondřejova veskrze odmítavého pojetí husitských válek i věrouky s naprosto protikladným pohledem třeba takového Vavřince z Březové, jakkoli oba spojuje bezvýhradná věrnost svému náboženskému přesvědčení. Ondřejovy námitky tak v budoucnu sloužily jako zdůvodnění protihusitských postojů, jakkoli se dotýkají i selhávání katolíků v bojích proti kacířské nákaze. Není to jediný spis nazírající husitství z „druhé strany“: snad ještě letos Argo vydá zápisky Thomase Ebendorfera, účastníka mnohačetných jednání s husitskými zástupci, než se podařilo přijmout kompromisní Basilejská kompaktáta (1436).

Ondřej z Řezna: Husitská kronika. Dialog o českém kacířství
Z latinského originálu přeložila Jana Zachová, německé dokumenty přeložila Soňa Černá.
Předmluvu napsal a poznámky zpracoval Pavel Soukup
Vydalo nakladatelství Argo (edice Memoria medii aevi), Praha 2020. 341 stran

Hodnocení: 100 %

Foto: kniha; ZDE

argo.cz/knihy/husitska-kronika/