Kultura21.cz

Dějiny novověkého myšlení jsou plné různých druhů vůle: Schopenhauerova vůle k životu, Nietzschova a Adlerova vůle po moci, Freudova vůle po slasti… Každý z nich viděl právě ten svůj koncept jako hlavního hybatele našich životů, ne-li dějin. Někdy kolem poloviny 20. století si ale velkou pozornost získal Frankl, který hlavní problém dnešního člověka spatřoval v životním smyslu a jeho absenci. V nakladatelství Portál vyšla kniha jeho sesbíraných přednášek o logoterapii Vůle ke smyslu.

Už za Franklova života se dalo mluvit o masivní pandemii bezesmyslnosti, jež se rozšířila jako paradoxní důsledek ekonomického rozvoje, moderního blahobytu a informační exploze. Tato všudypřítomná absence smyslu, kterou Frankl již na začátku 70. let označil za „patologii ducha doby“, se dnes zdá být ještě aktuálnější než kdysi. Důsledkem této masivní bezesmyslnosti pak podle Frankla může být vyšší výskyt sebevražd, konformismus, totalitarismus a podobné negativní společenské jevy.

Učený nihilismus

Tato všeobklopující bezesmyslnost proniká bohužel také do věd, kde se přinejmenším reprodukuje, ne-li rovnou produkuje. Vědy pak tímto svým „učeným nihilismem“ zpětně ovlivňují každého, kdo je jim ochoten naslouchat. Biologie se tak nezřídka redukuje na pouhý biologismus, kde už člověk není nic než biologický počítač. Ze sociologie se zase může snadno stát sociologismus, kdy osoby nejsou nic než objekty sociologických zákonitostí. Psychologie se redukuje na pouhý psychologismus, o jehož překonání právě Franklova logoterapie (ale i mnohé jiné směry) usiluje.

Výmluvnou ilustrací takového psychologismu je například samotný Freud, pro kterého tázání se po smyslu a hodnotě života značilo zkrátka jen „zásobu nenaplněného libida“. Možná ještě o krok dál zašel nějaký jeho následovník, který ve dvou tlustých knihách „analyzoval“ Goetheho. Celé Goethovo dílo – tento německý národní klenot – nakonec redukuje na jakýsi vedlejší produkt géniových pregenitálních fixací a zahanbujících potíží s předčasnou ejakulací.

V jedné anekdotě Frankl dokonce vzpomíná, jak léčil nějakého amerického psychoanalytika ze ztráty smyslu. Po konci terapie jej pak tento vysokoškolský pedagog požádal, aby za něj převzal přednášku a imunizoval jeho vlastní studenty proti přesně takovému redukcionistickému nihilismu, kterým je infikoval. Novým úkolem psychoterapie se tak, jak se zdá, stala pomoc lidem najít smysl.

Horolezec psychologie

Vůle ke smyslu je souhrnem přednášek z let 1946 až 1980. Frankl zde promlouvá k různým typům posluchačstva, díky čemuž se nám nabízí pestrý průřez jeho myšlením. Zřejmě nejkurióznější je jeho přednáška pronesená k úplným laikům při příležitosti výročí Alpského spolku, jehož byl Frankl patrně členem. V druhé řadě se nám dostává hned několika přednášek pronesených k vědecké komunitě jako takové – zpravidla při výročích různých univerzit – kde si lze kromě kolegů z kateder psychologie a psychiatrie představit i nějaké ty poučené laiky. A nakonec se sešlo i několik přednášek směrovaných přímo k psychiatrům, psychologům a psychoterapeutům, ve kterých už jde Frankl více do hloubky.

Knihu ocení především již trochu pokročilejší znalci Franklovy logoterapie, popřípadě i znalci jiných psychoterapeutických systémů či existenciální filosofie. Velký prostor je v přednáškách věnován zejména logoterapeutické technice paradoxní intence a také rozličným úvahám o oboru jako takovém. Jen škoda občasných překlepů.

Vůle ke smyslu: vybrané přednášky o logoterapii
Autor: Viktor E. Frankl
Překlad: Vladimír Jochman a Petr Babka
Doslov: Martina Kosová
Žánr: odborná, psychoterapie
Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2023
Počet stran: 310
Hodnocení: 95 %

https://obchod.portal.cz/odborna/vule-ke-smyslu/