Kultura21.cz

Čarodějnickým procesům, které se v posledních desetiletích 17. století rozhořely na severní Moravě (v okolí Šumperka a Velkých Losin), se nejnověji podrobně věnuje historik JAROSLAV ČECHURA, jenž vznesl znepokojivé zjištění: podle něho existovali lidé, kteří věřili, že se koří samotnému ďáblu. Měli pořádat příslušné obřady a snad dokonce podnikali zločinné úklady. Nic to však nemění na hrůzách, které provázely vyšetřování, neboť jediným cílem bylo plné doznání, na mučení a na početných hrdelních rozsudcích. 

O předchozích Čechurových počinech jsme již psali: o Kronice jednoho šílenství Jaroslav Čechura nahlíží za kulisy dávných událostí, o monografii věnované vrchnímu inkvizitoru Bobligovi, jenž vyšetřování čarodějnických rejdů vedl, Byl inkvizitor Boblig sadistická stvůra, nebo nekompromisní právník? Nyní následuje třetí svazek zasvěcený nejcennějšímu Bobligovu úlovku , šumperskému knězi Kryštofu Alois Lautnerovi. Tak se ostatně nazývá i kniha samotná.

Čím bylo čarodějnictví?

Tragické Lautnerovy osudy, které po mnohaletém věznění, po psychickém deptání i fyzickém mučení vyvrcholily spektakulárním upálením, přitahovaly pozornost odedávna – a zpravidla byl vnímán jako mučedník, jako oběť mocenské zvůle. Čechura však vlastnoručně prošel dochované „smolné“ spisy (vesměs psané německy) a hojně z nich cituje. Obeznámil se s čarodějnickými procesy natolik podrobně jako nikdo před ním a hlavně se vyvázal z poplatnosti různým ideologickým konstrukcím.

Svými názory zpochybňuje dosavadní i dosud asi nejvlivnější umělecké zpodobnění procesů jak v Kaplického románu Kladivo na čarodějnice (1963), zaměřeném proti náboženskému fanatismu, tak ve Vávrově stejnojmenném filmovém přepisu (1969), který naopak nastolil podobenství o mechanismu prefabrikovaných procesů, ať již se děly v dávné minulosti nebo třeba za stalinské éry. Ukázal, jak obžalovaní jsou nuceni nejen k přiznání něčeho, co nespáchali, ale hlavně k udávání dalších spoluviníků.

Zájem o čarodějnické procesy, mnohdy prezentované jako důsledek masové hysterie, přesahoval hranice: podobné události totiž vzplály ve Francii i v budoucích Spojených státech, mnohdy provázené údajně ďábelskou posedlostí a třeštěním žen, dokonce i jeptišek. Také k nám pronikla řada reportážních, beletristických, divadelních či filmových zpracování – k Francii se vztahuje jak kapitola v Pitavalových Slavných kriminálních případech, tak Johnsonův román Sny o růžích a ohni a Whitingovo drama Ďáblové. Z událostí v Americe čerpají divadelní hry, ať je psal Lion Feuchtwanger (Ďábel v Bostonu) nebo Arthur Miller (Čarodějky ze Salemu, též známé jako Zkouška ohněm a Hrdelní pře).

Kněz Lautner jako vrchní čarodějník

Jaroslav Čechura svou práci rozdělil do pěti částí. V první probírá několikerá působiště Kryštofa Lautnera, než se stal děkanem v Šumperku. Nespokojuje se však jen s Lautnerem, obhlíží další duchovní, kteří působili v přilehlých lokalitách. Načrtává tak širší kontext dobových poměrů a na podkladě dobových protokolů dospívá k závěru, že na pověstných Petrovech kamenech se skutečně konala čarodějnická setkání (nejdůležitější se vázalo k Valpuržině noci, slavené na přelomu 30. dubna a 1. května), a to po celá desetiletí. Měli na nich pobývat i různí kněží, nejen Lautner, kteří se aktivně účastnili na akcích čarodějnické sekty, jak Čechura výslovně píše. Doplňuje k tomu, že „ďábelští“ přísluhovači se přitom do těchto míst stahovali snad až ze vzdálenosti sedmdesáti kilometrů ze všech směrů. Přitom se vůbec nemusí jednat o nějaké smyšlenky: např. Serge Hutin v Tajných společnostech píše, že v čarodějnických rituálech - které se podle tehdejších církevních autorit vyznačovaly všemi možnými oplzlostmi - přežíval pohanský kult plodnosti.

V Čechurově knize nalezneme obšírné vylíčení všeho, co s Lautnerem jakkoli souviselo. Vyslýchaní (a převažovaly mezi nimi ženy) se vesměs přiznávali k čarodějnictví a jmenovali další, kteří se oddali ďáblu, a to většinou bez použití tortury. Zřejmě postačil pouhý pohled na mučící nástroje. Boblig trpělivě a promyšleně shromažďoval usvědčující důkazy, které by vedly k odsouzení Lautnera, nutil obžalované, kteří se přiznali, aby svá slova opakovali těm, které obvinili, dařilo se mu psychicky je zlomit. A své oběti – včetně Lautnera – představoval jako bezuzdné smilníky a neznabohy, kteří se zaslíbili pekelným mocnostem, a proto si nezaslouží slitování.

Lautner ve vězení

Zatčení a výslechům Kryštofa Lautnera věnuje autor celé tři kapitoly, do nichž hojně začleňoval úryvky z výslechových protokolů. Podrobně popisuje, jak kněz, jenž celých pět let odolával nátlaku a mučením vynucené přiznání záhy odvolával, si zřejmě začínal být vědom (měl vedle bohosloveckého i právnické vzdělání), že sotva má nějakou šanci vyváznout. Doznal tak, že křtil děti ve jménu ďábla, že navzdory celibátu souložil, že sloužil temným silám. Platila nevyřčená zásada, že všichni, kdož se ocitli v soukolí procesu, museli pykat, i kdyby vydrželi všechny stupně tortury. Sílu jim k tomu dozajista poskytl sám ďábel, takové bylo mínění nejen vyšetřující komise.

Kniha obsahuje dobová sdělení, např. Bobligovu zevrubnou zprávu o průběhu Lautnerovy popravy, která se uskutečnila 18. září 1685 v Mohelnici. Jistě zajímavé jsou i postřehy o finančních nákladech, jaké si proces vyžádal, dovíme se podrobnosti o Lautnerově bohatě zásobené knihovně (přes 300 svazků!), zcela se vymykající tehdejším zvyklostem. Lautner přitom nepatřil mezi pohádkově bohaté jedince té doby, kteří knihovnu budovali jako součást své sebeprezentace.

Protože se žádné Lautnerovy podobizny nedochovaly a možná ani žádné nevznikly (nejspíš to považoval za zbytečnou rozmařilost), vydavatelství Vyšehrad použilo jako ilustrační materiál záběry z filmu Kladivo na čarodějnice, kde Lautnera ztělesnil Elo Romančík; vtiskl mu rozměr vzdělaného, mravně silného muže, jenž jako odpůrce čarodějnických procesů vědomě podstoupí střet se zlem.

Jaroslav Čechura: Kryštof Alois Lautner
Vydalo nakladatelství Vyšehrad ve společnosti Albatros Media a.s.
Praha 2026, 231 stran
www.ivysehrad.cz/tituly/99372665/krystof-alois-lautner/
Foto: kniha

Hodnocení: 80 %