Když v Africe kvetly dávné civilizace
Banner

Když v Africe kvetly dávné civilizace


zlaty nosorozec perexVyslovíme-li slovo „Afrika“, nejčastěji si vybavíme státní útvary, které se vyskytovaly na jejích (zejména severních) okrajích – tam se rozkládaly Egypt i Kartágo, tam zasahoval vliv říše římské, tudy se šířily arabské výboje. Jenže jaké státní útvary existovaly v „černošském“ vnitrozemí afrického kontinentu, to není podnes plně probádané, protože schází to nejdůležitější - písemná svědectví. Málokde totiž znali písmo, minulé děje se nanejvýš tradovaly v ústním podání. Dochovaly se jedině hmotné pozůstatky (například staveb, šperků apod.). Pokud si lze počíst v nějakých dokladech (nejčastěji obchodních), výpovědích či kronikářských záznamech, jedná se nejčastěji o postřehy někoho zvenčí, kdo dané území navštívil, ponejvíce Araby. Do afrického vnitrozemí začaly evropské koloniální mocnosti (Anglie, Francie, Belgie, Portugalsko…) pronikat až v průběhu 19. století.


Jakousi úvodem do zvolené problematiky je kniha Zlatý nosorožec, kterou sepsal přední odborník na dějiny středověké Afriky François-Xavier Fauvelle-Aymar. Vydalo ji nakladatelství Karolinum. Skládá se 34 kapitol, které přinášejí stručné sondy do vybraných oblastí, aby z dostupných informací načrtly docela živoucí obraz někdejších společenství. Časové rozpětí je přitom široké – začíná u záznamů pořízených Číňany v 8. století a pátrání je dovedeno až do století patnáctého. Pojem „středověk“ je spíše orientační, protože tamní civilizace neměly samozřejmě se středověkem evropským nic společného, nejspíš o něm ani netušily, protože dotknout se jich nanejvýš mohl rozpínavý islám (a mnohé postřehy pocházejí právě od arabských cestovatelů).


Jak živit dávné exotické děje
Je příznačné, že dávná společenství (ghanské, núbijské, malijské…) zanikla tak dokonale, že s dnešními státy, které se rozkládají na týchž místech, mají sotvaco společného. V archeologických nalezištích pracují především západní expedice. Pak také nepřekvapí, že literatura, na níž se autor odvolává, je téměř výhradně evropská či americká. Pokud přebírá údaje z arabských (muslimských) zdrojů, jedná se v první řadě o dávné cestopisy, z nichž některé vyšly i v českém překladu – např. Cesty od ibn Battúty, jenž žil ve 14. století.


Jednotlivé kapitoly, pokaždé uzavřené komentovaným soupisem související literatury, jsou krátké, ani ne desetistránkové. Soustředí se na dílčí jevy či problémy, rozebírají jednu konkrétní událost. A samozřejmě se pokoušejí nastínit i občas stěží pochopitelnou mentalitu tamního obyvatelstva (což ovšem platí i pro současnost, když sekulární Evropa si nedokáže poradit s přesvědčením přistěhovalců, že jejich náboženská víra je nadřazená všemu ostatnímu). A setkání různých světů, kterého se autor několikrát dotkne, bývalo často založené na vzájemném nepochopení a špatném „přečtení“ toto druhého: výmluvné je třeba líčení, jak portugalský mořeplavec Vasco da Gama, když na sklonku 15. století obeplouval africký kontinent, nepochopil, že lidé, které považoval za křesťany, jsou ve skutečnosti indičtí hinduisté, jak muslimové v Mosambiku, Keni či Tanzánii vůbec netušili, z jaké dálavy a s jakými úmysly podivní cizinci připlouvají.


Rozšíříme si obzory?
S trochou nadsázky lze tvrdit, že určitý čas pobudeme na nejrůznějších místech Afriky, abychom nahlédli do všedního, přesto však něčím pozoruhodného dění, zastavíme se u obchodování a tržišť, obhlédneme starobylé doly i těžbu soli, přiblížíme si možné i tušené námořní výpravy (dopluli dávní Afričané ještě před Kolumbem až do Ameriky?), budeme přihlížet spletitým lidským osudům, které někdy jako by vypadly z děl nějakého nadaného dramatika. Vždyť třeba taková aféra s konkubínou, jak to popisuje 15. kapitola, vykazuje platnost vskutku nadčasovou.


Mozaikovitě vystavěnou knihu (jejíž název vysvětlí jedna z kapitol, když přibližuje okolnosti nálezu sošky nosorožce, vyrobené z plátků zlata, které obepínaly nedochovaný, zkáze podlehnuvší dřevěný vnitřek, protože soška byla součástí hrobové výbavy) uzavírá obrazová příloha, která obsahuje mapy, nákresy a plány, také fotografie nálezů a nalezišť, nechybí ani přetisky dávných rukopisů, atlasů aj. Jediné, co lze autoru vytýkat, je, že se cíleněji nevěnoval rovněž dodnes diskutovanému jevu, jakým byl obchod s otroky - nepochybně kvetl v oněch oblastech dávno předtím, než se otroci stali výnosným obchodním artiklem i pro Evropany, převážejícími je na americký kontinent. Ostatně neuplynulo mnoho let od časů, kdy černoši byli „darwinisticky“ považováni za vývojový stupeň mezi opicí a člověkem…

zlaty nosorozec

François-Xavier Fauvelle-Aymar: Zlatý nosorožec. Příběhy o africkém středověku
Přeložily Alena Lhotová a Helena Beguivinová
Vydala Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum, Praha 2021. 214 stran+22 stran příloh
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha


karolinum.cz/knihy/fauvelle-zlaty-nosorozec


 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo

Rozhovor

Zdeněk Hanka vydal novou knihu Střípek malachitu Zdeněk Hanka vydal novou knihu Střípek malachitu

ZH200Zdeněk Hanka (*1956) je český spisovatel a lékař žijící od roku 1999 v Kanadě. Debutoval v roce 1989 sbírkou čtyř povídek z lékařského prostředí Lék pod kůží. Dále je autorem próz Kavárna, Platina,Partitura pro srdce, Hedvábný ...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Čtěte také...

Byla šelma, řádící na francouzském venkově, božím trestem?

 

gevaud 200Kolem roku 1765 vyděsily celou Francii zvěsti o řádění krvelačného netvora, který trýznil languedocký venkov. Za oběť mu padlo desítky lidí, výlučně venkovanů, žen a dětí, často pasáčků ovcí či dobytka. V tuzemské odborné literatuře se ...

Z archivu...


Literatura

Pohádky pro neposlušné děti

pohad 200Mám ráda hezké věci. Proto se hezkými věcmi obklopuji. Mám ráda hodné lidi, proto se snažím být v jejich společnosti, je – li to trochu možné. Mám ráda hodné děti. Ale hodné děti děláme my – dospělí. Dobrým příkladem, důslednou výchovou, vzory, a poku...

Divadlo

Společenstvo vlastníků ukazuje přehlídku typických Čechů

spolecenstvo vlastniku 200V rámci festivalu Setkání Stretnutie do Zlína přijelo také pražské Divadlo Vosto5 se svou hrou Společenstvo vlastníků. Letošní ročník se nesl v duchu biografií, ale také tématu „co dnes znamená být jiný“, což se v n...

Film

Křtiny aneb exkurze do polského podsvětí
ImageDrsný, avšak velmi lidský příběh současného varšavského podsvětí, kde vládne zákon ulice a nejsilnějšího gangu. I takto jednoduše by se film režiséra Marcina Wrony dal popsat, pokud bychom měli k dispozici jen několik slov. A...