Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V nakladatelství Dauphin vyšel překlad slavného eseje George Steinera – Na Modrovousově hradě: několik poznámek k redefinici kultury. Letos je tomu přesně 50 let, co tato brilantní analýza kultury původně vyšla. Proč stojí za to si ji přečíst po půl století i dnes?

Je počátek sedmdesátých let. Ve studovně jedné americké prestižní univerzity sedí zhruba čtyřicetiletý George Steiner a sepisuje své přednášky o redefinici kultury, neboť právě teď – dvě dekády po pekle holokaustu a pouhých pár let po globálním rozšíření kontrakultury (hippies, punková kultura apod.) – začíná naplno reflektovat, že vnímání kultury se navždy proměnilo. Byl smazán odvěký rozdíl mezi tzv. vysokou a nízkou kulturou, tedy mezi bohatým dědictvím židovsko-křesťansko-řecko-římské vzdělanosti (rozvíjené po dva tisíce let) a novodobými trendy populární hudby, komiksů a hollywoodských trháků.

Dnes už žáci nečtou Homérovu Iliadu v originále, málokdo už dokáže rozpoznat desítky a stovky referencí v libovolné Goetheho básni či naplno ocenit genialitu Bachových Fug. To se pěstuje už jen na „půdě akademického skanzenu“. Mnozí intelektuálové, obzvláště staré autority, to považují za hrozivý úpadek západní kultury a vzdělání, nikoliv však George Steiner. Tento sám vysoce vzdělaný filosof a teoretik, který se pyšnil diplomy z Harvardu i Oxfordu. Bez toho, aby nostalgicky lamentoval nad „lepšími starými časy“, nebo se snad dopouštěl moralizování, našel tento polyhistor dostatek intelektuálních sil k přehodnocení starého pojetí vysoké kultury a reflektování toho, co ji nově nahrazuje – to něco Steiner nazývá postkulturou.

Století nudy a otřes kultury po zhmotnění pekla na Zemi

Na Modrovousově hradě je souborem čtyř přednášek o různých tématech, která Steiner ve styčných bodech s dokonalou virtuozitou propojuje. Velkým tématem nejen pro Steinera, ale pro celé dvacáté století, je téma obou světových válek, obzvláště pak holokaustu. Jak mohlo k něčemu takovému vůbec dojít v domněle vyspělé Evropě, jež sama sebe považovala za světovou nositelku kultury a humanity? I Steiner si uvědomuje, že již teď o holokaustu bylo napsáno tolik knih a studií, že to jedinec nedokáže přečíst za celý svůj život. Lze dodat ještě něco nového? Steinerovi se to dozajista podařilo, když zvolil optiku teorie kultury. S nepopiratelným rétorickým talentem nás ve svých přednáškách vede úvahami o „vynalezení“ monoteismu, jež v duši Evropanů na příliš dlouho potlačil přirozenější polyteismus, poukazuje i na koncept smrti boha. A svou roli v tom hrál i podezřele dlouhý mír, který nastal po napoleonských válkách, mír, který přinesl jen lepkavý pocit nudy (přesněji řečeno „ennui“) a paradoxní touhu po zkáze.

Dalším velkým tématem je pro Steinera ona proměna kultury po zkušenosti holokaustu. Vědy o člověku a ona „vysoká kultura“ byly už od dob osvícenství považovány za světlo a hráz proti barbarství, nárokovaly si výsostné postavení v rámci vzdělání. Války však ukázaly, že to byla jen naivní víra. Že kultura nejenže nedokáže zastavit mašinérii války, ale dokáže dokonce existovat hned vedle ní. Ideály byly ztraceny, a proto musela přijít postkultura. Má cenu dnes ještě hájit, rozvíjet a šířit vysokou kulturu, která je poměrně nákladná, křehká a takřka výhradně elitářská, když ani nedokáže zabránit nelidskosti?

Minulost, přítomnost a budoucnost

George Steiner hned v úvodu svých přednášek píše: „Snad vyjma ryze biologických determinant nejsme ve skutečnosti ovlivňováni reálnou minulostí, nýbrž tím, jak minulost vnímáme, jak si ji představujeme.“ Tento axiom lze považovat za ústřední motiv nejen Steinerova eseje, ale i poměrně odvážného počinu nakladatelství Dauphin vydat tuto knihu po padesáti letech v českém překladu. Na těchto přednáškách je totiž z dnešního pohledu zajímavé nejen to, jak Steiner svou současnost sedmdesátých let vykládá pomocí svých kulturních analýz minulosti, ale i to, jak z naší vlastní současnosti 21. století můžeme nahlédnout do jeho vnímání minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Samotný Steiner nám totiž ten pohled vrací – poslední kapitola knihy s názvem Zítřek je jeho pokusem nahlédnout do blízké budoucnosti a předpovědět vývoj kultury, či přiléhavěji řečeno, postkultury.

Kromě špičkového a bezchybného překladu lze na knize ocenit i překladatelův doslov, který pro doplnění kontextu přibližuje v českém prostředí méně známou esej T. S. Eliota, na níž Steiner svou knihou odkazuje, i Bartókovu operu, z níž vychází samotný název knihy i její „kompozice“.

Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo se považuje za člověka.

Na Modrovousově hradě: několik poznámek k redefinici kultury
Autor: George Steiner
Překlad a doslov: Michal Kleprlík
Nakladatelství: Dauphin
Rok vydání: 2020
Počet stran: 168
Hodnocení: 100 %

http://www.dauphin.cz/book_978-80-7645-024-0.html